Hello, Dolly!

Jeden z těch nejklasičtějších muzikálů je postaven především na výtečném výkonu Barbry Streisand, která se pro roli Dolly dobře hodí. Taneční scény jsou velmi dobře vypracované a také zasazení muzikálu do reálného světa místo do studia ukázalo jinou, ale dobrou tvář muzikálu. Ačkoli ve svém soukromém žebříčku jej řadím pod nesmrtelnou klasiku My Fair Lady, plné hodnocení si plně zaslouží. (07.01.2008)

Taky tě zdravím, Dolly, ale asi nebudeš mým hodnocením moc nadšená. O mě je všeobecně známo - :) -, že muzikály v oblibě zrovna nemám.. někde někam přijde, roztančí všechny okolo a pak s něma vesele poskakuje, zpívá, raduje se - to není nic pro mě. Hello, Dolly není žádnou muzikalovou výjimkou - hezké kostýmy, skvělá hudba, povedené herecké výkony a rozmanité taneční kreace do nichž je vložen jednoduchý děj, při kterém se občas trochu zasmějete nějaké té lepší hlášce. Hasta la Vista, Dolly.... (27.01.2008)

Pěkný muzikál plný humoru a skvělých písniček. Barbře Streisand tahle role dohazovačky sedne jako nic jiného (to byl první film s ní, který jsem viděla a v téhle roli už asi zůstane pro mě napořád) a ani Walter Matthau není špatný. Svělá pasáž v restauraci s Louisem Armstrongem... Jedinečná klasika. (28.04.2003)

Ach- muzikály. Aj keď tento druh umenia "zdá se mi poněkud nešťastný", v podstate pri každom, ktorý som zatiaľ videl som sa necítil nepríjemne. A s ohľadom na to, že tá zvláštna širokospoločenská averzia voči Streisandovej ide nejak mimo mňa (osobne ju nepoznám, jej väčší nos mi nevadí /to nebola narážka na jej židovstvo, ktoré mi tiež nevadí:)/, spievať rozhodne vie), tak aj pri tomto kúsku som sa cítil príjemne. Ale možno by sa mi to celé páčilo ešte viac, keby sa tam nespievalo a netancovalo :)) Som hold taký Walter Matthau :) Tie pesničky ma tam moc nezaujali, až na samozrejme tú slávnu (s veľmi príjemnou minirolkou pre Louisa A.), skôr ma nudili a naťahovali to (celkovo dĺžka filmu je podľa mňa prehnaná). Čo sa týka herectva, Streisandová bola minimálne vyrovnanou partiou pre Matthaua. Vo svojej roli ženskej manipulátorky, ktorá vie ako na to, a ako dosiahnuť svojho, bola myslím bezchybná, jej koketný výraz a prešibaný pohľad, gestá, proste bavil som sa na nej. Vo filme som žiaden feminizmus necítil (ako som tu v niektorom komente čítal). Skôr to bola celkom príjemná narážka na schopnosť (a myslím že aj záľubu) mnohých (?) žien rafinovane menežovať mužom životy (a úprimne povedané, čo by si muži bez žien počali? ostali by starými mrzútmi á la W.Matthau), dávať ľudí dohromady a pliesť mužom hlavy:) Ale samozrejme, exaltovanosť, nútená strojenosť a šlahačkovo-marcipánová výprava-kostýmy tomuto filmu vládnu. Čo už ale niekto čaká od hollywoodskeho muzikálu, obzvlášť 45 rokov starého? Silnejšie 3*, alebo slabšie 4*. Nie je to však rozhodne film, ktorý "musíte vidieť". Keď to ale ide v unudené sobotné popoludnie v TV (tak ako v mojom prípade), prečo si to nepozrieť, obzvlášť keď to má už vysačku film.klasiky ? :) (11.01.2014)

Že byl Gene Kelly perfekcionistický šílenec, to jsem věděl. Ale že byl ještě k tomu megalomanský šílenec, to jsem se dověděl až teď:) Jistě, divadelní předloha byla už tehdy obrovský hit (10 cen Tony, to překonali až Producenti v roce 2001!) a 20th Century Fox nechtěli nechat nic náhodě, ale přesto - filmové muzikály už v té době měly éru své největší slávy za sebou, a tak gigantickou výpravu jako tady jsem v žádném starším filmu podobného ražení neviděl (snad se shodneme, že Vojna A Mír opravdu srovnávat nejde:)). Nejde jen o běžný ruch na ulici New Yorku roku 1890, o skupinová taneční čísla, ale zejména o scénu přehlídky cca v polovině filmu. To Vám prostě MUSÍ spadnout brada. Barbra Streisand zpívá a hraje jako o život, Walter Mathau dohání svým herectvím, co mu schází v hrdle, no a sluší se připomenout, že další hlavní roli má Michael Crawford, pozdější první Fantom Opery;) Marianne McAndrew je rozkošná, další dámy také, a říkáte si, co by vlastně mohlo dopadnout špatně, když kameru, hudbu i scénář mají na starosti ostřílení profesionálové - vycházející navíc ze zmíněné bomby, která srovnala Broadway se zemí. A to je právě kámen úrazu, respektive jablko sváru mezi obdivovateli a haniteli Hello, Dolly! Na příběh se můžete dívat z více úhlů - jako na operetní historku poplatnou původní frašce už z roku 1938, nebo na příběh silné ženské hrdinky, vyzbrojené těžkým arzenálem šarmu, vtipu a vyřídilky. A podobně to platí pro další věci - taneční čísla jsou velkolepá, ale tanečníci se záměrně pohybují v absurdně dětinských a přehnaných pózách, že to místy vypadá jak přenos z výročního plesu Ministerstva švihlé chůze:) Je to obdivuhodné, ale někomu tenhle komický záměr může přijít směšný až odpudivý. Já jsem se po chvíli uvažování přiklonil k obdivu k práci choreografů a řekl si, že to vlastně dokonale pasuje k řachandě a pitvoření, které se v jednotlivých scénách (bez urážky) odehrává. A byť vyústění příběhu je takové trochu WTF, jsem ochoten si říct, že Dolly Leviová byla mistryní v nasazování brouků do hlavy, a koneckonců Efraim Levi musel podle jejího vyprávění být naprosto dokonalý chlap, takže jí prostě přejete, aby jejímu smutku byl konec (a to není spoiler, svoje úmysly Dolly odhaluje už v úvodní scéně;)). Takže i když by film mohl naprosto v pohodě být o dvacet minut kratší (a Zpívání V Dešti bylo kratší skoro o tři čtvrtě hodiny;)), a stejně by byl napěchovaný umem tanečníků, hudebníků i choreografů až až, a na ději by se to nijak nepodepsalo, dám 80%. Ale je to hlavně zásluha Barbry Streisand, která mě dokázala přesvědčit, že by její Dolly mohla dokázat vládnout celému světu, nejen New Yorku nebo Yonkers (BTW to místo fakt existuje, a má dnes asi 200 000 obyvatel:D ). Ale naprosto chápu všechny, kdo tenhle film odmítají jako přeplácanou a příliš dlouhou šaškárnu. (21.06.2020)