Blikající světla

Film, který výrazně vybočuje z řady nepřekvapivých a ničím neurážejících tuctových kriminálek (sorry, viděl jsem asi úplně jiný film než Mustafa :-)) Některé scény, neuvěřitelně dobře spojující zdánlivě nespojitelné, tedy brutalitu s humorem, jsou pro mě nadlouho nezapomenutelné (scéna s veverkou, flashback s otcem a jabloní a hlavně úžasná scénka gangsterů, vyfukujících vajíčka). Čtyři a půl hvězdičky. (02.09.2003)

Jensena jsem si zamiloval. Prvně Adamova jablka, potom Řezníci a teď Blikající světla. Nádherně mě přesvědčil, že severský film není jen bezútěšný, ale je v něm i humor. A humor takové kvality (podobný možná starým Formanovým filmům, jen bez té trapnosti). Blikající světla nesou oproti druhým dvěma ani horší, ani lepší, ale krásně k nim pasují a doplňují se. Jensen má své korunní herce a ještě zábavnější je sledovat jejich proměny (Mikkelsena hlavně!). (03.01.2016)

Přes všechny nedostatky dávám tomuto filmu čtyři hvězdičky - jednu pro Stefana, jednu pro Petera, jednu pro Arna a jednu pro Torkilda. Jensen zde sice teprve nesměle vystrkuje růžky, přesto už tehdy bylo možno vycítit základy jeho nezaměnitelného rukopisu a citu pro tvorbu degenerovaných, ale podivným způsobem sympatických postav. (09.08.2009)

Přišel mi takhle jednou balík. No, promotat ten tvrdej, nekompromisní, krví a nábojema provoňenej život, s prvkem zamyšlení, procitnutí a lítosti, zabalit to do jedný krabice, která nese název černý humor, přepáskovat, zalepit a oštítkovat popiskem "blikající světla", klidně mě kurva ten balík pošlete na mojí adresu i podruhé!!! 80% (02.11.2022)

Jensen ve svých filmech dokáže brilantně skloubit dva unikátní faktory, které jen tak někdo skloubit nedokáže. Jednak tu máme ten nejbrutálnější černočerný humor, který si nebojí dělat prdel z postižených, pedofilie ani jakékoli formy násilí od kanibalismu po genocidu lesní zvěře. A potom cosi odporně člověčinského, co navzdory veškerému odporu vaší heterosexuality vezme ty vaše zaprděné suché ksichty a roztáhne je do širokého lidumilného úsměvu, až se z toho posadíte na prdel a se zahřátým srdcem přemítáte, kde udělali rodiče chybu. Tyto dva zdánlivě neslučitelné faktory se třískají, spojují a promíchávají a nakonec z nich máte kus delikatesního žvance, z kterého tečou sliny každému jezevci. Blikající světla každopádně považuji za nejlepší snímek jeho filmografie. (07.02.2013)