Válečníci

Už když jsem viděl Hotel Rwanda, říkal jsem si, jakej smysl vlastně Unprofor má. Musí to stát hromadu peněz a efekt je v konečným důsledku stejnej, jako kdyby tam tihle vojáci nebyli. U Warriors je to stejný případ, jen se konflikt neodehrává někde v daleké bezejmenné části světa, ale kousek od nás. Jako ateista nikdy nepochopím, že se lidi mezi sebou dokážou zabíjet kvůli rozdílné víře. U filmu mně z toho bylo dost na blití hlavně v momentech, kdy film připomene, že byly brutálně vražděny i děti. (10.12.2012)

Poprve jsem měla film k dispozici v kratší verzi a ve velmi špatné kvalitě. Ačkoliv kvůli některým záběrům to možná bylo i lepší. Nakonec se mi podařilo sehnat delší verzi ale zase bez českých titulků. Měla jsem tak trochu obavu, jak se s filmem popasuju, protože od střední školy se válečným filmům vyhýbám. Ale popasovala jsem se velmi dobře (dokonce tak dobře, že jsem se později nebála zhlédnout 5 Days of August) a i když některé scény byly fakt drsné a drsný byl (aspoň pro mě) i závěr, kdy se angličtí vojáci a důstojníci (mj. Ioan Gruffudd, Damian Lewis a Mathew MacFadyen) pokoušeli se svými zážitky a traumaty srovnat již doma v rodné Anglii nebo ( někteří v sev.) Irsku. Jestli srovnali nebo nesrovnali, toť otázka, já myslím, že se s tím, co viděli a zažili, se srovnat jaksi nedalo. Ve zdejších komentářích k filmu se některým nelíbilo, že se jedná místy o hraný dokument. Proč? Bylo to pro ně příliš autentické? Nebo tam měli málo krve a napětí? Domnívám se, že tam bylo všeho tak akorát. Scény – např. jak mladý poručík už to nevydrží zasáhne do konfliktu, ač to od lidí, kteří tady té, s prominutím, pitomé jihoslovanské mentalitě rozumí, měli zakázané, a potom vidí, jak se Chorvati na místo vrátili a co za zvěrstvo provedli a má co dělat, aby svého kolegu (který jeho předchozímu zásahu nebyl přítomen) odvrátil od (nyní již zbytečné) poslední pomoci těmto lidem, která by mohla být i poslední pomocí toho kolegy... – byly velmi sugestivní a dostaly mě natolik, že jsem si musela k jejich sledování, stejně jako hlavní hrdinové tam, dát whiskey (já irskou, oni nějakou skotskou tedy whisky). Nebo jak ta krásná paní (co ji obdivuje a jeden z těch hlavních hrdinů) nedokáže své pubertální dceři rozmluvit návrat domů, kam se chce ta malá vrátit kvůli pro nás tady běžné věci, ale v dané situaci kvůli (pardon) hovadinám (šaty). Dále, jak se rozhodnou vypnout vysílačky, aby mohli převést ty lidi a nemuseli uposlechnout rozkazů svých nadřízených, neboť směli převážet jen raněné a nesměli zasahovat do etnických čistek ( prostě zase jsem se jednou styděla, že jsem Slovan a všem panslavistům bych v ten okamžik ty jejich teorie nacpala ráda někam), a pak samotný závěr... No, byla jsem sice rozhozená, ale tak je to dobře, zhlédnuté by nás rozhodně nechávat nemělo chladnými, ale s filmem víc než spokojená. (22.09.2011)

Téměř psychologický film o britských vojácích vyslaných do Bosny jen jako pozorovatelů, kteří nesmí zasahovat do etnických bojů, pouze pomáhat raněným a jen v přímém ohrožení vlastního života zasáhnout. Velmi realistický pohled na události, které byly skutečně děsivé a já nelenila a podívala se kvůli tomu i na některé dokumenty z té doby, abych si to jen potvrdila. Druhá polovina filmu byla opravdu zdrcující nejen z mého pohledu, ale když jsem si představila, jak psychicky náročné to muselo být pro britské vojáky, být v takových situacích opravdu neutrální. A jejich následný návrat domů s jejich vnitřními pocity beznaděje mě doslova emocionálně rozhodil. Všechno podtrženo velmi dobrými výkony mých tří hereckých favoritů, počínaje Damianem Lewisem (ve filmu zasnoubený s Emmou), Mathewem McFadyenem a Ioanem Gruffudem. (14.12.2012)

Díky bohu že je to od Britů, respektive je to vidět že je to od nich, je to fakt síla.. tohle by Američani nikdy natočit nemohli, ať by se snažili sebevíc.. Ať jsem se díval na jakýkoliv americký válečný film, nikdy jsem se nezbavil pocitu že to všechno je jedno velké filmové studio, kde hrají kamarádi herci, po klapce se poplácají po zádech a je zase všechno ok, ale tohle ... to je prostě realita. (30.03.2007)

Tři hodiny času mě sice strašily, ale jakmile film začal, byl jsem si jistý, že to bude dobře investovaný čas. A z Válečníků se stal jeden z nejdrsnějších filmových zážitků (spolu s Nankingem, Wolyní a Harrisonovými květy), které jsem kdy viděl. Šílenost války a na férovku ukázaný fyzický a psychický teror, jakého jsou lidé schopni. Brutalita, které je máloco rovno. 100% (07.08.2017)