Quills - Perem markýze de Sade

Mně tedy veškerá provokace a kontroverze zcela unikly. Zahráno a okostýmováno to bylo skutečně bravurně, ale opět mám ten pocit, že forma převálcovala obsah. Je to stále to stejné pořád dokola. Moc zvratů na diváka ve filmu skutečně nečeká. Veškerý děj je vlastně krásně shrnut v obsahu. Jen se tam nepíše, že vlastně nic moc není vidět a veškeré nechutnosti si člověk musí pouze představit. Strašně slabé 2*. (01.06.2013)

Překvapivě vizuálně exkluzivní lahůdka s fantasticky vystiženou atmosférou blázince, fenomenálně zvráceným Geoffreym Rushem, okouzlující Kate Winslet, fantastickým Joaquinem Phoenixem a ďábelským Michaelem Cainem, který je využitý míň, než by se slušelo. Vynikající filmařina, která utíká jako voda, která rozhodně není ukecanou a utahanou nudou, jak by se možná mohlo někomu zdát. Naopak, Quills je opravdu výjimečný zážitek, jenž vám z hlavy rozhodně jen tak nezmizí. Škoda je jen toho konce - ne snad, že by byl špatný, jen je prostě úplně jasný dlouho dopředu. Ale to je jen malá vada na kráse této skvělé záležitosti, která je navíc podtržená skvělou stylovou hudbou. 85 %. (02.01.2023)

Skvěle, vskutku "filmově" a velice zábavně natočený jakožehistorický příběh, u kterého jsem si až teď, po asi pátém shlédnutí, uvědomil, jak je pomýlený. Nejde o to, že se Francouzi z konce osmnáctého století chovají jako současní Američané - ani o to, že se kněz běžně na veřejnosti prochází s odhalenou hrudí jak nějaký seladon. Nemůžu překousnout, že postava programově vulgárního a všemi opovrhujícího narcistního sadisty je tu představena jako ztělesnění svobody a mučedník, zatímco všichni ostatní jako pokrytci anebo morálně naprosto nestabilní osoby (postava Madelaine je vrcholem - považuje se za "dobrou ženu v životě", přičemž svádí kněze a distribuuje pornografii). Pak jsou tu už jen blázni a svině od podstaty. (nedopsáno) (06.04.2005)

Normálně bych tento film dá s klidem ignoroval (podobně jako osobnost samotného markýze de Sade i jeho dílo, jímž jsem vždy opovrhoval) - kromě mé odvěké averze k životopisnému žánru mě od něj odrazuje i jméno (druhořadého) režiséra a 2 hodinová délka, ale okolnosti tomu chtěly, že se ve Varech naskytla možnost to vidět s účastí Geoffreyho Rushe, který k tomu řekl před projekcí pár slov, takže jsem se tomu nakonec rozhodl dát šanci, a musím říct, že z hlediska hereckých výkonů tomu skutečně nejde nic vytknout (víc než Rush mě zde ale zaujal zjev mladé Winslet), a v některých momentech je to doslova výborné, a musel jsem si u toho s úsměvem vzpomenout na moderní pisálky, publikující s nesnesitelnou snadností ten svůj literární brak, a přemítal jsem, jaké by to bylo, kdyby pocítili aspoň vzdáleně to ohromující nutkání psát za každou cenu jakýmikoli prostředky i za cenu nejtvrdších restrikcí, jako chudák starý Sade, jehož vytrvalost mi - přiznám se - v tomto ohledu zcela imponovala, a zoufale ji v dnešní době postrádám. Po dějové stránce mě to ale jinak dost nudilo - jak nepřekvapivé, u nejnudnějšího žánru ever - a až příliš často jsem se díval na hodinky, protože řekněme si to na rovinu, sedačky v karlovarském divadle se po pár desítkách minut stávají Záhořovým ložem, a člověk už jen chtěl, aby byl konec, což je samozřejmě špatně. A celkově nemám pocit, že by mi to něco dalo, snad vyjma dalšího zářezu do seznamování s pestrou filmografií K. Winslet. (12.08.2022)

Mám vždy nesmírnou radost, když shlédnu film, který mě naprosto pohltí a nadchne. Nyní mám nesmírnou radost. Ačkoliv jde o vcelku úchylný příběh (markýze de Sade), je natočen dle mého názoru vkusně a v jakýsi mezích. Další veliké plus za brilantní obsazení, kdy jsem si s definitivní platností oblíbila herce Joaquina Phoenixe. A v neposlední řadě musím vyzdvihnout jeho milostnou scénu, kterou hodnotím jako jednu z nejpůsobivějších a nejerotičtějších filmových milostných scén. (12.05.2011)