Místo u moře

Pokud se moje pravidelná spolusledovatelka na nějaký film opravdu hodně těší, tak to zpravidla dopadá žalostně. Tím spíš, pokud se jedná o psychologické drama. Těch totiž bývá v poslední době méně jako šafránu. Tento snímek je opravdu velmi světlou a příjemnou výjimkou. Neskutečným způsobem mě bavily jednotlivé postavy. Jejich osudy mi nebyly lhostejné, a to je u podobného filmu takřka klíčové. Psychologii postav měli tvůrci zmáknutou na jedničku. Casey Affleck mi ukázal, že umí být opravdu vynikající herec, když mu to někdo přikáže. Role člověka vyrovnávajícího se s obrovskou životní tragédií mu náramně svědčila. Příběh je citlivý, ale netáhne k sentimentu. Vše se odehrávalo ve velice pěkném prostředí, které bylo nasnímáno působivou kamerou a dozvučeno tichým a nevtíravým soundtrackem. Tento film je krásnou ukázkou toho, jak vypadá film, jehož jednotlivé složky do sebe perfektně zapadnou. Plný počet nedávám pouze z toho důvodu, že se ve mně neobjevily výraznější emoce. Zřejmě je to způsobeno tím, že jsem si nikdy ničím podobným neprošel (Zaplať pánbůh!) a chybí mi troška empatie. Taktéž jsem měl pocit, že film postupem času začal přeci jen malinko stagnovat. Lepší 4 kousky. (11.02.2017)

Ano nebudeme si nalhávat je to typická oscarovka viděno pohledem akedemiků. S pohledu žižkovského pepíka se jedná o poměrně nešťastný nepříliš přehledný způsob vyprávění (např. otec Leeho ? ) na druhou stranu musím přiznat, že mě ten způsob vyprávění přesně seděl do celkové atmosféry filmu. Co mě nesedělo byla houslová hudební vložka, to přesně film posunovalo do kategorie "musím získat nominačku" , ale snímek má i silný scény to ne že ne (policejní stanice ) a Casey mě přsvědčil, že herecky netragédí /scéna - dialogovka se ženou na chodníku/. Byly tam jak emotivní lomcováky, tak trošku natlákovka na pilku. (01.02.2017)

Mám pocit, že Casey Affleck se v posledních letech zaměřil na divný role v divnejch filmech. Tohle na začátku vypadalo docela nadějně, ale postupně se dostavila nuda. Uprostřed pak přijde vrchol celýho filmu, kde se dozvíme, že se stala jistá tragédie a od tý doby je hlavní postava takovej divnočlověk. To byly opravdu silný scény. Už jsem si myslel, že teď se to konečně rozjede, ale nerozjelo se to. Nuda pokračovala až do úplnýho konce. (04.03.2024)

Nojéje, já začínal pomalu propadat dojmu, že ze mě basa snad vyždímala veškeré empatické cítění. Stačí se podívat na má poslední hodnocení; obměkčit mě nedokázal sadisticky týraný harant, banda sociálně nepřizpůsobivých smradů a dokonce i ti teplí negři mě nechali naprosto chladným. K mladému Eflekovi mám ale o dost blíž, protože víceméně odrazuje osobnost mě samotného; též jsem introvertní zhrzený debil, kterého navždy změnila jedna tragická událost (psal se rok dva deset, chyběl mi sex a já byl příliš chudý na to, abych si zaplatil levnou šlapku, a taky příliš velká nula, abych nějakou ojel bez toho, aniž bych ji musel znásilnit, takže jsem si mazal na péro různý věci, někdy i pokládal šunku – a onoho osudného večera mě Ťapina hryzla do předkožky). Abych byl upřímný, nedokážu se rozhodnout, jestli to byl dobrej film nebo ne. Ano, toto je oficiální stanovisko vášnivého milovníka náročné kinematografie a bezesporu špičkového filmového kritika, který každé ráno snídá Filu, aby večer mohl vysrat Fuku. Nevím, jestli to byl dobrej film nebo ne. Jak tady však čtu ty grafomanské, egoistické, pseudoodborné a pozérské stříkance samozvaných filmových teoretiků, kterými je zamrdaná ta horší půlka ČSFD, jsem za svůj až nevinně elementární dojem rád. Příběh: byl tam; Atmosféra: na hovno; Tempo: vražedné; Originalita: mám v píči; Nálada: 3,45287; Art: WTF?!; Styl: dá se; Casting: špica; Výsledný dojem: 3 pizdy. (04.02.2017)

Zachmuřený Casey Affleck nemá moc důvodů k radosti. Sic jeho exmanželka Michelle Williams může do světa vytroubit šťastnou novinu, ani ona by mnoho argumentů nesesbírala. Ani jeho bratr Kyle Chandler nemá na růžích ustláno a ač to jeho synovec Lucas Hedges táhne s dvěma holkami zaráz a hraje v kapele, ani on nemá úsměv od ucha k uchu. Prostě postavy dramatu Kennetha Lonergana nejsou žádní smíšci. Hlavní hrdina si sebou nese obrovské trauma, otevřít se před nikým nechce, leccos raději řeší pěstmi. Od diváka se očekává, že bude pozorný a leccos vyčte mezi řádky, ale zase nějak zásadně nám to Lonergan nekomplikuje. Sebevědomé přepínání ze současnosti do vzpomínek nijak neruší, jen některé vedlejší linie děj lehce ředí. Silné je naopak postupné odkrývání hrdinovy nevraživosti a uzavřenosti a neochoty splnit požadavky ze závěti. Co výsledek vyloženě zdobí, je jeho opravdovost. V dialozích, v hereckých výkonech. Prostě tvůrci vsadili na civilní vyprávění, a proto dostali diváky tam, kde si je přáli mít. Stačí málo, pár pohledů, několik slov a vystihneme vše. Smutné táhlé smyčce na mě lacině nepůsobili, ba naopak. Občasný černý humor fajn, herecky na výbornou. (06.02.2017)