Případ pro začínajícího kata

Se Spalovačem mrtvol, Sedmikráskami a O slavnosti a hostech se jedná o o hvězdnou filmovou čtveřici filmů, které mohly vzniknout jen díky neuvěřitelné konstelaci podmínek, které se už později nevyskytly. Ty filmy ale nezůstaly uvězněny v době svého vzniku a srozumitelně a zřetelně promlouvají i dnes a budou promlouvat i za dalších padesát let. (10.01.2021)

Neváhal bych Juráčka nazvat utopickým komunistou, neboť zejména o tom je jeho film - o zboření iluzí o ideologii a lidstvu v posmutnělém, hořkosladkém balení, které pro mě nejvíce zvýrazňuje ústřední hudební motiv. Nejedná se o kritiku, satiru nebo hluboké existenciální drama, veselý alegorismus se poměrně významně překrývá s optimismem (Je jedno v čem žijete. Hlavně, že žijete) Případ pro začínajícího kata je film hrozně osobní a na diváka kašle - Juráček vyjádřil postoj a komu tento není po chuti, má smůlu. Dá se ocenit jedinečnost, jakou film v naší kinematografii zaujímá především díky svému fantasy ladění, ale díky maximální odtažitosti mi přijde snobsky intelektuální a tudíž nepříjemný. (04.06.2013)

Pavel Juráček byl skvělý scénárista nevšedních filmů (namátkou Ikarie XB1, Sedmikrásky, Konec srpna v hotelu Ozón), keré mají tu smůlu, že si je oblíbili kritici. Že na ně tvrdošíjně lepí nápis ART a hradbou školometských řečiček se snaží vyvolat dojem, že jsou to filmy pro hrstku osvícených nadlidí. Bohužel úspěšně, takže televize nemají odvahu ty filmy vysílat. Případ pro začínajícího kata má ke vší smůle ještě punc depresivní politické kafkárny a to je v očích většiny diváků rozsudek smrti. Proto je třeba dodat, že je kromě toho taky zábavný, hravý a hýřivě fantastický, aniž by tím svůj hlavní záměr jakkoli šidil - třeba při scéně u soudu jsem se smál a současně mi běhal mráz po zádech. V Gulliverově bloudění zemí Balnibarbi a létající Laputou si IMHO najde něco každý, kdo kdy vězel v osidlech jakéhokoli dogmatického systému "převýchovy". A je vcelku nepodstatné, zda to byl komunismus, fašismus, organizované náboženství nebo obyčejné školství. 80% (22.01.2007)

"Já si myslím, že dokud nebudeme vědět, proč on se vlastně ke všemu přiznává, nemá smysl se ho dál ptát, chce-li se ještě k něčemu přiznat.." A to já si zase myslím, že pokud by se skutečně Jonathan Swift začal v hrobě obracet, jak se sympaticky tvůrce tohoto podobenství zpočátku obával, pak jedině proto, že by chtěl Juráčkovu trezorovému skvostu zatleskat.. (16.10.2015)

Slabé čtyři nakonec dávám. Proč? Popíšu. Všudypřítomné absurdity jsou tady pro mě velké plus. Jenže absurdity nedokážou utvořit celý film, takže to tady někdy pokulhává, a to hlavně v prostředku filmu, kde jsem si i začal nudit. Prvních a posledních 20 minut se mi na filmu zamlouvali nejvíce a prostředek byl stále s tím vším na střídačku. Každopádně je film dobře zvládnutý a rozhodně není špatný. (20.01.2018)