Příběh služebnice

Z The Handmaid's Tale mám trochu rozporuplné dojmy. Hoci dystopický svet republiky Gileadu nepôsobí úplne nezmyselne, rozhodne nepôsobí ani uveriteľne. Je to aj vina tvorcov, ktorí dávkujú informácie o fungovaní tohto systému až príliš pozvoľna a miesto toho hrajú prím vnútorné monológy ústrednej postavy a dôraz je kladený na všadeprítomnú depresiu podporenú občasnými drsnejšími scénami. Samotné dianie navyše občas riedi aj zbytočne pomalé tempo a neustále detailné zábery na tvár utrápenej hlavnej hrdinky. Samotná látka je pritom dostatočne silná a zaujímavá, nie som však na sto percent presvedčený, že ide o ideálny spôsob ako spracovať podobný sociálny komentár. 70% (19.06.2017)

Waaau. Pesimistický obraz naší společnosti s kulervoucí atmosférou, díky které nejen, že vydržíte dlouhé nemluvné scény, ale dokonce vám při nich naskočí husina a budete si je užívat. Depresivní, ale zcela pohlcující mizérie. Seriál působí hodně realisticky,přestože já jsem ke skutečnosti, že by k něčemu takovému mohlo dojít, poněkud skeptická :) - jak se zdá, oproti zdejším uživatelům. Co mi však vadí je, že na ksichty hlavní hrdinky jsem si ani po deseti epizodách nedokázala zvyknout; jak už tu někdo psal, Elisabeth Moss je taková divná, nezajímavá žába. Myslím, že kdyby v ocenění Zlatá malina měly svoji kategorii i úšklebky a grimasy, zaručeně by vyhrála. Přitom když se zrovna křečovitě neksichtí, tak jí to utrpení i "apatii", jak tu již někdo zmínil v komentářích, naprosto žerete. (05.02.2018)

Zdá sa mi, že v každej ďalšej sezóne sa hromadia logické diery, a z hlavnej hrdinky sa stáva superhrdinka, ktorá neustále zázračne uniká trestu. Inak povedané, keby sa seriál držal stanovenej reality, už dávno by ju obesili. No baví ma to, hoci na tvár Elizabeth Moss som si ani po tých troch sezónach nezvykla, a striedavo sa mi zdá, že prehráva alebo je drevená. Ale človek stále čaká, čo bude ďalej. Hlavne vzhľadom na záver tretej sezóny som fakt nesmierne zvedavá, ako by z tohto mohli zúčastnení vyviaznuť. (16.04.2020)

Mám pocit, že tohle bych napsal kdybych byl sexuálně frustrovaná ženská na mentální úrovni patnáctileté holky, přečetl bych si Orwella a řekl si, že taky napíšu "postapo"... Asi bych s Příběhem služebnice neměl takový problém kdyby šlo o čistě fiktivní svět. Ale tady se nám někdo snaží namluvit, že se to děje v naši blízké budoucnosti. Problém je v tom, že Orwell se už dnes konat nebude ani kdyby trakaře padaly (dávno se ví, že A.Huxley předpověděl budoucnost mnohem přesněji) a už vůbec ne v takhle pitomém systému. Celý ten svět je naprosto na hlavu postavený, nelogický a absurdní. Proč systém ty ženské otročí když cesta společenských a ekonomických výhod by byla nepoměrně efektivnější? Proč, když jsou tak zoufalí šukají jen jednou do měsíce? Proč se seriál snaží naznačit, že žena vědomá si své neplodnosti je automaticky frigidní? Jak se kurva povedlo za necelých 8 let udělat z lidí zvyklých na sociální sítě, osobní svobody, moderní myšlenkové směry, jakýsi životní standard, kontakty atd poslušné a zlomené stádo? Jak se kurva povedlo v tajnosti najít a zrekrutovat ty statisíce ozbrojených psychopatů (bez svědomí a vztahu k ženám) strážících každý kout? Co jako dělá zbytek světa? (jasně-na jednu stranu se nám seriál snaží ukázat jak delegace z jiných států nevidí pravdu a na druhou stranu tu máme desetitisíce uprchlíků .) Seriál pomalu směřuje k demonstraci toho jak i podřízená a zotročená žena má své vlastní účinné metody jak manipulovat mocným mužem, ale kde teda byly všechny tyhle mocné metody a síla když se ta změna režimu krok za krokem prosazovala? Kde jsou moderní fertilistické metody atd atd atd.. Ve výsledku je skoro jedno, že ten příběh samotný je docela zajímavý když celý ten nesmysl tak hrozně bije do očí.. Navíc mám pocit, že HBO po tomhle sáhlo účelově čistě proto, že poptávka si žádá nějaké to moderní genderové MeToo téma.................Jinak... E. Moss je zajímavá a Ann Dowd zase jednou parádní.. (10.12.2017)

Z očekávaného intenzivně prožívaného vztahu se vyklubala dvě rozpačitá rande. Vzájemné oťukávání skončilo poznáním, že seriál odkládám k ledu, resp. do šuplíku děl, které stojí za to zhlédnout, až si zlámu obě nohy a dojdou atraktivnější a zajímavější tituly. To, co se postavilo mezi mě a Příběh služebnice, není režisér ani herci, ale samotná Margaret Atwood. Její svět totalitní společnosti podle mého stojí na příliš vratkých základech, neuvěřil jsem v jeho existenci, a tudíž mě přes nepopiratelné scénáristické i další kvality nic nemotivovalo k tomu, ponořit se do něj. Podle mého by se vyvíjela krize a režim z ní vzešlý úplně jinak a měl by jiné parametry. Alternativní historie i projektování blízké či vzdálené budoucnosti má smysl, ale měly by se držet logiky. Tři hvězdičky jsou vyjádřením kvalit řemeslné stránky projektu a pro tentokrát se i vzdám procentuálního hodnocení. (20.01.2019)