O těle a duši

Postavy Endre a Mária zůstávají tak trochu rébusy a objevování jejich slabostí v průběhu filmu je samo o sobě radostí. Do klasického plynutí zasahují snové scény, v nichž se z protagonistů stává zvěř v diametrálně odlišném prostředí zimního lesa. Tato rovina se stává metaforou jakéhosi zamilovaného okouzlení přítomného v každém nevinném navazování vztahu. Ačkoli O těle a duši hovoří o poměrně excentrické dvojici, působí v této tematice velmi univerzálně a bere za svou inspiraci romantickými dramediemi. Enyediová ale dokáže každou scénu opatřit rafinovanou lehkostí, které v mainstreamu chybí, a skvělými vizuálními prostředky (časté frontální kompozice a hry s hloubkou ostrosti). Zůstává jen krok od mistrovského kusu – za jediné podstatnější pochybení by se dalo považovat rozhodnutí zobrazit psychický syndrom jako neškodně roztomilou věc a socializaci jako usměvavou hru. (08.08.2017)

Maďarský film sa pochlapil. V prostredí moderného bitúnku natočili krehký príbeh dvoch ľudí, ktorí túžia po vlastnej zmene a nevedia ako na to. Starnúci šéf s chromou rukou má už dosť búrlivého života v mladosti a mladá kvalitárka mäsa, trpiaca sociálnym defektom rozohrali jemno humornú drámu, na ktorú je radosť pozerať. Záver je až snovo krásny, a prestrihy počas filmu na lesnú zver dotvárajú poetiku krehkého vzťahu. (12.02.2018)

Mile rád uprednostním nápadité európske drámy, ktoré nie sú iba nedejovou kolážou, ale snažia sa invenčne a energicky tematizovať svoje príbehy - v tomto prípade chladná romanca o dvoch ľudí trpiacich telesnou a psychickou zmrzačenosťou. Páči sa mi štýl, ktorý je senzibilne až krehko poňatí, pritom akcent a naliehavosť konfliktov je vážna ale občas vyznie teatrálne až ironicky. Skrátka, celkovo mi Enyedine zásahy prídu atraktívne pre diváka, sú ale stále dosť kinematograficky úsporné. Ani zmienené metafyzické snové sekvencie filmu neoberajú na vážnosti a relevancii, povedal by som, že symbolické hľadisko nereálnych situácií vyobrazených vo filme vo viacerých oblastiach je skvelým metaforickým príkladom ako sa dajú kreatívne popisovať príbehy zo života nielen z hľadiska fyzickej vizualizácie, ale aj za zákutím vedomého a zdravotného stavu. (12.01.2019)

Skvělá maďarská romantika, kde se mísí drsné záběry z prostředí jatek s velmi jemnou romantikou dvou rozbitých lidí. Každý je rozbitý jiným způsobem a film O těle a duši je spojuje opravdu elegantním a zajímavým způsobem. Příjemné tempo a velmi zajímavě se vyvíjející vztah dvou lidí. Závěrečná eskalace byla až překvapivá, ale tak nějak se to asi dalo čekat a ve finále to k filmu sedí. Ideální volba pro všechny, kteří hledají lehce nekonvenční romantický film. (07.03.2018)

Velmi citlivé, excelentně sehrané a zrežírované, i když dějové zbytečně opatrné, nechávající diváka na pochybách, v lepším případě ho film nabádá k práci s fantazií či k jakémusi vlastnímu dokončení. Mezi kalužemi krve, jež jsou pro tyto lidi součástí zaměstnání, se odehrávají vcelku klasické kolegiální vztahy obyčejných lidí, se stejně laděnými starostmi. Kadeřnice, nákup, zhodnocení ženských postav, buranské vtípky, sem tam souboj s vlastním charakterem. Do tohoto krvavého koloběhu obyčejnosti a smrti vstupuje jedna drobná, na první pohled chladná, bytost. Striktně dodržuje předpisy i společenskou morálku, včetně nekompromisní upřímnosti, je to zakřiknutá Sněhurka postávající ve tmě...uvězněná, jako zvíře pár metrů od ní. Zakouká se do ní jeden tělesně postižený starý mládenec, který už vlastně ženy pověsil tzv. na hřebík. Mám tedy prostředí, muže a ženu, romance o nádherném, snovém souznění duší může v pohodě začít. [Filmový klub Citadela - Litvínov] (28.11.2017)