Pán prstenů: Dvě věže

A Elbereth Gilthoniel o menel palan-diriel, le nallon sí di'nguruthos! A tiro nin, Fanuilos! Čím jsem starší, tím víc vnímám to, že jsou Dvě věže po Společenstvu trochu náraz. Více válčení, intrik, smutku a méně humoru a milých domáckých chvil. V rozšířené verzi, s násobně funkčnějším Faramirovým vývojem i střípky entské historie je konečně pravou kapitolou historie mého nejmilejšího světa i posledním nádechem před skokem do nejhlubší vody. Dokonalá satisfakce, hromada dojemné lidskosti a absolutní pochopení ducha knihy, ať se zrovna adaptuje krůček po krůčku nebo se dělají zdánlivě zásadní změny. (23.12.2004)

Pro mě nejslabší z celé triologie, což však neznamená, že je špatný. Když se na to díváte poprvé, ani nezaregistrujete, jak ten čas ubíhá... zděšení, které vás provází, když vám někdo řekne, že jedna bitva ve filmu trvá celou hodinu, vyvolá okamžité nadšení, když ji vidíte, a vy si jen říkáte: "Tohle, že mělo hodinu?" Na druhou stranu je tohle vše jaksi kompenzováno tím, že narozdíl od prvního dílu se v tom druhém pomalu vytrácejí emoce. Prostě ani tisíce vojáků nedokáže nahradit situace, kdy jste v jedničce jen nevěřícně zírali na smrt jedné z vašich oblíbených postav. A proto, při opětovném shlédnutí, bych volila radši Společenstvo prstenu než Dvě věže. (16.10.2006)

Až na tu jednu příliš pomalou a dost nudnou scénu se Enty (resp. Stromovousem) a pár wtf momentů kolem Legolase a Gimliho zase dokonalá fantasy. A tentokrát i se těžce schizofrenním Glumem, na kterého jsem si musel sice par chvil zvykat, ale když se pak rozjel, neměl chybu. A samozřejmě nejen po stránce herecké, kde Andy Serkis naprosto válí, ale i vizuální, kde zase naprosto vyhrávají čarodějové z ILM. A do všeho pak hraje znovu dokonalá hudba mistra Shorea. Jen škoda, že některé témata nejsou ještě mnohem delší - Last March of Ents, atd. A... Gandalf se vrátil! :)) Prodloužená verze: stále zůstává to, že ta cca první třetina je trochu pomalejší než by musela být, střih je někdy docela násilný a rozhodně bych některé scény nechal dojet (to stejné s hudbou) a entí básně... ale tentokrát prostě už nemůžu stejně zůstat na 4. Kolik takovýchto obřích nádherně propracovaných velkofilmů se rodí? A jak často? Znovu a znovu ti děkuju, PJ. Si génius (14.09.2011)

Ve "Dvou věžích" jde již do tuhého, pohádková atmosféra zmizela a příběh je roztříštěnější. Právě kvůli tomu je o chlup slabší, než "Společenstvo". Přesto mě zde uchvátila hudba, vizuál (především bitevní) a potěšila přítomnost Entů. Jako výčitka mě napadá snad jen otravná postava Eowyn, té ani po stém shlédnutí nepřijdu na chut. Jinak je to stále kvalitní díl jedné z nejlepších fantasy vůbec. (04.02.2014)

Rozhodně to není slabší, než první díl, jenom příběh je podán úplně jinak a tak nějak se rozdělil na několik linií. Vrcholí to potom opravdu fenomenální bitvou o Helmův žleb, která má podle mě větší sílu, než později bitvy v Návratu krále, nejspíš protože je jenom jedna a od začátku se k ní směřuje. Glum je samozřejmě "k pomilování" a navíc na konci pochod entů, moje srdce plesá. (27.02.2011)