Hello, Dolly!

Nebudu předstírat, že jsem od Hello, Dolly vzhledem k hodnocení, které tento film provází, nečekala více. A nebýt úžasné scény v restauraci, kde konečně zazní titulní píseň, asi bych šla po průměrném hodnocení. Nicméně ta ona jediná scéna je svou velkolepostí, svou choreografií a svým úžasným zapojením Louise Armstronga jedinečná až nezapomenutelná. [Glasgow Film Festival 2012] (29.02.2012)

65% Rozhodně povedený muzikál, který stojí za zhlédnutí. Jenže upřímně řečeno si nedovedu představit, že bych ho viděla vícetkrát než dvakrát. Má dobré herecké výkony, písně i děj jenomže nemá takovou tu "nadčasovat", kterou oplývá třeba My fair lady, kterou můžete vidět několikrát ročně a neomrzí se vám. (01.01.2008)

"90% lidí na tomto světě jsou blázni a my ostatní jsme ohroženi nákazou." Walter Matthau v muzikálu, to je něco jako lední medvěd na Tahiti nebo Karel Gott v tramvaji. Nepravděpodobné, ale zábavné. A je to vlastně hlavní důvod, proč se mi Hello, Dolly! líbí, jinak totiž patří ke slabším muzikálům, které se často - a vcelku právem - zesměšňují. Pro zajímavost - zkuste si pustit scénu, kde Barbra Streisandová zpívá titulní song, obklopena křepčícími číšníky, a hned potom začátek filmu Smrt jí sluší. Udělejte to a zkuste najít deset rozdílů. :o) Výprava a kostýmy v Dolly vypadají jako ze šlehačky a marcipánu, usměvaví sboristé extaticky skotačí v křečovitých pozicích a písně většinou nikam neposunují děj, naopak ho zdržují a texty duplikují informace, známé z předchozího dialogu. Sebestředný idol transvestitů rozběsnil i pověstně hodného Waltera ("V mém nejmenším prdu je víc talentu než v ní celé!"), jako by nestačilo, že ho Gene Kelly přinutil zpívat a ehm... tančit. No vidíte a přesto z Hello, Dolly! dýchá taková ta starosvětská harmonie, kterou mám na filmech starého Hollywoodu rád. 70% (27.07.2006)

Každý žánr má svou nezpochybnitelnou klasiku, DOLLY patří mezi její démanty. Barbra Streisandová tu určitě hraje jednu ze svých životních rolí. Vyjadřovat se ke kvalitě jednotlivých čísel a výstupů by bylo marnotratným plýtváním superlativy. Neodolatelná ženská strategie úsměvů, úhybů, upejpání a vrtění slaví zasloužený úspěch, v němž zaniká jedno: ženský mozek a důvtip, které by mohly být využity ve vhodnějších poměrech užitečnějším způsobem k obecně prospěšným věcem. Tím Dolly nechci hanět, naopak - vzdávám jí zasloužený hold. Vždyť každý - i muzikálová postava - má právo na štěstí. (31.12.2007)

Gene Kelly zrežíroval božskou taneční choreografii, Barbra je jako obvykle skvostná - pěvecky i herecky (a v nádherných šatech jí to fakt sekne), celá scéna je pohádkově pestrobarevná, na druhou stranu je ale většina hereckých výkonů tak nechutně stylizovaných a vystoupení většiny pánů (kromě Matthaua) má tak údesně přiteplenou manýru, až se to těch 146 minut téměř nedá vydržet. Jinak ústřední melodie, to je prostě klasika. (18.06.2012)