Skleněný

Stručně řečeno, SKLENĚNÝ v řadě ohledů pokračuje v tom, v čem před dvaceti lety začal VYVOLENÝ. Nabízí se reinterpretace komiksových mýtů v souvislostech norem skutečného světa, která je na jedné straně stylisticky excentrická a na druhé strasně nepřináší očekávaná vyústění a potěšení, ba naopak staví na zklamávání a dekonstrukci. Tato zklamání jsou o to palčivější, že nejde o zklamání čtenářů komiksových sešitů jako v roce 2000, nýbrž o zklamání filmových diváků, kteří již mají superhrdinská schémata dokonale zažitá, aniž by kdy museli nějaký komiksový sešit otevřít. K filmu SKLENĚNÝ jsem se s bezmála ročním odstupem rozsáhleji rozepsal v poslední části své cinefilní bilance za uplynulým rokem. Dobře rozumím tomu, proč SKLENĚNÝ tolik lidí naštval, ale jsem M. Night Shyamalanovi hluboce vděčen za to, že měl tu odvahu (či si zachoval stabilní míru narcistní zaslepenosti), aby jej v této podobě realizoval, notabene v roce premiéry AVENGERS: ENDGAME. :) (01.01.2020)

No ... vzhledem k tomu, že jsem byl psychicky připraven na nejhorší, nejsem zklamán. Spíš relativně maličko příjemně překvapený, že to dává smysl alespoň konceptuálně. Vymyšlené je to totiž imho dobře. Shyalaman ve Skleněném prozkoumal zas trochu jiný, dobře známý motiv komiksových filmů, tak jak by asi mohl probíhat v reálném světě, aniž by to diváci do poslední chvíle vlastně tušili. I jako završení trilogie to celé dává smysl. Bohužel si ten film takřka vůbec nelze užít na čistě divácké rovině, ale až po skončení, pokud jste tedy schopni a ochotni docenit tu konstrukci. Od příjemného diváckého prožitku totiž průběžně vytrhává řada dílčích debilovin, prázdně vyznívajícíh dialogů a proměnlivě kvalitního herectví (Sarah Paulson, jak ji mám obecně rád, je v tomhle případě špatný castingový tah). Úplně mimo je pak postava Taylor-Joyové (ta co je tam nucena dělat, to je fakt neuvěřitelné) a celé to závěrečné spojenectví nekterých postav. (13.02.2019)

Místy to dost prudí. Mnohem méně než naprosto sračkovitá fantasmagorická otrava Vyholený, a o něco více než vcelku snesitelný Rozpolcený. Jako náhle se objevivší samostatný film by to patrně stálo za zevní genitál a já bych teď zhnuseně dštil síru podobně jako zdejší mongoloidní děti, které zjevně šly na Assvendžry, či jejich neméně nadaní spříznění rodiče, kteří sice oba předchozí filmy viděli, avšak jejich maximální kapacita končí u zfotosytézování Venoma. Já se tedy naštěstí u těch pár hemoroidohostilních momentů zabavil tím, že jsem napjatě čekal, kdy se oči Aničky Krejčího-Potěšení konečně přemístí až na její spánky nebo kdy Skřetu MekEvojovi z toho strašlivě urputného přehrávání prdne cévka, a tak jsem nakonec, pruda nepruda, naprosto padnul na prdel z toho, jak to všechno ten jindy povrchně prvoplánový pandžábský kočovník s ustálenou kadencí jeden slušný film na pět unylých sraček tentokrát opravdu naprosto geniálně spojil a brilantně vypointoval. A to prostě musím docenit, a tak mu hned nejen pošlu do Losích Andělic nějaký ten hliník a měď, ale rovněž mu to tu zaslouženě opuchýřuju, a dokonce i jednu navíc přihodím už jen proto, abych tomu zvednul homixovými dyslektiky blahoslaveně pokurvený rejtynk. Ne právě nejzábavnější, ovšem rozhodně nejchytřejší, nejzajímavější a ve všech detailech hodinářsky dotažený vočmensky laděný opus magnum Nočního Šamalajna, kterému se ale bez zhlédnutí výše zmíněných počinů vyhýbejte jako katolická panna felaci, jinak budete za kokoty.. (18.01.2019)

Ideální je si rozdělit Skleněného na dva dny. První den a první hodinu jsem neustále musel přemýšlet, proč tohle vůbec vzniklo. Mě totiž ani moc nezajímalo co bude s Vyvoleným, Skleněným nebo Rozpolceným. Připadalo mě že mě tady někdo nutí vychtěné pokračování. Druhý den v druhé polovině jsem prakticky zapomněl na trápení, které jsem včera zakusil. Světe div se, Skleněný si svou existenci díky pointě suveréně obhájil. Možná byl problém v tom, že Samuel L. Jackson ve filmu první polovinu nemluví. McAvoyovy kreace nám jsou již dobře známé a Bruce Willis nikdy nebude dobrej charakterní herec. Glass tedy v mých očích předčil očekávání, protože dává mnohem více než jsem očekával. Překvapivou pointu, v kterou jsem díky částečnému znudění ani nedoufal. Vlastně ten film dokonale klame tělem, protože nás nutí koukat jedním směrem, aby nám ukázal, že o tomhle to vůbec ale vůbec nebylo. Jsem rád za to jak se mnou vyběhl a budu se příště určitě zase těšit pane Nighte. PS: Nakonec to není o moc horší než legendární Vyvolený. 75% (11.04.2019)

Ten nápad sám o sobě není špatný, ale jeho provedení je - stejně jako u Rozpolceného - většinou nechtěně směšné. Líbilo se mi, že film chtěl s komiksovými stereotypy pracovat stejně jako (skvělý) Vyvolený, že to na rozdíl od předchozího snímku nebylo jen sólo přehrávajícího Jamese McAvoye a že jsem zase v kině viděl Bruce Willise. Jenže pořád v tom něco skřípalo. Především tedy ve vězení... A potom před ním. Úvod přitom vypadal vcelku slibně. (22.01.2019)