A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
(1001) Zatvrzele jsem vždy prohlašovala, že pohlední blonďatí svalnatí muži mě nikdy nemohou přitahovat, protože přece miluju chcípáčky s propadlými hrudníčky, velkými zuby, vystouplými lícními kostmi a bezbrannými pohledy. To je pořád pravda, ale nějak mezi ty ubožáčky budu muset strčit i Branda s utrženým rukávem. ♥ DÍ-VA-DLO! ()
Jak to dopadne, když se setká jedinec oddán (vlastnímu pojetí) vznešenosti a jedinec, kterého by většina lidí pokládala za krajně nízkého, snad až zvířecího? Elia Kazan divákům tento střet prezentuje prostřednictvím hereckého umu Vivien Leigh a Marlona Branda, kteří se svých rolí zhostili neuvěřitelně skvěle. Tramvaj do stanice Touha předkládá dvojí kontrast - na jedné straně jde o protiklad dvou zcela opačných druhů "šílenství" (či spíše abnormality) v případě dvou ústředních postav, na straně druhé pak kontrast těchto druhů "šílenosti" se zdánlivou normalitou dvou postav vedlejších (kterých se neméně umně ujali Karl Malden a Kim Hunter). Elia Kazan následně během vyprávění zvolenou formou narace tento druhý kontrast zajímavým způsobem boří. ()
Nespočet cen z divadelních prken (hra získala třeba Pulitzerovu cenu), stejně tak z filmového plátna (nakonec čtyři Oscary). Agresivní samec, iluzí plné děvče a vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Přitahovala a dál bude přitahovat složitostí vztahů a možnostmi nejrůznějších uchopení a výkladů. Na jedné straně totální ponoření se do role, kdy herec skutečně cítí to, co postava (démonický Marlon Brando), na té druhé teatrální herectví (zlomená Vivien Leigh). Dva světy, co se střetly. Přesto panuje jakási rovnováha sil. Nadšení mnohých chápu, za sebe jde přesně o typ oceňované klasiky, která není mým šálkem kávy. Viděno, splněno, pojďme dál. 70% ()
Víceméně průměrnou filmařskou stránku a menší utahanost zde naštěstí zachraňuje propracovaný a poutavý příběh. Sice je pravda, že krapet trpí přímočarostí, ale s přihlédnutím k době vzniku s tím rozhodně nemám problém. Ono se tomu totiž jinak nedá moc co vyčítat, zahrané mi to přišlo skvěle, graduje to poutavě, určitá míra psychologie postav tu taky naštěstí je a silné dojmy to ve mě taktéž zanechalo. Prostě to splnilo svůj účel a to bylo hlavní. Jen škoda, že to točil zrovna Elia Kazan, který mě ani napodruhé nepřesvědčil, že by byl tak úžasný jak se o něm říká. Pár geniálních záběrů se tu sice najde (rozbití zrcadla, žárovka...), ale většina z nich je prostě obyčejná, nevýrazná a bez samostatné síly. A ta stylizace New Orleans dává až moc najevo, že je to podle divadelní hry - přitom ve filmu bych čekal město, které bude skutečné, jelikož by to podpořilo uvěřitelnost příběhu. Tady fakt veškerá chvála patří Williamsovi a hercům (ačkoli Brandovi z nich především), Kazanovi až na posledním místě. Slabé 4* ()
Velmi dobre filmove spracovanie scenara Texasa Williamsa /Kocka na rozpalene plechove strese, Vlak s mlekem zde jiz nestoji/. Film sa prakticky odohrava len vo vnutri, exterierov je tuna fakt minimum. Marlon Brando uz samozrejme mal na konte snimok The Men, takze sa uz ako -tak otukal, Vivien Leighova /Gone with the Wind/bola samozrejme skvela. Dialogy su prepracovane, a reziser Elia Kazan /Wild River 1960, East from Eden/ bol proste rezisersky megatalent. Prvu polhodinu dost trva, kym sa film rozbehne, ale potom uz nestraca ani tempo a ani napatie. Dialogy maximalne na urovni : 100 % ()
Galerie (95)
Zajímavosti (21)
- První Kazanova spolupráce s Tennessee Williamsem. (Kulmon)
- Tramvaj do stanice Touha je prvním filmem, který získal tři Oscary za herecké výkony. Oscara získali Vivien Leigh, Kim Hunter a Karl Malden. (PinPrick)
- Role byla nejprve nabídnuta Olivii de Havilland, ale její nároky na honorář byly přemrštěné. (Kulmon)
Reklama