Tři přání

Co se z počátku může milně jevit jako socialistická agitka je ve skutečnosti ostrou protirežimní satirou s mnoha kouzelnými scénami (ten sníh na konci tomu vévodí), jugoslávským Mastroianim a letmým nádechem italských neorealistických filmů. Kadár a Klos vytvořili hybrida mezi klasickou českou komedií a něčím mnohem zajímavějším. (19.04.2011)

Námět: Vratislav Blažek. Ve své době opravdu neskutečně odvážná kritika reálného socialismu, kterou stěží mohla zamaskovat pohádková nadsázka. Takže ji mocipáni na pět let strčili do trezoru. Naštěstí příběh o byrokracii a o obraně proti pokušení funguje i dnes. A to i díky kouzelně zmatenému dědečkovi (Bohuš Záhorský). Obsazení ústřední manželské dvojice jugoslávskými herci mi nevadilo, svou socialistickou tvář nastavili věrohodně. (08.07.2008)

Tři přání je zatraceně zábavná taškařice, která bohužel ujíždí na stopáži, i když se 96 minut nezdá moc tak myslím že 80 by stačilo na plný počet, takhle tu je celkem dost keců o ničem. Ale když vypustím tuhle věc tak film je prakticky bezchybný. Beljakova je roztomilá a ostatní herci jsou fajn, příběh je moc hezký a režie zajímavě udělaná. Ve své době si myslím že to muselo být dobrý, dnes to již dost ztratilo ale i tak v té záplavě Českých filmů co jsem v poslední době viděl je to jak drahokam mezi smetím(to je ale sakra debilní přirovnání:-)) (24.11.2010)

Tento film mě vždy potěší. Tou svojí rozverně až škodolibě společenskou satirou, kterou se pouští do polemizování o morálních a etických hodnotách i mnoha škodlivých nešvarech fungování společenského zřízení. Nepůsobí to rouhačsky, či podvratně, snaží se o konstruktivní kritiku a varování, směřující k pochopení společensky chybných postupů. I když i ta hranice se nakonec lehce překračuje a skepticky se pohlíží na nepřítomnost lidsky morálních hodnot v nejkritičtějších chvílích pro jednotlivce i společnost jako celku. Ale vykládejte to volovi, který nad vším dohlíží! Je to hořkosladký pohled na fungování společnosti, když nejdůležitějším hodnotícím měřítkem úspěchu je materialismus a s ním spojené negativní lidské vlastnosti, jako je závist a anonymita závistivé pomstychtivosti. A míra materialismu nekončí, pokaždé se chce víc a víc v neutuchající radosti povýšenosti nad ostatními. Má to vtipný nadhled, hravě a elegantně se vyslovují schovávající skutečnosti. Což vždy bolí ty, kterých se to týká. A nezáleží příliš na statusu politického zřízení. Hlavní postavou je právník stavebního podniku Petr (dobrý Rade Marković s hlasem Zdeňka Dítěho), který je v soukromém životě válcován mlýnskými kameny nespokojené ženy a vlastních rodičů. Pohádka přišla v pravou chvíli a zvyšuje potenciál pro spokojený život. Ale až při hledání skutečných lidských hodnot a jejich snaze o uchopení se do slepé uličky dostávají i mocné nadpřirozené síly. Hlavní ženskou postavou je Petrova mladá a půvabná žena Věra (velmi zajímavá Tatjana Beljakova s hlasem Aleny Kreuzmannové) a její stále vyšší a vyšší kladené nároky na manžela a její bezelstná a dětinská radost ze zvyšující se životní úrovně rodiny. Nejdůležitější postavou je kouzelný dědeček z pohádky (skvělý Bohuš Záhorský). On je ta tichá síla nenadálých zázraků a osobních úspěchů i pádů Petra. A kdo by se chtěl dobrovolně a natrvalo připojit k tomu nešťastnému a nechtěnému lidskému běsnění?! Z dalších postav: Petrův kamarád a kolega z práce s rostoucí závistivostí i zkázonosným idealismem Karel (dobrý Vlastimil Brodský), Karlova manželka se stejným problémem zapšklé závisti Božena (příjemná Růžena Lysenková), stále proti své snaše brebtající Petrova matka (zajímavá Heda Marková), snaživý Petrův otec (Ota Motyčka), Petrův malý a bezprostřední synek Petřík (Libor Palisa), přizpůsobivý ředitel a Petrův nadřízený (sympatický Josef Beyvl), omámený referent bytového úřadu (dobrý Lubomír Lipský st.), znepokojený kádrovák Petrova zaměstnavatele (Václav Lohniský), zaskočený konferenciér módní přehlídky (Josef Kobr), či cizinec v radostném tanci (Georgis Skalenakis). Je to laskavé a zneklidňující. Je to veselé i smutné. Je to originální a otevřená polemika na téma etiky morálních hodnot a principů jednotlivců i celé společnosti. (31.08.2016)

Na první pohled by se dalo zcela nepochybně říct, že jde o politickou satiru ostře kritizující socialistické zřízení, které ač se chce jevit jako konečně sociálně spravedlivé, je ve skutečnosti stále stejně byrokratické jako doba před 20 lety, vůči které se tak ostře vymezuje. Pro současného diváka je však mnohem zajímavější skutečnost, že režisérské duo zde zároveň rozehrává sérii komických, fantaskně laděných, situací, jimiž neúprosně tepe do socialistické společnosti. Ta je totiž ve svém jádru (i přes snahu ideologie) stále stejně malicherná jako lidská zároveň a tyto vlastnosti nejdou z povahy člověka vymazat v jakékoliv době. (12.02.2021)