Třpyt v trávě

První láska může být tak opojná! Jenže před takovými sto lety, kdy se zhruba tento film odehrává, aby dívka nepřišla do řečí, museli dva zamilovaní počkat do svatby. A to je odrazový můstek pro vše, co se v tomto příběhu plném chtíče, tužby, vzplanutí a lásky odehrává až k úplnému zbláznění hlavní hrdinky, jež je natolik posedlá láskou ke svému milému, až začne raději toužit po smrti. Strhující milostné drama mi ukázalo, jak krásné, vzácné, ale zároveň složité je milovat vroucně až k zbláznění. Film sám o sobě se pyšní zajímavým příběhem, který v sobě zahrnuje nejen blahobyt 20. let 19. století, ale i krach na newyorské burze, nabízí ale i troufám si tvrdit na svou dobu odvážné scény ukazující teenagery buď jako slušné a mravné, nebo naopak jako prostopášné a zhýralé, čímž režisér Elia Kazan zřejmě Americe nastavil velmi nebojácně zrcadlo tehdejší morálky. Samozřejmě herecké výkony samy o sobě pomáhají ke strhujícímu vyznění tohoto filmu plného velkých dramat, velké lásky, velkého smutku, velkých odříkání a nakonec i velké naděje, jež je tolik nezbytná pro život. 24letý Warren Beatty a 23letá Natalie Wood (za tento film získala svou druhou nominaci na Oscara) zde svou romanci hrají srdceryvně, uvěřitelně a jsou absolutně strhující. Za mě úžasný filmový zážitek, který si mě našel jen jaksi mimoděk v pondělí večer na ČT Dvojce, a který se mi dostal pod kůži. (16.07.2019)

V literárním slova smyslu to romantické je, dokonce bych řekl, že je to jeden z mála romantických filmů vůbec. Určitě také stojí za to vyzdvihnout psychologický rozměr snímku, který mě osobně oslovil hodně. Bylo to trochu zidealizované, ale na obhajobu E. Kazana musím říci, že to jinak snad ani natočit nešlo, jinak by totiž na diváka nepřenesl to, co chtěl, ... mladickou nerozvážnost, zmatenost a rozervanost duše. (viděl jsem pouze druhou polovinu snímku, kterou tímto hodnotím) (11.06.2007)

Pustil jsem si to kvůli nádherné Natalii. Není to tuctový, a právě proto byla víc než půlka dost otravná. Když se zamyslím nad dějem, tak je dost zbytečnej. Pro mě z něj plyne poučení mít svou hlavu a nenechat sebou manipulovat. # příběh *** | hudba *** | humor – | akce – | napětí – | pustil bych si znovu * (25.02.2024)

Třpyt v trávě by se dal charakterizovat jedním slovem – přebujelost. E. Kazan, jako ceněný americký režisér, se příliš neodvrací od svých skalních témat. I zde překládá svůj pohled na americkou společnost (tentokrát při příchodu hospodářské krize), ale hlavně na životní osudy jednotlivých hrdinů. Zaměřuje se však na vykreslení pouze jedné stránky společnosti, tu ostatní zanedbává. Úspěšné bohaté rodinky žijící v idylické symbióze s americkým prostředím, úspěšní mladí lidé pronášející zaběhané fráze – všeho uvidíme dostatek. Naivita, která z toho vyzařuje, mi často vykouzlila na tváři úsměv. Režisér se snaží do snímku zakomponovat i vážnější témata. Úpadek amerického hospodářství kombinuje s úpadkem těch, kteří se do této doby měli dobře. Bytostnou pudovost mísí s idealizací dokonalé lásky. Dalo by se říci, že je to film vystavěný převážně na protikladech. Protikladné u mě zůstaly i pocity, které jsem měl nejspíše pocítit. Celé mi to přišlo naivní, přerůžovělé, i přes přítomnost „vážných“ situací. (24.11.2003)

Svět se mění. V tomto případě až příliš rychle, přímo před našima očima. Směna konvencí, pojetí a vnímání mezilidských vztahů i citů a světa vůbec sem spadá v míře, kterou je obtížné si představit. Meziválečná léta byla nesporným vpádem konzumismu do tehdejších hodnotových orientací. Konzumismu ve společnosti, která i v nejbohatší zemi - před- i porooseveltovské Americe - měla jasnou převahu chudoby nad bohatstvím a určitým dolním minimem potřebným pro důstojně vedený život. Co zcela nezmizelo ani v komfortem dýšících dvacátých letech, to se naplno provalilo v následném desetiletí globální hospodářské, mnohdy až stagflační krize. Poprvé byly postiženy nejen dolní chudinské, ale i bohatší a méně početnější část středních vrstev. Hodnotový zlom se promítá i do zobrazovaného milostného vztahu doby rozkvětu rodokapsů a modré knihovny, uslzeného sentimentálního čtiva své doby, jež kolovalo nejvíc mezi tehdejšími mladými. Bouřlivý vztah jako výraz dvou obtížně spojitelných osobností nemohl neztroskotávat i za cenu těžkých obětí, které po obou milencích vyžadoval. Síla Kazanova pohledu je právě v jeho nesentimentálním sentimentu, ve schopnosti skutečně postihnout - bez zbytečného zatracování a mnohomluvných slovních exhibic - atmosféru doby, psychologii mladých své doby, do níž také sám patřil. I formy a dosah její prudérie jsou zachyceny přesně. Až mrazivě působí toto chování oscilující na hraně konvence a promiskuity, zištnosti a romantického idealismu stříbrného větru. Od těch dob jsme pokročili méně, než jsme ochotni a připraveni tušit. Změnila se délka sukní, z honáckého se stal společenský oděv, manželství ztratilo větší část svých předsevzetí a lidstvo Severu začíná postupně vymírat. V lepším případě nás to nutí k obezřetnosti a věcnosti, v tom horším - většinovém - k různým mírám a formám konformních přístupů a sériím kompromisů. To všechno cítíme z tohoto mistrovského Kazanova filmu, v němž si minulost podává ruku se současností i budoucností. Ruce, jejichž prostřednictvím se to děje, spoludotváří i tento stále živý a podnětný film. (23.04.2008)