Valerie a týden divů

"Probouzí se květina, touha pučet začíná." Ryzí poetika, velmi křehká filmová báseň, čistá jako po tváři stékající slzy nevinnosti, které se kouzlem proměňují na perly. V kontrastu s černočernou Graciánovou duší je to báseň běloskvoucí, něžná a čistá, ale již i lehce eroticky smyslná, zasněná a rozvíjející se, jako na jaře okvětní plátky květin. O neuchopitelných tajemstvích křehké dívčí duše, v níž se nesměle začíná probouzet ženskost, do veškerých krás i temných zákoutí dospělého života. Valerie, Valerie, tak bolestně krásná, tak sladce nevinná!  A do její ložnice se vkrádá zhýralý kněz Gracián, s ústy roztaženými chtíčem do úlisného úsměvu a s neřestně rozhalenou chlupatou hrudí, na níž se na řetízku houpají zuby šelmy. Houpající se tak, jak ordinérně vlní boky, když sladkým hlasem pronáší(m) svá nestydatá přání. Ona se zoufale brání jeho chtivým prackám a v poslední chvíli si cosi dává do úst. Pět perel, čistých jak krůpěje rosy. (06.02.2013)

Poetický horor Valérie a týden divů - zfilmovaná báseň Vítězslava Nezvala - je po formální stránce jeden z nejzajímavějších filmů československé kinematografie a našel si, byť vzhledem ke své estetické výlučnosti, relativně malou ale stálou skupinu příznivců po celém světě. Jirešovi se podařilo vytvořit zvláštní atmosféru tajemna a za pomoci výtvarnice Ester Krumbachové výtvarně jedinečnou podívanou. Navíc došlo ke šťastné volbě hlavní představitelky, kdy Jaroslava Schallerová, ač neherec, dokázala propůjčit své postavě výjimečnou křehkost a půvab dívky, která se dostává do puberty a začíná vnímat svou ženskost. Lehce eroticky smyslné, snivé a fantaskní. Celkový dojem: 95 %. Film určitě není vhodným soustem pro hororové fanoušky, kteří očekávají děsivou krvavou podívanou. (17.06.2006)

Extrémě zvláštní ale oduševnělý a celkově hodně podmanivý film, který je po řemeslné stránce naprosto výborně zvládnutý. Především Čuříkova kamera a Fišerova hudba je nádherná. V hlavní roli krásná Jarka Schallerová dodává snímku tu pravou nevinnost. Na někoho to může působit jako pedofilní psycho ale na mě to zapůsobilo jako velmi netradiční a podmanivý zážitek. (25.02.2013)

Což o to, vizuálně je to dechberoucí. Ale bojím se, že dějové linie už pak moc nestíhám. Hlavní hrdinka má romantickou první periodu, snaží se ji zneuctit biskup (který se po neúspěchu oběsí a následně je označen "jen visícím mužem"), zupířit její babička/sestřenice, je zamilovaná do svého možná bratra Orlíka, má první přítelkyni, kterou svými polibky vyléčila a udělala krásnou. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film tupě zírala na plátno a snažila se aspoň něco pochopit. Nevím, na čem si tvůrci frčeli, ale měli by to rozdávat při projekcích. (28.11.2009)

Poetický i surrealistický svět Nezvalovy předlohy byl - dá se říci beze zbytku - převeden do unikátního filmového tvaru. Kouzlo i děsy dívčího dospívání s řadou až barokizujících reliktů je tu zpodobeno ve světě, který se pohybuje na rozhraní bizarní skutečnosti a snu. Kostýmní fantazie Krumbachové jsou básněmi v textíliích i v prostoru. Oč je VALÉRIE zdařilejší, o to je však i výlučnější. Vlna souznění mezi divákem a autorem či autorským týmem, na kterou se musí spolehnout i sebevětší osobnost každého uměleckého žánru, nejen hraného filmu, jde-li jí o skutečný úspěch, je tu napnuta do krajnosti. Ticho a jen pozvolna uplývající čas, typické jak pro literární předlohu, tak pro dobu, do níž je děj filmu ponořen, tuto tětivu nemohou dále nenapínat. Divák naší doby zvyklý na to, že tvůrci jdou maximálně v ústrety jeho klipovému vnímání světa, bude nevyhnutelně zklamán nebo - v lepším případě - rozkolísán. Divák, pro kterého je nacházení společných můstků s autorem druhou přirozeností, bude naopak - dříve či později - okouzlen. Měrou a intenzitou, která z československé filmové vlny šedesátých let učinila nadčasovou světovou kulturní událost. (26.12.2010)