Velká hra

Jessica Chastain je královna rolí silných nezávislých žen, na kterých stojí celý film (kdo neviděl Miss Sloane, měl by napravit) a Aaron Sorkin je králem slov, to už všichni víme, ale neznamená to, že jeho přístup musí sedět všem. Ve filmu se 140 minut na diváka nepřetržitě valí jeden dialog a monolog za druhým a není zde žádný prostor nechat diváka oddechnout. Věřím, že pro někoho to může být až vysilující, pokud diváka film nezaujme během prvních 15 minut, zcela se ztratí a nevěřím, že se do filmu může zpátky dostat. Mě film vtáhl od první minuty, Aaron je výborný vypravěč. A pak samozřejmě je tady ten faktor, že jsem žena a příběh Molly Bloom je velmi zajímavý a inspirující, snad každá žena si během filmu musí říct, že by chtěla mít alespoň trochu takové síly, jakou měla (má) Molly. Zároveň jsem nečekala, že závěr filmu může zapůsobit i po emocionální rovině. Velmi silné 4* (06.01.2018)

Jessica Chastain se v nemilosrdném/mužském světě umí otáčet, což už dokázala v případě Miss Sloane. Tenhle kousek mi její předešlou postavu v mnohém připomíná. Znovu má zatraceně bystrý mozek a prořízlou pusu, že je radost ji sledovat. Podobnost vidím v daném prostředí a v opravdu velkém množství stránek dialogů. Poté, co nadějná freestylová lyžařka dopadne hrubě na záda, hledá oblast, ve které by se uplatnila. Lektorka lyžování z toho nebude, pořadatelka pokerových her ano. A rozhodně nejde o kšeft, kdy je na stole tři sta dolarů. Jenže velké prachy přitáhnou mafiány nebo možná ještě dřív celá tahle mašinérie přeroste naší hrdince přes hlavu. Od diváka se vyžaduje velká míra pozornosti, protože mistr slov Aaron Sorkin (uznávaný scénárista kousků jako Steve Jobs, Pár správných chlapů nebo The Social Network) si pro svůj režijní debut vybral velké sousto. A poměrně ho ustál. Herci jsou přesní, možná role Kevina Costnera je lehce divně uchopená. Inteligentní tygřice Chastain chrlí odborné termíny a jména, své mužské protivníky válcuje neuvěřitelným způsobem (každý druhý hráč má rád žetony i její výstřih), lpí na detailech, dokáže nás udržet v napětí a její sebevědomí je zatraceně rajcovní. Jinak je to poměrně dynamické, hojně se užívá grafiky, sezení u stolu nad kartami prostě není žádná nuda. PS: Kostyméři by si zasloužili oscarovou nominaci za volbu hrdinčiných (řekněme vyzývavých) šatů. (02.02.2018)

Sorkinův kulometný scénář nám na talíř tentokrát naservíroval on sám a je třeba říci, že právě škola pana Finchera měla na jeho styl největší vliv. Ladně skáčeme v čase, kadence informací je učebnicová a příběh neobětuje inteligenci emocionální rovině. Herci si vychutnávají každou repliku a Pembertonova hudba je znovu vynikající. Holky mají konečně pořádný vzor. Skvělé. Tabulka v Excelu. (11.02.2018)

Molly a jej hra mohla byť úprimne o čosi kratšia, no napriek pomerne dlhej stopáži som si príbeh pokerovej princeznej celkom užíval. Jessica Chaistian je super, Idris Elba detto a záverečná scéna s Costnerom ma na prekvapenia dojala. Námet filmu nie je síce extra originálny, ale za to natočený pomerne svižnou a zábavnou formou. (19.12.2018)

90%. Dosud "jen" geniální scenárista se konečně postavil i za kameru. O to překvapivější je, že jeho debut není žádným střízlivým opatrným dílkem, ale dechberoucím sebevědomým opusem, který se formálně i stylisticky může rovnat dílům nejlepších režisérů současnosti. Co ale nepřekvapuje, je fakt, že Sorkin si se scénářem ke své režijní prvotině pohrál tak důsledně, že v něm prakticky nelze najít sebemenší narativní trhlinu. Od počáteční scény, která skvěle plní jakousi vstupní úlohu do vyprávění, až po závěrečné titulky, kdy se duševně hroutíte, je Molly's Game filmem nabitým překvapivými zvraty, ale přitom narativní stabilitou; silnými emocemi, ale přitom bez výraznějšího sentimentu; zábavnými "sorkinovskými" dialogy, ale přitom bez zbytečné vaty; cílevědomými tvůrčími postupy, ale přitom i jistou dávkou skromnosti, především ve scénách, které by snadno mohly sklouznout k patosu. Molly's Game je film zdánlivě povrchní, explicitně oslavující materialismus v ryzí podobě, přitom však ve své závěrečné katarzi nabízí všechno - zamyšlení, poučení, emocionální zážitek, přičemž i v průběhu celého snímku poskytuje kvalitní filmařinu (závěrečná paralela Mollyina monologu se scénou zvedající se Molly po pádu na lyžích je naprosto geniální), bezchybné herecké výkony (Idris Elba nezklamal, Jessica Chastain znovu a tentokrát ještě intenzivněji dokázala, že patří do absolutní herecké špičky a že jí role sebevědomých žen náramně svědčí), fascinující a uvěřitelný příběh. Jsou zábavné filmy bez hloubky, hluboké filmy bez zábavy... a nakonec filmy jako Molly's Game - zábavné, hluboké, silné, pestré. Společně s La La Landem největší zážitek roku 2017. (18.01.2018)