Už zase skáču přes kaluže

Pohoda - taky normalizacny kludny oddychovy film, jaxa slusi a jak to mam rad. Jo, jo, za normalizacie vznikali v byvalej CSSR kvalitne filmy, tento je opat jeden z nich. Aj ked je to niekedy az prilis po voli vtedajsej vladnej moci /KSC/, filmu vladne zrucna ruka rezisera Kachynu a kvalitne herecke vykony. Vo filme si zahral aj Vladimir Smeral, znamy ako Boblig z Edeldstadtu zo znameho trezoroveho filmu z roku 1969. 86 % (13.07.2013)

Filmy o podobném tématu už jenom takhle a nikdy jinak. Bez slzopudného patosu, velkých gest a s emocemi, které vychází z podstaty věci a ne jako konstrukt scenáristy. Odvaha i vytrvalost podaná tak, že i my zatoužíme mít k životu podobně vitální postoj jako postava Vladimíra Dlouhého, pro níž slova jako "nikdy, nemůžeš, nedokážeš" zkrátka neexistují. (03.11.2012)

Karel Kachyňa to s deckami vedel (Práče, Ať žije republika, Vysoká zeď) a vedel to aj Zdeňek Liška. Oni to vedeli so všetkými skupinami spoločnosti, ale tak s deckami je to predsa len ťažšie. Obávam sa, že Skákanie cez kaluže musí pôsobiť na dnešných rovesníkov hlavného hrdinu ako sci-fi, alebo ako nejaká paralelná minulosť. Možno by si mnohí dnes pri vysedávaní pri kompoch a čumení do mobilov ani nevšimli, že majú obrnu. Ale dosť bolo čierneho humoru, tento film si dáva na čas dlhou expozíciou, zvrat prichádza dosť neskoro, ale čo by nám to malo vadiť pri takých obrazoch, aké nám predvádza kamera. V momente, keď sa rozbehne dej, už len všetko s chlapcom patrične prežívame a držíme mu palce. A záver sa vážne vydaril. (13.11.2018)

Určite jeden z lepších snímkov od K. Kachyňu. Pekný melodramatický príbeh s veľkou dávkou melanchólie. Divák môže už len nostalgicky spomínať napr. na Vladimíra Dlouhého, ktorý už nie je medzi nami. Jeho výkon ako chlapca, ktorý chcel silou mocou rajtovať, bol dychberúci. Nadpriemer. 75/100 (29.04.2019)

V rámci školního projektu vybrali pedagogové českého jazyka právě toto filmové zpracování "povinné četby" od A. Marshalla. Čekal jsem u žáků 7. tříd úplný propad tohoto filmu. Ani jsem se na ten film nechtěl podívat dopředu, říkal jsem si, že mi bude stačit, až to uvidím ve škole. A viděl jsem... a zíral jsem a vlhly mi oči, a fandil jsem tomu "usmrkanci" a byl na něj hrdý jako kdyby to byl můj vlastní kluk... Získal si mne nejen ohromě milý a přesvědčivý výkon Vládi Dlouhého, ale i vše kolem toho: střih, kamera, scénář, režie. Smutný přííběh se silným akcentem na osobní statečnost a houževnatost, to vše prosycené nadějnými vyhlídkami. A ještě k hodnocení: moc se to líbilo i žákům, žádný propadák to nebyl, naopak. Učitelé mohli být spokojení, že děcka viděli něco z povinné četby, co se povedlo a přijali ji. Glosa na závěr: zamrazilo mne, když Vláďův filmový táta, poté, co ho vyhodili z práce kvůli závislosti na alkoholu, dával synkovi dobrou radu, aby on nepil jako táta... To se Vláďovi v tom reálném životě naplnit nepodařilo. A není to soud, ani mravokárně zdvižený prst, je to jen povzdechnutí. Sám jsem na alkoholu byl závislý, a nesnažil jsem se o to. Byl to jen vedlejší produkt toho, co jsem žil, a jak jsem situace řešil. (21.03.2011)