Kam, pánové, kam jdete?

Jedna z nejinteligentnějších skizz předlistopadového režimu, která navíc nepostrádá ani osvobodivý jiskřivý humor. Svobody je v této reflexi nadmíru a je to pro mne o to pozoruhodnější, že tento Kachyňův film mi doposud unikal. Heřmánek a zejména Valentová jsou skutečně pozoruhodní. A ten sociologický vzorek společnosti osmdesátých let rovněž. Zbývá jen dotaz, čeho že jsme se to vlastně dočkali dnes. Při tomto pomyšlení ten smích už není tak jiskřivý. (30.12.2022)

Krize středního věku jednoho architekta, který celý život maká jako kokot, zanedbává rodinu, a když se ohlédne za sebou, zjistí, že nic nedokázal a ani si nic neužil. A celý ten jeho život se přeleje do jednoho blbého stokilometrového dálkového pochodu, který je prostě poslední nadějí, jak obstát sám před sebou. Pochod je tím rozhodujícím "mátovým lístečkem", roznětkou k explozi. Po něm už nic nebude jako dřív. Osobní a pracovní problémy, politika, rozpadající se socialistické hospodářství. Ale hlavně spousta srandy. Tragikomedie jak vyšitá. 85% (15.02.2015)

Osemdesiatkový Karel Kachyňa mi už tak nesedí ako jeho skoršia tvorba. Každopádne príbeh o ľuďoch, ktorí riešia svoje problémy počas diaľkového pochodu je originálny a jedinečný. Skvelý ako vždy, bol herecký výkon Karla Heřmánka, no vo filme sú veci, ktoré ma doslova iritovali ako napr. prerušovanie deja vystúpením nejakej príšernej kapely. Čo tým chcel básnik povedať? (20.07.2023)

Film Karla Kachyni, kterým reflektuje zaprděnost reálného socialismu na story dálkového podnikového pochodu, který absolvuje v nesportovním outfitu Heřmánek se svou milenkou v podání Mirky Pleštilové.  Je zvláštní jak tento druh filmu na rozdíl od jiných dobových témat je naprosto nepřenositelný v čase. Vidět to někdo kolem dvaceti, tak nepochopí. (21.01.2023)

Další pozapomenutý a podhodnocený filmový opus Karla Kachyni. Vysloveně dobová a pro ty, kteří nezažili socialistickou všednodennost, nepochybně naprosto nepřenosná společenskopolitická témata, se ve filmu mísí s univerzálními postřehy o krizi středního věku. Obojí podáno s neuvěřitelnou přesvědčivostí a hereckou bravurou. U Kachyni samozřejmě nepřekvapí zájem o psychologii postav, kultivovaná a naprosto profesionální režie i výborná kamera. Milovníka progresivního jazzu určitě potěší hudební doprovod, který, pokud to přímo nejsou nahrávky Milese Davise, jej rozhodně skvěle cituje. Heřmánek zazářil už v Kachyňově Dobrém světlu, takže nepřekvapí, jak přesně a přesvědčivě svou rozervanou postavu pojal i zde. Z pohledu dnešních diváků by bylo možná lepší, kdyby se film méně věnoval oné "blbé době" a víc té už zmíněné univerzální "krizi středního věku". Jako dobová reflexe, a to na svou dobu až neuvěřitelně otevřená a kritická, to ovšem funguje také bezchybně. Chtělo by se říct, že možná lepe než leckterý polistopadový opus, který si z reálného socialismu "odvážně" střílel z "bezpečné vzdálenosti" svobodných devadesátých let... Celkový dojem: 80% (30.09.2012)