Tajuplný vlak

Váhal jsem mezi 3 a 4 a nakonec přeci jen dávám 4. Jarmusch vás první hodinu dokonale deptá tím, že nechápete vůbec nic. Dvojice Japonců chodí po Memphisu a pak se ubytuje v hotelu. Toť vše. Občas se člověk něčemu zasměje, ale jinak - jak by řekli v Cimermanovi - nuda nuda, šeď šeď. Příběh se začne propojovat i v těch největších detailech až v druhé polovině filmu, a člověk je spokojen, že ho konečně Jarmusch něco nechá pochopit. Zápletka vlastně ve filmu ani moc neexistuje - prostě sledujete osudy skupinek několika lidí, kteří se v jednu noc sejdou v jednom hotelu. Nezávisle na sobě. Kvalitnější příběh mi tady hodně chyběl, ale skvělým propojením tří příběhů si mne Jarmusch přeci jen získal. (24.05.2005)

Příběh s minimálním dějem, odehrávající se převážně v jednom hotelu a na několika ulicích Memphisu. Tři různé příběhy se prolínají v jednom místě. První příběh perfektní, šílené postavičky a charaktery. Příběh druhý trošku slabší, příběh třetí je trošku natáhnutý, ale znovu nadpůměr + Buscemi hrající skvěle. Taktéž dvojice japonců hraje na výbornou, ale nejlepší z celého filmu je recepční a jeho poskok, super dvojka, super zahrané. Celkově jsem se dobře bavil, jednu hvězdu dolů za to, že film místy ztrácel tempo, naštěstí nikdy nadlouho. (21.01.2009)

Po minimalistickém ranném snímku Podivnější než ráj, který jsem přijal s rozpaky, se u mě Tajuplným vlakem Jarmusch opět rehabilitoval. Jde o jeho tradiční styl s pomalým tempem vyprávění, zdánlivě roztříštěnou strukturou několika paralelně se odvíjejících lidských osudů, hrdiny jsou poněkud zvláštní týpci, kteří se vyznačují drobnými či většími povahovými úchylkami, a jejich životní osudy se v jednom okamžiku střetnou v ospalém chátrajícím motelu s dvojicí bizarních zaměstnanců. Jako obvykle si Jarmusch střílí z hodnot americké společnosti a tzv. amerického snu plného konzumního pozlátka. Jeho hrdinové jsou buď absolutní looseři nebo návštěvníci z ciziny, kteří obvykle ztrácejí iluze při konfrontování s americkou skutečností. Zvláštní roli hraje Elvis Presley jako symbol americké popkultury. Film boduje atmosférou, drobnými vtípky i zajímavým castingem a předvedenými hereckými výkony. Celkový dojem: 80 %. (22.07.2009)

Nejlepší byla asi první povídka s rozkošnou Micuko, kterou skvěle doplňoval její veselý přítel. Další dvě ale zas tak moc nezaostávají. Nezapomenutelná je scéna, kdy Buscemi rozsvěcí. Nejúžasnější je ale sledovat, na kolika místech v Memphisu se film prolíná a žasnout nad tím, jak precizně je film poskládanej na časovou osu. A pak je tu jako vždy vynikající Johnova hudba. Takže i když to je v pořadí až osmej Jarmuschův film z deseti, kterej jsem viděl, a nepatří k tomu nejlepšímu, co natočil, tak dávám plný počet. Tajuplný vlak se mi líbil víc než předchozí tvorba. (20.06.2009)

Nebýt té třetí povídky, příjemné atmosféry (zejména záběry před setměním) a několika úsměvných scén, chtěl jsem tu tento film pořádně zdrbat. Čím víc se film ale blížil ke konci, tím míň jsem se nudil. Přesto si myslím, že je dost nadhodnocen jen kvůli jménu "Jim Jarmusch". Na druhou stranu musím dát (slabé) čtyři hvězdičky, protože se třemi bych se cítil provinile. Něco se mi na filmu líbilo... zřejmě ta lehce bizarní atmosféra města. (12.01.2008)