První člověk

Chladná, odtažitá, realistická výpověď o jednom z největších technologických a vědeckých úspěchů lidstva, která dokáže čas od času v přesně tu pravou chvíli zasáhnout silnými emocemi. Řemeslně zcela bezchybné, využití filmového zrna a IMAX kamer vytváří hlavně při závěrečné misi opravdu dechberoucí podívanou, ale kamera a střih vytváří magické scény a kompozice v celé délce stopáže. Ryan Gosling a Claire Foy nepředvádí žádné herecké zázraky, ale to od nich jejich role zde ani nevyžadovaly. Gosling vlastně znovu hraje svého zádumčivého, tichého hrdinu, kterého jsem už u něj párkrát viděli a Foy v prostoru, který má, dokáže ukázat přesvědčivé emoce. Přes zmíněné klady však film po dějové stránce postrádá vnitřní soudržnost a je spíše sledem útrpných (a tragických) skoro dokumentárních historek na cestě směrem vzhůru k Měsíci. A občas je toho chladu až příliš moc a není to způsobeno jen vakuem nejzazší hranice. Proto "jen" 8,5/10. Vidět to ale v kině (o IMAXu ani nemluvě) plný počet bych dal. Škoda. (31.12.2018)

Z Prvého človeka urobil režisér hraný dokument. Rozhodne znovu nešetrí údajmi zobrazujúcimi aj konkrétne dni, čo si rovnako nejde na prvú dobu zapamätať. Vlastne sa z toho stal už taký nešvár, ktorý určite nielen mňa už prestáva v životopisných projektoch baviť. Všetko navyše potreboval natiahnuť na dve a pol hodiny, pretože z nejakého dôvodu si scenáristi usúdili, že bude najlepšie začať s rozprávaním už v roku 1962, kedy sa všetko pomaly rozbiehalo. Prvý človek by bol zrejme oveľa pútavejší ako krátkometrážny počin. Armstrongov naučený výraz absolútneho pokoja a navonok potláčaných emócií pôsobí príliš chladným a psychopaticky zlovestným dojmom. Neľahkej úlohy sa zhostil Ryan Gosling, ktorý po väčšinu filmu robí prakticky len psie oči a melancholické tváre značiace vnútorný strach a utrpenie, ktoré sa v sebe hlavný hrdina rozhodol potláčať. Protipólom k zdanlivo vyrovnanému a stoickému Armstrongovi je jeho večne vynervovaná žena v podaní Claire Foy, ktorá je najlepšia na tých miestach, kde jej bolo dopriate zvyšovať hlas. (19.11.2019)

Měsíční elegie, film, kterej je mnohem víc o otcovství než o průzkumu vesmíru. Ten je koneckonců stejně jenom místem, kam naše tenký a chatrný skořápky odhazujou svůj smutek a úzkost. Nic mě letos nerozebralo tak jako První člověk. Virtuózní mozaika ostrých detailních a klaustrofobických střípků v super 16 a IMAXové šírky, která mi dokonale vypláchla senzory. Gosling může zase očima kanalizovat melancholii a výkon Claire Foy je silnější než gravitace.Takhle měl vypadat Interstellar... pro mě největší filmový zážitek roku 2018 a dokonalý reparát za La La Land. Damien už zase fackuje. (20.10.2018)

Nemůžeš mít všechno - tenhle film je především poklonou lidem, kteří v zájmu pokroku lidstva obětovali svůj rodinný a emocionální život, protože jim náročnost praxe žádné selhání, pramenící z psychické či citové roviny, jednoduše nedovolovala. Armstrongova linka tak spíše než vesmírného dobrodruha sleduje tichého, avšak cílevědomého chlapa, jehož dobrovolným osudem bylo potlačování emocí i nezmírné bolesti ze ztráty malé dcerky. Tohle všechno nádherně vyvrcholí na samotném Měsíci - "kráterní" loučení je bez diskuze jedním z nejsilnějších emocionálních momentů dekády. Armstrongově prohrám i výhrám je podřízené rovněž celé pojetí filmu - První člověk totiž rezignuje na epické vesmírné dobrodružství a realisticky ukazuje, že za významnými objevy lidstva se často schovává nepředstavitelné množství nepříjemné práce, na níž není nic moc zábavného a při níž se občas nehezky umírá. 9/10 (28.12.2020)

Značná část filmu mi přišla dosti nezáživná a potvrdila mi, proč nemám rád životopisný žánr - mj. pro jeho nesnesitelnou předvídatelnost (pojednává-li film o někom známém, člověk předem ví, k čemu tam dojde; těžko tedy kupříkladu považovat scény s Armstrongovými trénínkovými lety za napínavé, když předem víte, že je musí přežít, aby se mohl dostat na Měsíc) a zahlcenost detaily z osobního života, které mě nezajímají (osobně mi je fuk, jestli měl Armstrong nějakou dceru, manželku apod. a jaký měl s nimi vztah a co se jim dělo apod. - mě zajímá jen to, co dokázal on). Zajímavé mi to přišlo až někdy v momentě, kdy KONEČNĚ vzlétá raketa s Armstrongem a spol. na Měsíc (neskutečně nádherná a působivá scéna), což je tak někdy v poslední půlhodině - a vše co následuje v podstatě nemá chybu, a osobně jsem byl v kině vyloženě nadšený, že mi ten film nechal prožít, jaké to asi muselo být, stanout jako první člověk na Měsíci (a současně jsem si vzpomněl na svůj odvěký vztek vůči všem těm idiotům, kteří věří tomu konspiračnímu nesmyslu, že Američani na Měsíci nikdy nebyli). Takže až ten závěr vytáhl můj dojem nahoru a přivedl mě skoro k nadšení, jinak mi to přišlo spíš slabší, mj. i kvůli Ryanu Goslingovi, který podle mě nikdy nebyl moc dobrý herec, což bohužel platí i zde. (06.10.2018)