Režie:
Juraj JakubiskoKamera:
Stanislav DoršicHudba:
Petr HapkaHrají:
Jozef Kroner, Štefan Kvietik, Ivana Valešová, Michal Dočolomanský, Eva Jakoubková, Pavol Mikulík, Jana Březinová, Štefan Šafárik, Bára Štěpánová (více)VOD (5)
Obsahy(1)
Sága slovenského zednického rodu Pichandů, jehož osudy sledujeme po třicet let na přelomu 19. a 20. století, slavila úspěch už ve své literární podobě – jako stejnojmenná kniha Petra Jaroše. Nutno však říci, že teprve ve filmovém zpracování režiséra Juraje Jakubiska, s řadou vynikajících slovenských a českých herců a hudbou Petra Hapky, se stala opravdu hitem. Propletená kronika jednoho liptovského rodu, osudy lidí denně bojujících o důstojný život na této zemi, o štěstí, lásku a smysl života, oslovila všechny. Poselství starého Martina Pichandy (nezapomenutelný Jozef Kroner) o tom, že všude, i v tom nejvšednějším a nejubožejším životě je třeba hledat si svou svobodu a smysl života, promluvila zvlášť výmluvně v totalitní realitě počátku osmdesátých let. Společnost se změnila, ale moudrost tohoto poselství zůstává stále stejně naléhavá. Film, který díky svému poselství a nevyčerpatelné Jakubiskově obrazové fantazii získal ocenění i na zahraničních filmových festivalech (např. nestatutární cenu La Fenice na MFF v Benátkách v roce 1983), patří k tomu nejlepšímu, co bylo v československé kinematografii od války natočeno. Kromě verze pro kina vznikl i čtyřdílný televizní sestřih. (Česká televize)
(více)Recenze (134)
Ak si nejaký slovenský seriál vôbec zaslúži 5 hviezdičiek, tak je to u mňa určite tento ................ Predovšetkým vďaka týmto štyrom: Hapka, Jakubisko, Kroner, Kvietik (v obecednom poradí :-). ................ O dva roky neskôr natočil Jakubisko Perinbabu a odvtedy to šlo zo slovenským filmom už len z kopca.................. ()
Musím podotknout, že s podobnou osobou, jako je Valent jsem se zatím nesetkala. Ale oceňuji, že Hance chtěl pomoci a taky to udělal. Nádherná příroda. Toho chlastu, co tam proteklo, musely být také hektolitry (minimálně), ale pohřeb, ten je nezapomenutelný. Řeknu vám, nádherná ukázka domino efektu. A ta rychlost... Docela mne udivilo zmrznuté víno, poněvadž mám za to, že alkohol zmrznout nemůže. Inu, nikdy nevíte. ()
Z dětských let jsem si z toho pamatoval podstatně víc Jozefa Krónera, Madagaskaru, jeho lásky k vínu a nepřebernou spoustu poetických obrazů. Ty jsem v tom nacházel i dnes, jen role starého Pichandy mi najednou nepřišla zdaleka tak zásadní. Prim v tom hrál Štefan Kvietik, který se mi ale ve svých padesáti letech nelíbil jako jinoch na ženění. Co naopak oceňuji, to bylo to lidské hemžení. Pan Jakubisko s tím musel mít děsně moc práce. Jistě mu to za to stálo, všechny ty příběhy v tom propletenci mají sílu a hloubku. ()
Jakubiskův styl magickýho realismu mně nesedl. Mnohý dramatický scény byly na můj vkus přehnaně teatrální, a naopak ty, který měly být vtipný, byly v lepším případě košatý a nevtipný. Ani symbolika mně k srdci nepřirostla. Ta tisícročná včela vypadala spíš jak pavouk a mnohý repetitivní motivy (třeba tu holčičku, co pořád chodí s ohněm sem a tam) jsem nepochopil a ani jsem po tom nijak zvlášť netoužil, protože jsem se většinu filmu nudil a ztratil chuť dopodrobna rozpitvávat tvůrčí záměry. První polovina je navíc strašně přeplácaná erotickýma scénama, až jsem z toho měl chvílema pocit, že se dívám na soft porno, a vůbec tomu nepomohly nesedící postsynchrony. Přes všechny ty nedostatky se mně to ale líbilo dějově a dostal jsem díky tomu celkem živej obrázek toho, jak vypadal na začátku století život v Horních Uhrách. Sledovat příběh tří generací na malé vesnici je přecijenom trochu živější než hodina dějepisu. Kdybych ale měl znovu sáhnout po tříhodinové historické rodinné sáze se špetkou magickýho realismu, jednoznačně si vyberu Jedny a druhé od Lelouche. ()
tenhle film je jak ta patnáctimetrová malovaná freska na nějaký velký zdi. Prohlížíte si to půl hodiny, je tam hodně postav a izolovaných mini příběhů. Jenže v tomto díle to uplně nefunguje, nejspíš proto, že se nemohli rozhodnout zda točí celovečerní film, nebo dvoudílný film, nebo čtyřdílný seriál. Sedím na konári je mi dobre je vpodstatě podobný film, ale jen s pár postavami, a vyznívá to daleko uceleněji a silněji. Velkým neduhem Včely je délka, příliš mnoho postav, velké časové období, mnoho rodin které mají každá trochu jiné problémy. Film nemá jednu dějovou liniii a jedno nosné tema. Když už skoro po třech hodinách doufáte v nějaké ucelené zakončení, ze kterého vyplyne nějaké ponaučení či životní moudro, film naopak otevře obří téma první světové války a rozjede se to nanovo, ale zase trochu jinak. Potom když se chlapci vrátí z vojny, máte pocit že je po válce, ale o pár minut dále se hoši z nějaké oslavy zvednou a vyhlásí, že se teda vrací na frontu, a jede se znova do války.. Zkrátka, je to i málo vysvětlující a nedrží to moc pohromadě, je to jako tři filmy zcvaknuté dohromady. Nejvíc to dává smysl dokud ještě žije starý otěc Pichanda, pan Kroner. Tam to mělo skončit, ale film dále zaplatili Němci tak se pokračovalo.. proč proboha. Z technické stránky filmu je velmi špatný zvuk, takže někdy opravdu ale opravdu nerozumíte co povídají. I přes všechny neduhy se dá na tu fresku z dálky koukat a vnímat nějaký závan doby, do té doby závan neviděný. Na svou dobu určitě zajímavé zfilmování konce 19. století a začátek nového. ()
Galerie (6)
Photo © Slovenský filmový ústav
Zajímavosti (12)
- Tisícročnej včele prepožičala hlas Zdena Studenková. (gogo76)
- Snímku videlo v československých kinách 1 milión ľudí a divácky sa stal najúspešnejším slovenským filmom desaťročia. (Raccoon.city)
- Film se natáčel ve skanzenu Zuberec a vesnici Zázrivá na Slovensku. (M.B)
Reklama