Třpyt v trávě

Dnes už 60-ročný film a tak treba na neho nahliadať. Iná doba, iné mravy. Ženské sa nerozdávali len tak a často ostávali so zraneným srdcom. Trblietanie v tráve sa vyvíjalo ako výborná dráma no čakal som, že naberie tragické kontúry. Tie však neprišli. Voľba režiséra zaviesť to pomaly do happy endu mi celkom nesadla, hoci jeho pohnútky predstaviť pokoj v duši chápem. (07.12.2021)

Holka sa vasnivo zamiluje, vytriezvie a nasledne konci so zlomnenym zaludkom, teda pardom, hovori sa so zlomenym srdcom. Na filmove spracovanie je to fdobry scenar, Warren Beatty bol vzdy chlap, kulisy,  rezia, dialogy na urovni. Cim viac pozeram tento film, tym mam filmecek radsej a radsej. Oplati sa aj atmosfera Kansasu 20. rokov minuleho storocia. 76 % (16.06.2018)

Třpyt v trávě by se dal charakterizovat jedním slovem – přebujelost. E. Kazan, jako ceněný americký režisér, se příliš neodvrací od svých skalních témat. I zde překládá svůj pohled na americkou společnost (tentokrát při příchodu hospodářské krize), ale hlavně na životní osudy jednotlivých hrdinů. Zaměřuje se však na vykreslení pouze jedné stránky společnosti, tu ostatní zanedbává. Úspěšné bohaté rodinky žijící v idylické symbióze s americkým prostředím, úspěšní mladí lidé pronášející zaběhané fráze – všeho uvidíme dostatek. Naivita, která z toho vyzařuje, mi často vykouzlila na tváři úsměv. Režisér se snaží do snímku zakomponovat i vážnější témata. Úpadek amerického hospodářství kombinuje s úpadkem těch, kteří se do této doby měli dobře. Bytostnou pudovost mísí s idealizací dokonalé lásky. Dalo by se říci, že je to film vystavěný převážně na protikladech. Protikladné u mě zůstaly i pocity, které jsem měl nejspíše pocítit. Celé mi to přišlo naivní, přerůžovělé, i přes přítomnost „vážných“ situací. (24.11.2003)

Příjemné překvapení. Jisté výhrady by jistě byly - a to především ani ne tak k hereckým výkonům, jako k celkovému vedení herců, které bylo ale v té době standartní (přehrávání, sentiment). Některé scény jsou trochu nepochopitelné, některé naivní - především když se tvůrci snaží zachytit a pokud možno nějak osvětlit milostný život tehdejší americké mládeže a jejich z tohoto vyvstávající traumata. Kamera a střih jsou dokonalé. Několik neotřelých a zajímavých režijních řešení - například scéna smrti otce hl. hrdiny za zvuku jazzové hudby. Nebo neustálá přítomnost černošských metařů a řidičů, bezdomovců, bláznů či starých opuštěných dam, kontrastujících se společností okolo hlavních postav. Tentokrát musím souhlasit s americkou filmovou akademií - režie na oskara asi nebyla, ale scénář jistě ano. Jak říkám - velice příjemné a nečekané televizní překvapení - především druhá půlka a závěr. (03.12.2006)

Smekám, poklona, natočit v roce 1961 film, který má co říct - a není toho zrovna málo - i v roce 2019. Více psychologické drama než romantické, řekla bych já. A ač se doba změnila a mění, pravidla už nejsou tak sešněrovaná a puritánská, jsou věci, které se nemění. První láska vždy zůstane první láskou, dospívání je a bude složité, milující rodiče můžou být někdy na obtíž, i když to myslí dobře, a postavit se na vlastní nohy chce kus odvahy. Za samotný závěr přihazuji pátou hvězdu a vše, co by se dalo vytknout, házím za hlavu. (15.01.2019)