Rollerball

Jedná se o další film, který vykresluje vizi určitým způsobem totalitní budoucnosti. Docela těžko popsatelný snímek. První polovinu bych neváhal označit za odpad a opravdu jsem jednu chvíli vážně přemýšlel, že vypnu televizor. Děj v první hodině je téměř nulový, nedozvíte se v podstatě nic o chodu a organizaci společnosti ani o pravidlech drsného sportu ( ale zdá se, že asi žádná pravidla nemá ) Rollerball. Hlavní postava nezajímavá, odehrají se scény, které z mého pohledu neměly žádný smysl, nic zajímavého se z nich nedozvíte, jsou to nekonkrétní řeči o spolenosti budoucnosti. Těm ale nerozumíte, protože vás scenárista a režisér vůbec nezasvětili do tématu, o kterém se baví ( postavy jako by počítali, že žijete s nimi v jejich světě ). Pak jsou tu taky nezajímavé scény, které se týkají Rollerballu, ale ty taky nejsouvůbec zajímavé. Hrůza. Vše se změní ve druhé polovině, kdy se konečně začne trochu vysvětlovat ( ale opravdu jen trochu ), děj se nastartuje, začne se objevovat myšlenkové poselství filmu a dokonce i role Jamese Caana začne být zajímavější . Taky se odehrají dva dlouhé dobře natočené zápasy v Rollerballu ( důležité taky kvůli vývoji děje - a proto zajímavé ). A je to poutavé až do působivého finále. Takže pokud přežijete první polovinu filmu, anž byste vypli televizi a neohodnotili odpadem, čeká vás druhá čtyřhvězdičková polovina, bohužel se silnou pachutí poloviny první. Když svoje dojmy z obou částí filmu dám dohromady, zamíchám v hrnci, vyjde mi z toho dojem tří hvězdiček. Hodně rozporuplný film. (04.01.2005)

Rollerball je dalším příspěvkem do subžánru civilně pojatých antiutopistických sci-fi a touto formou má tak blízko třeba ke Gattace, Příběhu služebnice či Potomkům lidí. A nutno subjektivně podotknout, že mě tenhle způsob baví, je mnohem více naléhavý, než lecjaké apokalypsy, a to právě zmíněnou civilností, která je uvěřitelná. Je pravdou, že děj je trochu řidší, než by bylo záhodno a byť nejsem bůhvíjakým fanouškem popisnosti, je divák zpočátku odsouzen docela tápat. Oplátkou se dočkáme velmi slušných záběrů v exteriérech a např. scéna mondénního večírku se zapalováním stromů je prostě skvostná. Rollerball není možná žádné veledílo, ale je to film se solidním, i když ne zcela dotaženým, nápadem a specifickou atmosférou, já byl spokojen. (17.07.2010)

Mám rád sporty, při kterých se tříbí čest i charaktery, avšak Rollerball je trošičku jiný. Hraje se sice v rukavičkách, ale s ocelovými hroty a jeho stále se měnící pravidla jsou poměrně divoká, takže ani přejetí bruslaře motorkou není faul. Tento kočkopes je mixem házené, karate, motocyklových soutěží, rychlobruslení i závodů psích spřežení. A podobné je to i s filmem. Sportovní zápolení se poklidně proplétá se sci-fi momenty i protitotalitní agitkou, ale já proti podobné kombinaci nemám vážnějších výhrad. (07.02.2012)

Tieto 70. sci-fi sú o niečo špecifičtejšie, ako tie z predchádzajúcej a nasledujúcej dekády. Jasné, že v žiadnej dobe nikto nemohol predvídať, ako bude vyzerať dizajn budúcnosti, ale práve z toho vyplýva tá nemsierna zábava najmä filmov zo 70. rokov, ktorých je myslím o niečo viac. Rollerball je exemplárny príklad. Je trochu ťažkopádny, nemá ľahkosť napríklad Soylent green alebo Loganovho úteku, berie sa smrteľne vážne, aj keď dnes sa už na mnohých veciam výborne nechcene zabávame. Samotná hra má neurčité pravidlá, v ktorých sa nevyzná ani scenárista a zo začiatku som rozmýšľal, že keď je to tak cool, prečo táto hra neexistuje aj v našom svete. No preto, že je to strašná blbosť. Malo by sa hrať, ale hráči sa namiesto toho tlčú, loptička je bohviekde a zrazu niekto skóruje. Na obranu onoho dizajnu treba uviesť, že nesledujeme svet budúcnosti našeho sveta, ale fikčného vesmíru, takže ako výčitka to samozrejme neobstojí :). (07.01.2015)

Rok 2018: Války už nejsou, lidé žijí brutální hrou rollerball, pojídají pilulky na všechno i na nic.... A zapomněli na nejdůležitější pravidlo, které my naštěstí ještě známe: Nikdy neštvěte Jamese Caana. Rollerball se sice tváří jako béčkový film, ale obsahuje velice zajímavou myšlenku a velice znepokojivé vykreslení budoucnosti, které se, řekl bych, stále více přibližujeme. Zápasy jsou natočeny opravdu skvěle a člověku ani nepřipadá, že sleduje vymyšlenou hru, vše je rovněž perfektně zahráno a především ohudebněno. Finále je strhující a bere dech. Čtyři čisté. (29.05.2012)