Vražedná pole

Válečné drama, které mě ničilo dlouhou stopáží, u které ale výjimečně nemůžu říct, že by tam bylo něco navíc a že by film potřeboval prostříhat. Nepotřeboval, ale prostě mě nezaujal. Většina hrůzostrašných záběrů na mě nezapůsobila a všechno, co se snažilo být dojemné takové bylo víceméně díky velmi vhodně zvoleným písním - třeba "Imagine" Johna Lennona je smutná nádhera sama o sobě a proto stačí pustit jí k sebemenší dojárně a většina diváků má okamžitě na krajíčku a McCartneyho "Band on the Run" puštěné k přípravě zastřelení několika lidí vytváří hodně zvláštní kontrast... Kupodivu ale instrumentální hudba Mika Oldfielda, jinak mého oblíbence, byla značně disharmonická a nekolikrát mi přišla dost rušivá a obecně hodně nezajímavá. Válečné filmy nejsou tím, co vyhledávám, ale kvalitní dokážu zkouknout a ocenit. "Vražedná pole" mají jisté kvality (kromě té zmiňované hudby i herecké výkony a kameru), ale mě zrovna dvakrát nezaujaly. (31.07.2007)

Film o přátelství jako snad žádný jiný. Když na konci slyšíme Johna Lennona zpívat humanistickou hymnu Imagine a sledujeme dva muže padat do vzájemného objetí, zavání to patetismem. Jenže Vražedná pole přistupují k sentimentu obezřetně, čerpají z něj sílu jaksi mimoděk a na pozadí faktografických událostí, jejichž emoční tíhu ještě znásobuje povědomí o životě Hainga S. Ngora, jenž zde fantasticky ztvárnil kambodžského reportéra Dirt Prana. Nemusel moc hrát, když si znázorněnými zvěrstvy sám prošel, ale jeho výkon je odzbrojující a režisér Joffé na něm staví i důmyslně poskládané vyprávění. To se často uzpůsobuje perspektivě postav, které jsou v případě amerických reportérů i Prana na stejné vlně, a s tím souvisí i délka a intenzita sekvencí - bombové útoky jsou krátké a šokové, zatímco zdánlivě nesmyslné množství času se věnuje vyvolávání Pranovy fotografie na falešný pas. V tu chvíli jde o klíčový okamžik rozhodující o budoucnosti Kambodžana v rozvrácené zemi a Joffé na ní patřičně ulpívá… Přestože jsou Vražedná pole filmem dvou odlišných polovin, z nichž první nabízí objektivní reflexi tehdejších poměrů v jihovýchodní Asii a druhá se noří do subjektivního prožívání pekla, právě přátelství mezi Pranem a novinářem Schanbergem a paralelně střižené kontrasty mezi jejich osudy v komformistickém, respektive diktátorském a utlačovaném prostředí, udržují tón a narativ přehledné a vyrovnané. A systematicky se směřuje k závěrečné katarzi, kterou už Joffé po více než dvou hodinách odkladů neprotahuje a přichází náhle, z pohledu aktérů zkrátka zaslouženě. Vražedná pole jsou tedy vzácný příklad filmu, který setrval v mantinelech hollywoodského vyprávění s důrazem na šťastné uzavření linií postav a současně předložil místy až dokumentačně čistý a historicky hodnotný portrét svého tématu. 95 % (27.03.2022)

Hrozné, čo si musel pán Haing S. Ngor vo svojom živote pretrpieť, a aj napriek tomu mu na konci filmu nezmizol úsmev z tváre. Obdivuhodný človek, škoda, že už nie je medzi nami. Jeho útrapy si len ťažko predstaviť, a to i v čase vojny, pretože tie tu už zďaleka presahujú hranice stanovené štandardami konvenčného vedenia vojny. Išlo o prachobyčajné mučenie a koncentrák. Polpotovský režim bol vôbec jeden z najhorších v celej histórii, hranice beštiality sa tu opäť raz o kúsok posunuli. Čistá absencia zdravého rozumu, o citoch ani nehovorím, to slovo tu v tomto ponímaní vyznieva smiešne. Vo filme bola vypovedaná jedna pekná myšlienka, ktorá dokonale vystihla príčiny tohto konfliktu - Američania nás využili a potom nás v tom nechali. A to je žiaľ bežná veľmocenská praktika i dnes. Len rozrýpať, dokašľať a potom si ledva zachrániť vlastné zadky. V prípade Kambodže však nezlyhali iba USA, ale aj celý svet. Kedy sa už konečne poučíme? Čo sa týka toľko spomínanej hudby, tak mňa narozdiel od ostatných až tak nenadchla, iba pár pasáží stálo za to (hlavne pri konci). Zvyšok mi miestami trochu potrápil uši, ale dalo sa to pretrpieť. Tiež by som trocha skrátil stopáž, dej v niektorých scénach už začínal byť trocha úmorný a zbytočne natiahnutý. Celkovo však veľká spokojnosť. 80/100 (08.12.2016)

V roce 1984 mozna necim zajimave, v dnesni dobe lze ale tento snimek hodnotit pouze jako prumerny. Natoceno bylo daleko vice poutavych a citlivych valecnych dramat, zazivneji a originalneji. A taktez vic nutkave - ve smyslu premyslet nad valkou a jejimi dopady na obycejne lidi. Nejde o vylozene zklamani, ale s odstupem doby a postupem kinematografie se proste jedna o solidni, nijak nevybocujici prumer. (01.02.2004)

No predem musim rict, ze na Joffeovo vrcholny dilo me to az zas tak maximalne nerozdrtilo, ale i tak silnej nadprumer. Film mi pripomnel takovy tri filmy. Zacina to ve stylu Apokalypsy, bojuje se, vybuchujou bomby, aby se to plynule presunulo k tak trochu Krvavymu diamantu, kde se v zniceny zemi plny povstalcu a vojaku mota banda novinaru, snazi se prezit a zaroven udelat dobrou reportaz. No a skonci to u Temnyho usvitu, coz je asi ta nejpusobivejsi pasaz. I kdyz film ma behem tech 140 minut rovnomerne rozmisteno spoustu silnejch momentu, takze kdyz uz to pomalu vypada, ze nastane nuda, protoze misty se toho fakt moc nedeje, vytasi se vzdy Joffe s necim zatracene pusobivym. Co se tyce hercu, ty hrajou perfektne, Ngor zaslouzene dostal oskara a predstavi se tu "mladej" Malkovich v jedny ze svejch prvnich roli. Celkove spokojenost, ale mezi moje nejoblibenejsi valecny filmy se to nezaradi. (25.07.2011)