Odnikud

Nový snímek německého režiséra Fatiha Akina, v němž exceluje Diane Krueger jako matka, která se vyrovnává se smrtí svého manžela a syna po bombovém útoku, je sestaven ze tří, zdánlivě neslučitelných částí, z nichž každá vychází z tradice jiného žánru. Odnikud začíná jako drama o ztrátě, které je zároveň intimní studií truchlení, samoty a neschopnosti se vyrovnat se smrtí blízkých osob a navrátit se do společnosti – tato část je spíše povinným úvodem pro další dvě dějství, v nichž hlavní postava přechází z pasivního do aktivního stádia. Nejsilnější část filmu je soudním dramatem, v němž se odvíjí silný osobní příběh a boj za spravedlnost. Zde by Odnikud klidně mohlo konkurovat těm nejlepším americkým soudním dramatům, protože obsahuje strhující gradaci, proslovy a nečekané rozuzlení. Mírným zklamáním je proto poslední třetina filmu, v němž precizně vyrešeršovaný a komplikovaný příběh ustupuje přímočarému thrilleru o pomstě. Distance od velmi realistických prvních dvou třetin je díky zjednodušenému konání hlavní hrdinky (příliš mnoho náhod) až tak velká, že nemá tragické finále možnost zapůsobit tak silně jako předchozí části. (17.03.2018)

Německo-turecký režisér Fatih Akin se k problematice složitého postavení Turků v západní evropské společnosti vyjadřuje už poněkolikáté. Vsadil na Diane Kruger, která si své odmakala i v Hollywoodu, ovšem herecké kvality ukazuje spíš na evropské scéně. Její hrdinka má za sebou očividně bouřlivější minulost, nicméně ona i bývalý dealer drog, jinak turecký imigrant dnes platí za spořádanou hamburskou rodinku, kterou doplňuje bystrý synek. Jenže parta neonacistů nastražila výbušninu s hřebíky a naše hrdinka se musí vyrovnat s obrovskou ztrátou. Je to patřičně mrazivé a na převrácených soudních faktech jasně vidíme, o co tvůrcům šlo. Zejména v prostřední části je nicméně scénář trochu slabší, na leccos rezignuje, což koresponduje se samotným verdiktem soudu. Přichází artovější/meditativnější závěrečná třetina o morálce jedince, která má své kvality, ovšem úplně neladí s přemýšlením hlavní hrdinky. Tápeme tedy trochu mezi psychologickým dramatem a komorní kriminálkou, a pro někoho finální jednání ústřední hrdinky shodí předešlé dění. Tak či onak, Kruger je skvělá. (22.05.2018)

Depka jak svině a nečekaně skvělý film. Excelentní Diane Kruger při bombovém útoku příjde o svého syna a manžela,což vyústí v neuvěřitelný tlak a stres ze strany policie a následného soudního líčení, kde jsem snad ani nedýchal. Výborné dialogy, perfektní herecké výkony, dusná atmosféra a šokující finále. Tohle se Němcům povedlo. 80% (19.08.2018)

Rodina otevře rány, Spravedlnost do nich vsype sůl a širé Moře navždy utiší bolest. Zlo plodící jen další zlo je stejně jako Akinovo drama jen cestou Odnikud nikam.. Má to svou váhu, Kruger přesvědčivě trpí a rohatý advokát obžalovaných si řekne o kýbl nenávisti, ale nemám rád, když scény jako „zastavení krvácení vzkazem na záznamníku“ příliš tlačí na místech, kde to není potřeba. Když vezmete spravedlnost do vlastních rukou, neměly by vám zapáchat po dusitanu amonném, ale dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, dobře se to radí.. (30.01.2019)

Pri bombovom útoku prichádza Katji (Diane Kruger) o manžela a syna. Aktuálna téma o terorizme, o dierach v súdnictve a o potrebe katarzie, po prežití osobného pekla. Celý flm je postavený prakticky na výkone Diane, ktorá hrá maximálne precítene a nie je jej čo vytknúť. Napriek tomu, že podobné témy boli vo filmoch už x-krát zachytené, Diane svojou osobnosťou robí zo snímky celkom nový zážitok. Divák preciťuje každú jej trpkú emóciu. Pokiaľ ste pripravený podstúpiť smrť svojho partnera a dieťaťa, následne sa súdiť o potrestanie páchateľov a zároveň sa s celou to temnotou, ktorá napadla každú bunku vášho tela, svojím spôsobom vysporiadať, tak choďte do toho. Pretože to vsetko budete zažívať spolu s ňou. (29.04.2019)