Už zase skáču přes kaluže

Narozdíl od knihy není tento film zase taková pecka.Ovšem pro ty kdož jí nečetli to bude jistě skvělý zážitek....film je totiž natočen velice působivě....jeho téma nezestárne a silně zasáhne i dnes...osobně mě film naučil vážit si svého zdraví....nekecám.Kolik filmů tohle dovede?Takže plný počet..."Nohy...kde mám nohy?Nohy máš přece tady...Já s nima nemůžu ale hejbat "... (03.07.2008)

Maminko, kdo to tady tak uhání na tom koni? To je přece náš chlapec. Krásný příběh Alana Marshala, kterého se ujal (a já jsem za to strašně ráda) Karel Kachyňa. Marshalova kniha je natolik vděčným dílem, že by se mi dost možná líbilo i zpracování nějakým cizím režisérem, ale Kachyňovo pojetí ve mně probouzí ten nepopsatelně milý pocit, který vyvolá jedině dobře odvedená česká práce. (21.04.2011)

Ach jo, Vláďo, Vláďo... Ten malý, ušatý, černovlasý chlapec měl v sobě už tehdy tolik křehkosti, jemnosti a dospělosti zároveň. Jeho mluvený projev je zde, stejně jako i ten herecký, velmi skromný, přirozený a citlivý. A ač toho příliš nenamluví, tak i jen pouhým svým pohybem, pohledem či gestem mě dokázal téměř hypnoticky přimrazit k obrazovce. Příroda, koně, barevná sklíčka, nádherná hudební melodie (která se sice možná až příliš často opakuje dokola, ale i tak je úchvatná:) a krásné ženské zpěvy, v nichž jsem rozeznala podobné tóniny, jako v o dva roky starším legendárním, temném díle, k němuž Zdeněk Liška též komponoval hudbu. Nikdy jsem ve filmu neviděla, aby někdo dokázal tak obyčejné slovo jako "vajíčko" pronést s takovým citem a krásou, jako to udělal Adam, když ležel na lůžku. To, jak to řekl, prostě nádhera. Myslím, že nikdo by toto slovo nedokázal vyslovit tak, jako on. Vím, je to detail, ale jsou to právě ony, kdo mnohdy ve filmu vytvářejí jedinečný celek. (28.12.2011)

Před devíti lety, kdy jsem tento film poprvé viděl, v době, kdy se tak nějak začínal přetvářet můj filmový vkus, už tehdy jsem si uvědomoval, že toto dílo opravdu stojí za to. Citlivá Kachyňova režie dělá z tohoto snímku jeden z nejkrásnějších českých filmů 70. let a Liškova hudba, ta snad, jako obvykle, ani nepotřebuje komentář. Vizuálně i formálně silný a nádherný film. (23.06.2021)

Filmy o podobném tématu už jenom takhle a nikdy jinak. Bez slzopudného patosu, velkých gest a s emocemi, které vychází z podstaty věci a ne jako konstrukt scenáristy. Odvaha i vytrvalost podaná tak, že i my zatoužíme mít k životu podobně vitální postoj jako postava Vladimíra Dlouhého, pro níž slova jako "nikdy, nemůžeš, nedokážeš" zkrátka neexistují. (03.11.2012)