Mrtvý muž

Mrtvý muž bez víry kráčí za svým cílem. Měl jiné plány, ale tak už to chodí. Nebyl výjimečný. Pokud ovšem nepokládáte za výjimečné perfektně padnoucí ošklivý oblek, jemné vlasy nebo lesklé rtíky. Nebyl výjimečný, dokud se stalo že nezemřel. Nezemřel .. Její krásný dekolt. ___ Papírové růže. Neoklamou ikdyž chtějí. Ony nevoní, nerozemnete mezi prsty jejich okvětní lístky. Když je ale svět černobílý, schovaný za plátnem, můžeme si na ně hrát. ___ Zapomínat vlastní básně. Není třeba jíst ani pít, není třeba chápat proč levá noha střídá pravou. Ostatní ti jdou po stopě v groteskní snaze urvat si kousek. Tělo nabírá hodnotu lemovanou počtem zářezů lovené zvěře, která žádá jen dojít tam, kde je její místo. Patřil on vůbec někdy někam? A co konkrétně z něj alespoň trochu zůstalo naživu? ___ Pitoreskní svět kterým procházel je náš, ale velice nepříjemný. Vtipný a anonymní. S motivací schovanou hluboko v nevědomí. Měl zemřít a zemřel. Zvláštním způsobem. Humorným, bez pauzy na smích a potlesk. Co zbývá mrtvému muži jiného, než dojít danému cíli, když od něj bytí jeho smrt tak nějak očekává.. Vybral možnost odejít s náznakem revolty. Po svých. Hrdě. Vybral? Ale notak .. (23.01.2011)

Americký nezávislý film měl vždy několik králů. Jim Jarmusch rozhodně patřil mezi ně. Smutné oči Johnnyho Deppa provází Divokým západem záhadná postava indiána, tvůrce pro svůj snový až hypnotický příběh znovu zvolil černobílý materiál, ale pro mainstreamového diváka tohle podivné a nejasné putování rozhodně není. Hodně nestandardní kus. Chápu, když leckomu nesedne. (26.11.2016)

Bojím se, že čímkoli, co řeknu, mohu této křehké černobílé nádheře s nejoduševnělejším "vrahounkem", s nejcharismatičtější "bad" bandou (Henriksen-Wincott-Hurt-Byrne), s krásně nervní kytarou i poetickou kamerou, nějak uškodit, protože to, co plyne před očima, je nesdělitelné. A tak jen: Jarmusch je návykový a já jsem naměkko. (05.11.2005)

(1001) Už se těším, až mi do hlavy voperují Newtonův mozek. Protože potom bude všechno vypadat takhle a ještě si v takovém světe budu moct dělat co chci, třeba šplhat po stromech nebo skákat do kaluží. Záporáci mě nebavili. Před druhou projekcí jsem si poslechla dlouhou promluvu pana Dufka, který tento film ctí, a hned se zážitek úplně proměnil. Někdy je to o tom zasvěceném úvodu pravda. -"Do you know my poetry?" (15.04.2010)

Moje první setkání s Jimem Jarmuschem, díky kterému jsem si snad udělal o jeho tvorbě docela detailní obrázek. Mrtvý muž především krásně snímá charaktery ústředních hrdinů a zajímavě kombinuje jednotlivé žánrové prvky, takže westernové drama protknuté nádechem fantasy by nemělo být pro diváka žádnou velkou překážkou, ale díky skvělé atmosféře, černobílé stylizaci a doprovodné hudbě by se měl naopak každý fanda cítit jako ryba ve vodě. Právě tím, že se nebál vnést do řady scén notnou dávku absurdity, připravil si Jarmusch pevný podklad pro své trochu zdlouhavé vyprávění, založené především na dialozích a náladách v daných sekvencích. Točit to takový Tarantino, jistě by vnesl do příběhu ještě větší dávku násilí, manévroval by na větším hereckém i myšlenkovém prostoru a hlavně by všechny ty chvílemi trochu uspávací dialogy mnohem více okořenil. Ale to by Mrtvý muž zcela ztratil své specifické kouzlo a stal by se úplně jiným filmem, a to by byla velká škoda. I přes rozvláčné vyprávění a z mého pohledu vyloženě divné zakončení je to totiž výborně nakroucená podívaná, na kterou se nezapomíná.. 80% (20.10.2012)