Pidä huivista kiinni, Tatjana
Tatjana
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Režie:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHudba:
Veikko TuomiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (více)Obsahy(1)
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (63)
Nadherna Finska road movie napriec Finskom v rezii Aki Kaurismakiho /Calamari Union, Smlouva s Vrahem, Stiny v Raji/. Vyborne dialogy, nadherne exteriery a hlavne herci ako Matti Pellonpaa a Kati Outinen drzia film vo vysokom nadpriemere. Ak chcete kvalitnu mimohollywoodsku filmarinu "se vsim vsudy", Kaurismakiho film Pida Huivista Kiini, tatjana je prave pre Vas. osobitne zdoraznujem fakt, ze Finsko pocas Studenej Vojny tvorilo sedu zonu medzi ZSSR a NATO. Finsku neutralitu garantoval Sovietsky Zvaz jadrovymi zbranami a Fini na oplatku nedovolili postavit US vojenske zakladne na svojom uzemi. preto ta seda zona - boli tu bezne vidiet auta Volgy vedla starych americkych aut + par ceskoslovenskych Skodoviek. 98 % ()
Road movie pro introvertní alternativce. Dlouhá, dlouhá mlčení a absudrní chování zúčastněných nejsou pro každého, ale pro, kupříkladu, milovníka starých Jarmuschových filmů ke Kaurismäki úplně v normě. Pro mě je tohle setkání dvou Finů, Estonky a Rusky (Klaudia: "Finové jsou pitomci" - to jsem se fakt zasmál!) , podobně jako u jiných Kaurismäkiho filmů, příběhem o hledání štěstí a obecně svého místa v životě - z režisérova pohledu jsou jeho hrdinové nedospělí, určitě traumatizovaní a nevědí, jak se sebou a hlavně s okolím naložit, ale nejistě a složitě to zkouší. A tahle road movie vlastně končí dobře pro oba Finy - ve své dospělosti oba podstatně pokročili. ()
Možno sa jedná aj o to najlepšie roadmovie, to nepreháňam. Jediná vec čo by som tomuto filmu vytkol je jeho stopaž, ja som sa totiž do toho tak vžil, že by som to dokázal sledovať aj tri hodiny. Dodám snáď len : "Zdvíhaj zadok, hovorí Johnny Cash. Ticho, hrajú Rock! Nechápem, autobus plný vodky a oni idú pozerať na zrúcaniny." :) asi takto to momentálne cítim aj ja....a zrejme si ho idem pozrieť ešte raz. ()
Road movie o chvíli rock´n´rollu v záplavě šedi. Road movie dvou "wannabe" rockerů, z nichž jeden bez ustání srká kafe a druhý klopí vodku po flaškách si zakládá na absolutně lakonickém humoru . Mato Valtonen tuším jedinkrát nezmění svůj medvědí škleb (a přitom je jeho postava překrásně propracovaná), Matti Pellonpää si dětinského pozéra Orimatillan Jymyho užívá a způsob, jakým do finské obdoby Bohuše Stejskala nacpe romantickou rozevlátost, je parádní. Je to vlastně takový Svéráz národního lovu naruby a mnohem hloub, co se vztahů postav týče. Ta úspornost a nechuť k okázalým gestům je v jádru ten nejpravější rock´n´roll, jaký znám. Kaurismäkiovský útěk před šedí existence po x-té, tentokrát v zakaboněné a málomluvné komedii s takovým vnitřním drivem, že mi to rozhodilo pomádu. Ticho, hrajou rockeři. ()
Na své si přijdou především milovníci kávy, vodky, cigaret a dlouhého předlouhého mlčení. Jinak asi v polovině filmu zazněla z úst jedné hrdinek věta příznačná pro celou tuhle nezvyklou road-movie: "Já se začínám nudit. A ty?" Faktem je, že až na pár výjimečných dialogů si na téhle cestě člověk moc zábavy neužil. Být film delší, tak nevím, nevím... ()
Reklama