Mrtvý muž

Tak tohle byl fakt divnej film. Jarmusch bud ma nakoukany mraky westernu a natocil to uplne jinak a nebo zadnej western nevidel a natocil to po svym. A z nejakyho duvodu, ani nevim presne proc, se mi tenhle film desne libil. Nejvetsi podil na tom ma asi hudba. Vcelku jedoducha, casto se opakuji, ale naprosto genialni, ze i tem nejklidnejsim scenam dokazala dat potrebnej naboj. K tomu tu mame slusnej pribeh, skvelyho Hurta, Molinu, Henriksena (toho obzvlast), Byrnea a Thorntona ve vedlejsich rolich a naprosto famozniho Deppa, jehoz zabijak je naprosto dokonala postava. Akorat sem nejak nepochopil, kde se najednou naucil tak strilet. I kdyz ma film pekelne pomaly tempo a prestrelek tu je jen par, tak me proste film naprosto zaujal po celou dobu. (16.01.2008)

Jim Jarmusch coby filmový průkopník objevil nový žánr. Psychologický western. Zároveň v tomto žánru nastavil tímhle svým filmem laťku tak vysoko, aby se přes ni případným dalším pokusem dostal jen skutečný mistr, nebo podobný nezávislý pošuk, jako je on sám. Zatím se to nikomu nepodařilo, ale do konce soutěže je ještě daleko. Tak se snažte amatéři. (30.07.2002)

Příspěvek etalona nezávislého filmu Jima Jarmusche do pohřební kánoe westernového žánru je tak netradiční, jak jen může netradičnost být - svérázně poetický, bizarní, zadumaný, nostalgicky zasmušilý. Pomalu se převaluje přes kafkovsky absurdní úvod ke kontemplativnímu putování za schůzkou se smrtí (civilizací i přírodou ve vzájemné juxtapozici), přičemž nakousne řadu existencionálních dilemat a ladně přeroste do neuchopitelně mytických proporcí. Podstatné je, že děj se co děj si uchovává svůj nezaměnitelný punc éteričnosti vymykající se racionálnímu uchopení. "Příběh" je odevzdaně unášený rozvážnými proudy prostorových a časových posunů zjednaných pomocí stylisticky opodstatněné interpunkce (zatmívačky a roztmívačky, oválný výřez obrazu ve flashbackcích evokující stařičké objektivy), protože... mrtvý muž už ostatně nemá kam pospíchat. Černobílá kamera maluje neuvěřitelně krásné a melancholické obrazy s esencí surreálna, rytmus dodává neortodoxní hudba Neila Younga (tu řezavá a palčivá, onde přízračně elegická) a kořením vytřibujícím tu specificky unikátní příchuť je zde sardonický humor prvotřídní dvojznačnosti. Nevysvětlitelně nádherný a geniální film tisíce tváří, který se - jak moudře praví Lima - musí... procítit. Při správném rozpoložení pak může následovat i pocit užaslé blaženosti... Dívat se nestačí... (20.02.2009)

Někde jsem zase zaslechl Harvest Moon od Neil Younga a vzpomněl jsem si na hudbu z tohohle filmu. A jelikož je tomu tak nějak právě akorát 26 let (eh) co jsem Mrtvého muže viděl, dostal jsem chuť to vidět znovu. Ono se mnohé událo od těch bujarých let pastýřských. Krapet jsem pobral rozumu a tak mi spíná lecos co dříve ne a hlavně mi poslední dobou šmakují westerny, tedy pokud to nejsou takové ty ,,klasické'' americké z padesátek s Johnem Waynem :-). A tak nějak jsem si vybavil, že už tehdy mi Mrtvý muž přišel jiný. Jednak to byl nebarevný film, hudba v něm nebyla westernová a hlavní hrdina/nehrdina byl také zvláštní. A tak jsem na film koukl znovu. Ale ač uběhlo toliko let kolem, dojem z filmu byl stejný. Zajímavý hoooodně pomalý western, zvláštní jako celé to Blakeovo umírání. Depp byl zase fajn, ale kdo mne možná dnes o píď bavil víc byl Gary Farmer alias pan Nikdo. I já jako mnozí zde jsem měl trochu problém s tím, kterak vyjukaný účetní z Clevelandu se ocitne opravdu v divočině a jak se z něj díky zranění rázem stane pistolník s muškou jakou měl Buffalo Bill. Ale tenhle film není o nějaké logice. Autoři se nám asi snažili něco sdělit, ale krom poznání, že na poslední cestě není dobré být sám si fakt nějak neumím dát dohromady co. Proto tu nebudu házet hvězdami jako jiní, kteří skrze tento film poznali nejtajnější pravdy samotného vesmíru a bytí... Film mně bavil, hudba byla super, ale i dnes v roce 2021 mi to přišlo takové průměrné. proto dávám za 3 papírové růže. * * * (30.01.2021)

Orel ztratil nejvíc času, když se učil od vrány.. Jarmusch se pustil na neoranou půdu existenciálního westernu a vznikl z toho takřka astrální zážitek podněcovaný rušivými kytarovými grify Neila Younga. Postřelený účetní Blake a vyobcovaný indián Nobody si totiž mají na své desperátní cestě prokládané poezii i černohumornými hláškami hodně co nabídnout (pochopitelně kromě tabáku). Na Henriksenově teorii o náhle zhaslém slunci něco bude.. (29.08.2008)