Místo u moře

Ak ľudia tvrdia, že je ten film natiahnutý a dlhý a neplynie dobre, tak jediné čo môžem povedať je fakt, že absolútne nerozumiem, na základe čoho mali ten pocit. "Manchester By The Sea" je podľa mňa vynikajúcim filmom, ktorému som porozumel od začiatku do konca. Má srdce na správnom mieste, všetky postavy sú pochopiteľné, všetko je na svojom mieste, všetky príbehy dávajú konaniu jednotlivých hrdinov zmysel. Pre mňa je to film, kde sa človek pozerá na reálnych ľudí, ktorí majú svoje reálne problémy a snažia sa s nimi nejako vysporiadať. Majú svoju históriu a musia sa s ňou vyrovnať. A to dáva všetkým veľkú dávku reality a dôveryhodnosti. Je to krásne zrežírované, všetci sú skvelí a možno jediné čo by som trošku vytkol je fakt, že asi by som chcel viac vidieť postavu Michelle Williams v tomto filme. A možno by som sa nebránil ani tomu, keby bol film pokojne ešte aj o polhodinu dlhší. Pretože som celý čas bol zaujatý na maximum. Film ma nenudil, neotravoval ma, ani nič podobné. A som tomu rád. Úžasné filmové dielo, ktoré stojí za pozornosť. Hodnotenie: A (26.02.2017)

Zachmuřený Casey Affleck nemá moc důvodů k radosti. Sic jeho exmanželka Michelle Williams může do světa vytroubit šťastnou novinu, ani ona by mnoho argumentů nesesbírala. Ani jeho bratr Kyle Chandler nemá na růžích ustláno a ač to jeho synovec Lucas Hedges táhne s dvěma holkami zaráz a hraje v kapele, ani on nemá úsměv od ucha k uchu. Prostě postavy dramatu Kennetha Lonergana nejsou žádní smíšci. Hlavní hrdina si sebou nese obrovské trauma, otevřít se před nikým nechce, leccos raději řeší pěstmi. Od diváka se očekává, že bude pozorný a leccos vyčte mezi řádky, ale zase nějak zásadně nám to Lonergan nekomplikuje. Sebevědomé přepínání ze současnosti do vzpomínek nijak neruší, jen některé vedlejší linie děj lehce ředí. Silné je naopak postupné odkrývání hrdinovy nevraživosti a uzavřenosti a neochoty splnit požadavky ze závěti. Co výsledek vyloženě zdobí, je jeho opravdovost. V dialozích, v hereckých výkonech. Prostě tvůrci vsadili na civilní vyprávění, a proto dostali diváky tam, kde si je přáli mít. Stačí málo, pár pohledů, několik slov a vystihneme vše. Smutné táhlé smyčce na mě lacině nepůsobili, ba naopak. Občasný černý humor fajn, herecky na výbornou. (06.02.2017)

Ač se to na první pohled nemusí zdát, Místo u moře je film pro náročného a všímavého diváka, který rád čte mezi řádky. Největší emoce se totiž skrývají v nevyřčeném, Casey Affleck si jde právem pro oscara, veškerý příběh své postavy a pocity dokázal říct beze slov, k tomu mu samozřejmě pomohl výborný scénář. Místo u moře je velmi dobrý film, neměla jsem však pocit, že by to bylo něco, co jsem ještě nikdy neviděla. Pravděpodobně je to ale jeden z těch filmů, které potřebují v divákovi nějaký čas růst. (06.02.2017)

Lonergan je famózní scenárista. Prokomponovanost té věci, práce s všedností, s úspornými dialogy, s tím, co má ukázat zblízka, co naopak pozorovat z dálky náznakem – mistrovské. Režijně se to trochu potýká s přehnanou obřadností vybraných momentů, kdy si Lonergan najednou vypomáhá tklivým Händelem i zpomalovačkami. Nikdy tomu ale nepodtrhne nohy, v nejlepších momentech je jeho soustředěné a lakonické vedení herců i sledování rutiny odeznívající (a stále přítomné) tragédie nesmírně silné. Místo u moře má možnost sklouzávat neustále k patosu, ale nikdy to neudělá. Působí střídmě navzdory tomu, že za hlavní figurou stojí drama bezmála antické, za nímž můžeme jasně vnímat scenáristickou konstrukci. Jenže Lonergan to ustojí. Mizérii nezneužívá a chemie mezi Affleckem, Hedgesem a vedlejšími postavami je naprosto fyzicky citelná v každém záběru. Film o nesnadném umění truchlit, o neschopnosti přijímat rány a vracet se tam, kde se nedá zapomenout na minulost. Těším se na další zhlédnutí, každopádně od Boyhoodu nejpůsobivější americké indie. (27.01.2017)

Nojéje, já začínal pomalu propadat dojmu, že ze mě basa snad vyždímala veškeré empatické cítění. Stačí se podívat na má poslední hodnocení; obměkčit mě nedokázal sadisticky týraný harant, banda sociálně nepřizpůsobivých smradů a dokonce i ti teplí negři mě nechali naprosto chladným. K mladému Eflekovi mám ale o dost blíž, protože víceméně odrazuje osobnost mě samotného; též jsem introvertní zhrzený debil, kterého navždy změnila jedna tragická událost (psal se rok dva deset, chyběl mi sex a já byl příliš chudý na to, abych si zaplatil levnou šlapku, a taky příliš velká nula, abych nějakou ojel bez toho, aniž bych ji musel znásilnit, takže jsem si mazal na péro různý věci, někdy i pokládal šunku – a onoho osudného večera mě Ťapina hryzla do předkožky). Abych byl upřímný, nedokážu se rozhodnout, jestli to byl dobrej film nebo ne. Ano, toto je oficiální stanovisko vášnivého milovníka náročné kinematografie a bezesporu špičkového filmového kritika, který každé ráno snídá Filu, aby večer mohl vysrat Fuku. Nevím, jestli to byl dobrej film nebo ne. Jak tady však čtu ty grafomanské, egoistické, pseudoodborné a pozérské stříkance samozvaných filmových teoretiků, kterými je zamrdaná ta horší půlka ČSFD, jsem za svůj až nevinně elementární dojem rád. Příběh: byl tam; Atmosféra: na hovno; Tempo: vražedné; Originalita: mám v píči; Nálada: 3,45287; Art: WTF?!; Styl: dá se; Casting: špica; Výsledný dojem: 3 pizdy. (04.02.2017)