Richard Jewell

Jak se z národního hrdiny stane nepřítel číslo 1. Clint Eastwood sice stárne (na jaře mu bude 90 let!!), ale nepolevuje. A znovu je velmi intenzivní. I samotné bezmála třicetiminutové čekání na nemilou událost z koncertu v průběhu letní olympiády má tempo, tah na bránu, diváka vtahuje. Následuje několikeré selhání profesní etiky (začne to u Olivie Wilde, následuje dalšími senzacechtivými novináři, všemu předchází kroky zoufalých agentů, kterým při vyšetřování chybí stopy). Od začátku víme, že prosťáček Jewell pachatelem není, kromě úkonů FBI i tlaku médií sledujeme dopad na sekuriťákovu matku. Do široka rozkročené polohy morálky jsou zajímavé a hlavně fungují, samotná práce novinářů a agentů má naopak podivný vývoj a chtělo na tom ve scénáři ještě (docela dost) zapracovat. Baví naopak přestřelky s právníkem v podání v posledních letech nesmírně zajímavého Sama Rockwella. Vitální Eastwood si vybral další z reálných životních osudů, ač jsme o nějakém Jewellovi kdysi slyšeli, dávno jsme zapomněli (stejně tak vyzdvihl nouzově přistávajícího pilota Sullyho, hrdinský čin ve vlaku mířícího do Paříže nebo „hrdinu“ v podobě nejúspěšnějšího amerického odstřelovače v Iráku). Jeho hon na moderní čarodějnici má své momenty, je poctivý, i když tentokrát se o nějaké překvapení nebo silnou pointu nesnažil. Snažit se měl ale víc v otázce emocí, to bych mu vytknul. Možná se sluší připomenout, že pachatel stojící za výbuchem, po kterém zůstali mrtví a přes 100 zraněných, spravedlnosti unikal více než pět let. Pravicový extremista nakonec dostal doživotní trest. 75% (10.02.2020)

Clint Eastwood tyhle příběhy umí nádherně odvyprávět, prakticky nemám co vytknout, dotklo se mě to velmi. Jen trošičku jsem nevěřil třeba té novinářce co hrála Olivia Wilde, jako je to sexy holka, ale na té tiskovce jsem jí ty slzy fakt nevěřil a právě to bere Clintovi tu pátou, on zbytečně moc někdy přitlačí, kdyby to nechal volnější bylo by to ještě lepší, ale to je opravdu jediná výtka co mám. Ovšem jsem si jist, že pokud by režisér chtěl, aby jste v Richard Jewellovi viděli viníka dokázal by to v pohodě. A ještě jedna věc Sam Rockwell už potřetí těžkej pohodář a sympaťák, ještě jednou nějaká taková postava a já se do Sama asi zabouchnu, jdou mu totiž skvěle. (21.01.2020)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Eastwood je klasik, mám jeho filmy rád. Má cit pre rozprávanie príbehov, netlačí do svojich filmov zbesilé strihy, moderné postupy ani nereálne báchorky. Vie si vybrať tému a s veľkou percentuálnou úspešnosťou ju vie doviesť takmer k dokonalosti. Tento príbeh stojí takmer celý na hlavnom hrdinovi, preto bol výber hlavného herca veľmi dôležitý. Paula Waltera Hausera som videl vo filme Já, Tonya a už tam ma zaujal...a Sam Rockwell a Kathy Bates? Parádny bonus... Hauser zahral neskutočne. Dôverčivý dobrák s veľkým zmyslom pre zákon a poriadok dopláca nielen na svoju ukecanú povahu, ale i na novinársku nenásytnosť a nekonečnou honbou za senzáciou. Je to smutný pohľad na človeka, ktorý nežil úplne ukážkový život a práve tieto jeho prehrešky minulosti mu v mnohom zkomplikovali situáciu. Na druhej strane práve toto z neho robí človeka, ktorého si divák rýchlo obľúbi a fandí mu až do samého konca. 80%. . (07.04.2020)

FBI agentom by som prial posledný záber, ako riadia dopravu na križovatke a novinárke z kategórie "som bezohľadná hus a som na to pyšná", scénku, ako vedie kurzy základov slohu v štátnom (podčiarkujem) ústave pre handicapovaných spoluobčanov (na záverečnú slzičku jej kašlem)... ničoho takého sa ale nedočkáme... nedočkáme sa dokonca ani fotografií skutočného Jewella (hrubým podčiarkujem) a ľudí okolo neho k záverečným titulkom (nakoniec ja vlastne ani neviem, či FBI agenti a novinárka majú svoje konkrétne reálne predobrazy)... pretože o nič z toho tu nešlo. Išlo tu iba a len o Richarda Jewella a jeho čin... ako si zaslúži byť vnímaný a ako ľudia toho istého Richarda Jewella - iba a dupľom preto, že bol aký bol - veľmi ochotne vnímať odmietli či prestali. Po Sullym je to druhýkrát v krátkom čase, čo pán Eastwood vysekal obyčajnému ľudskému hrdinstvu najhlbšiu poklonu bez čo i len náznakov prikrášľovania, naopak, z nadhľadu a so zdravým odstupom, pritom pútavo, divácky vďačne. Nedarí sa mu zakaždým, ale keď sa mu podarí, vtedy možno bez preháňania a smelo konštatovať, že takto netočí v súčasnom Hollywoode NIKTO! Bude frajer chýbať, keď sa raz pominie. Snáď toho stihne ešte dosť... (19.05.2020)