Leningradští kovbojové dobývají Ameriku

tento mystifikační film o vzniku slavné skupiny mě dost pobavil. Propojení jejich osobitého stylu s Kaurismäkiho zapadlo přesně do sebe. Režisér se stále drží svého záběru na nižší sociální vrstvy a z tohoto pohledu byla Amerika pro mě koukatelnější a lidštější. Tentokrát to byla i větší sranda než je u jeho filmů zvykem. Chvilkami však na mě působil nevyrovnaně a zdlouhavě, tak dávám "jen" 4*, ale i tak jak jsou jeho filmy málo ukecané, nasmál jsem se dostatečně. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

„Musíte dýchat z plných plic a nastavit tváře slunci,“ radí manažér Leningradských kovbojů svým svěřencům a vskutku: jen ojediněle herci ve filmech dýchávají tak přesvědčivě jako tito finští věrozvěstové rokenrolu. Jen málokdy je na koncertech tak veselo – a Amerika se nechá dobýt - světlem z Východu. (08.09.2019)

Tohoto finského režiséra jsem si poslední dobou celkem oblíbil. Jeho filmy jsou takové netradiční, a ne jinak je tomu i u Leningradských kovbojů. Zajímavostí je, že tato kapela skutečně vznikla a hraje po celém světě. Celá kapela je celkem bláznivá a dostává se do různých úsměvných situací v kontrastu s jinou západní kulturou. Stylem humoru mi to připomínalo asi nejvíc filmy Emira Kusturici. Vhodným příkladem mohou být scény, kdy dostanou od svého vůdce Vladimíra k obědu cibuli, a nebo vozí zmrzlého člena kapely na kapotě auta. První seznámení s postavami je v skutku zajímavé a netradiční (obdivujeme jejich vizáž, chování, mluvu atd.), ovšem po čase to poněkud opakuje a bez nějakého většího finále to končí. Je to jako když se na závodě parádně rozběhnete, předbíháte všechny závodníky, ale pak vám nějak dochází dech a s těží se dopotácíte do cíle. O humor ve filmu se asi nejvíc stará manažer kapely Vladimír, který ví vždycky nejlépe, co by kapele pomohlo k tomu, aby se proslavila v Americe. Jestli máte rádi trochu netradiční komedie, a máte cítění i pro jiný styl humoru, film se vám s největší pravděpodobností bude líbit. Pro mě ale Kaurismaki vyházel zbytečně brzo všechny karty na stůl a v závěru už toho neměl tolik co nabídnout. 7/10 (30.01.2021)

Jednotlivé scénky jsou vynikající. Vtipné. Jen sám Matti Pellonpää působí v roli bosse Vladimira, který se pokouší uvést bláznivou kapelu Leningrad Cowboys na americký hudební trh, komicky. Ale celkový dojem? Víc než na tři hvězdy to není. Edit.: Po zhlédnutí filmu na velkém plátně v kině (červenec 2011) mírně upravuji své hodnocení. (10.01.2009)

O této kapele jsem do shlédnutí tohoto filmu věděl akorát to, že existuje. Jenže to jsem popravdě netušil, co všechno se za ní skrývá, a že její vznik má na svědomí jeden z nejpřednějších finských režisérů. Jakmile jsem se tedy do filmu pustil, byl jsem poměrně v šoku. Humor je dost nekompromisní a čerpá z postav celé kapely, ale i z postav kolem ní, kteří do svých rolí nedají jedinou emoci, ale i přesto řeknou všechno, co říct potřebují. Některá hudební vystoupení jsem si musel pustit i několikrát po shlédnutí filmu. Třeba ta finská polka hnedka z kraje, to mě úplně zbouralo. Nebo když se kapela předvádí před amerických producentem v nějaké polorozpadlé stodole. To je taky dost výživný. Humor v průběhu filmu jemně slábne a ke konci jsem měl už trošku pocit, že se hudební vsuvky pořád opakují. Celkově ale nemůžu jinak, než vrazit plnou pětihvězdičkovou palbu. Za ty hudební vsuvky, za Vladimira, za vysvětlovací scénu, proč v každé scéně má plechovkový pivo v ruce nebo i za scénu, kdy je kapela ve vězení a dožaduje se piva. Jedinečná komedie, která si plnou palbu prostě zaslouží. (27.10.2017)