Mise

Roland Joffé za pomoci brilantní Mengesovi kamery ( oscar nemohl být v lepších rukou ), nádherné Morriconeho hudby a EXCELENTNÍCH hereckých výkonů Roberta De Nira a Jeremy Ironse rozehrává příběh EPICKÝCH rozměrů. Film o vině, pokání, odpuštění ( v podobě De Nira ) a v druhé části o střetu dvou světů, POLITIKY na straně jedné a náboženské víry a svobody na straně druhé. Joffé nikam nespěchá a tak si můžeme v klidu vychutnávat tento velký příběh protknutý nádhernými scenériemi jihoamerické džungle za zvuků božské Morriconeho hudby. HODNĚ SILNÝ ZÁŽITEK! (15.10.2009)

Jako mnozí i já zřetelně a s lítostí vnímám rozpolcenost snímku - a jako mnozí si pro ni kladu svoji vlastní hranici. Pro mě všechno funguje naprosto úchvatně jak na rovině osobního příběhu kajícnictví, milosrdenství a víry, tak i v rovině církevních a státních sporů o moc nad kolonizovanými územími - a potud mi připadá, že fantasticky fungují i všechny filmové prostředky: vtahující kamera schopná zachytit divokou krajinu a v ní jak přirozené domorodce, tak i nepatřičné rozličné cizince s vlastními záměry, vedení herců - a právě zdaleka ne jen ústředních, ale všech lidí na plátně, hudební prolínání i scénář - a téměř všechno se pro mě bortí ve chvíli, kdy se církevní hodnostář vydává s knězi navštívit misii Guaraniů nad vodopády - a my se marně ptáme, jak se do ní i s ním dostali - protože je jasné, že tenhle  pán by se těžko vyšplhal po skále, a kamera nám to zbytečně zatají, přestože nemusela. A pak se scénáristicky bortí i další body - celý závěrečný drtivý útok Portugalců na misii a obrana Guaraniů jsou příliš demonstrativní, hnané na efekt a málo ústrojné - nedává smysl, že Guaraniové nechají vojáky (kterých není zas tak moc) jednoho po druhém v nejzranitelnějším místě cesty pracně šplhat na útes a tahat nahoru po lanech lodě a děla - že na ně právě tam nezaútočí šípy a noži a neházejí je jednoho po druhém do vodopádů... Nehledě na to, že ta děla vůbec nedávají smysl, nejsou k ničemu potřeba - chýše vojáci zapalují ohnivými šípy, tu hrstku domorodců střílejí. Žádné pevnosti na dobývání děly v misii nejsou - a ví se to samozřejmě předem. Souboje na řece, na loďkách, které domorodci nutně musí ovládat o mnoho lépe než Portugalci, a taky je umí převrhovat, jak bylo o pár scén dřív ukázáno, jsou v průběhu i výsledku stejně absurdní. Ani nedává smysl, že domorodí muži ve svém vlastním prostředí čekají na - celkem zbytečné a nepřekvapivé pokyny knězů, a nepřevezmou iniciativu sami. Atp. To, co mělo působit nejvíce realisticky, krutě a zdrcujícně, je bohužel ztvárněno až směšně neadekvátně. A s tím (pro mě alespoň) přichází o svou působivost i kamera, hudba a vůbec všechny filmové prostředky. Člověk si jen představuje, jak mrazivé to mohlo a mělo být - a aspoň tenhle dojem přetrvává, spolu s lítostí, protože do dvou třetin je to opravdu silná podívaná a všechno ve mně si přálo, aby to vydrželo až do konce. A i tak to ve mně silně doznívá. *~ (18.03.2022)

Som na vážkach. Prvá polhodina je pôsobivým vykreslením rozpolteného otrokára De Nira, ktorý po tragickom čine hľadá útočisko vo viere a vydáva sa na strastiplnú púť s jezuitmi. Po chvíli sa však začína rozvíjať rovina politicko-náboženskej šachovnice, pánbíčkárstvo sa odsúva na vedľajšiu koľaj a oťaže prevezme dedičstvo intolerancie a krvavej histórie dobývania Južnej Ameriky. Vďaka tomu je celý scenár rozpoltený a preskakuje z motívu na motív, pričom je prvá polovica príbehu nekompatibilná s tou druhou takmer vo všetkých ohľadoch. Čo je vzhľadom k hereckým výkonom a jednému z najkrajších Morriconeho soundtrackov, ktorý bezpečne chytí za srdce, veľká škoda. 70% (02.01.2014)

Představme si tento film jako úplně obyčejné puzzle. Jeden dílek představuje úžasné herce, další zase jímavou hudbu od Ennia Morriconeho, jiný prozměnu velkolepou výpravu nebo čarokrásné prostředí Jižní Ameriky, ve kterém se příběh odehrává. Je radost na ně pohledět, ale není vůbec jednoduché je poskládat dohromady. Roland Joffé si ovšem dal hodně záležet a jeho Mise představuje do detailu promyšlený a obrovsky působivý celek, který zvolna dotírá na divákovu mysl a v konečném součtu se mu zaryje tak hluboko pod kůži, jak si jen zde znázorněná lidská špatnost zaslouží. Pro někoho možná příliš utahané a samoúčelné, ale ve skutečnosti má všechno v tomto filmu hlavu a patu a svou snahou donutit diváka k zamyšlení a poučení má Mise můj neskonalý obdiv, byť třeba nikdy nebude patřit mezi mé top filmy. (08.06.2012)

Nezapomenutelná výprava za pokáním do jihoamerických deštných pralesů, která se velmi záhy změní v názorový střet politiky, víry a svobody. Shrněme si základní body Misie. Ve filmografii Roberta de Nira není možné naleznout mnoho lepších hereckých výkonů, navíc životní role pro Jeremy Ironse a zdatně jim sekundují i ostatní herci. To co zde dokáží v první polovině a v samotném závěru tito dva jmenovaní uhrát téměř beze slov jen za pomoci pohledů... To je naprosto nepopsatelné. Inteligentní scénář na motivy skutečných událostí nepodceňující diváka a navíc příjemně duchovní rozměr, který je zachován aniž by se film uchyloval k nějaké náboženské agitce. Mnoho silných scén. Kupříkladu proslavené momenty tíhy Mendozova břemene či pochod Ironse v čele neozbrojených indiánů. Skvostná výprava, Oscarem oceněná kamera zachycující nádherné lokace a to vše zastřešuje dokonalá hudební kompozice génia Ennia Morriconeho. Jediný zápor Misie nastává v režii bojových scén, které jsou natočeny dosti bez šťávy. Ovšem naštěstí jich je minimum a až v závěru. Výsledek? Jeden z nejlepších snímků (nejen) osmdesátých let minulého století. (31.01.2007)