Pokoj s vyhlídkou

Letní komedie o lásce ve stylu shakespearových kousků typu Twelfth night nebo As you like it. Výchozím bodem jsou první pokusy anglické aristokracie o turistiku a střet britské kultury s jinými národnostmi. Day-Lewis lehce karikuje anglického konzervativního samolibého mladíka, v H. B. Carter se pere cit s rozumem (jako by angličanky žily jenom tímto konfliktem) a Sands je ve spojení s přírodou. Romantická pohádka v nádherně snímaných exterierech, nic víc, nic míň. (21.05.2009)

Toto je prvotní snímek Helen Bonham Carter, kde ji můžete vidět jakožto rozkošnou mladou dívenku, místo extravagantní podivínky (vlastně se mi na ní nejvíc líbí právě její podivínství!) :-). Ale zde zahrála ona i ostatní představitelé svoji roli velice dobře. Bohužel herecké výkony a občasné úsměvné chvilky mi celkový dojem z filmu nevylepšily. (27.01.2011)

Už jsem začala sama sebe podezírat z toho, že se nechám oblbnout každým filmem, ve kterém mají postavy na sobě dobové kostýmy, ale Pokoj s vyhlídkou mě naštěstí přesvědčil, že na tom ještě nejsem tak špatně. Tenhle film je podle mě přímo ukázkový příklad toho, jak by adaptace knihy neměla vypadat. Kopíruje z předlohy pomalu každou větu, dokonce i názvy kapitol, a přitom nedokáže zachytit pocity ani vnitřní motivace postav. Chyběla mi tady zřetelněji zobrazená ta proměna, kterou hlavní hrdinka při své cestě do Florencie projde. V knize Lucyino rozhodnutí vzít si Cecila člověk sice neschvaloval, ale s trochou námahy ho alespoň dokázal pochopit. Daniel Day-Lewis však z Cecila udělal takového šaška, že by musela být Lucy Honeychurchová padlá na hlavu, aby o takovém nápadníkovi byť jen na chvíli vážně uvažovala. Herecké výkony nejsou nijak oslnivé, což je ale spíš vina režie, než herců samotných, kterým nezbývá, než strnule přežvykovat sáhodlouhé dialogy doslovně převzaté z knihy. Jedině Maggie Smith, Judi Dench a mladý Rupert Graves to ustáli se ctí. (12.09.2013)

..my děvčata někdy potřebujeme dostat lekci, než si připustíme, kde je nám nejlépe... :) Sladká Helen Bonham Carter v jedné ze svých prvních velkých rolí. Křehká romantická kostýmní podívaná Jamese Ivoryho, který si plave v tomto žánru, jako ryba ve vodě, se mi líbila vždy. A pokaždé mi dala něco dalšího. Jinak je vnímaná v osmnácti, jinak v osmadvaceti a nakonec přijdou roky, kdy to člověk chápe už celé. Maggie Smith je excelentně anglická, D.D. Lewis jakbysmet, Julian Sands je dokonalý románový sen a i zbytek zúčastněných přesně sedí do příběhu podle Forsterovy knihy. Záběry jako z Monetových obrazů, Pucciniho hudba, vůně Itálie... "Klidně si tomu říkejte Itálie, já tomu říkám osud." Pokoj s vyhlídkou mi připomíná všechno možné, kupříkladu, že bychom si měli určitě vyrazit na pár dní do Florencie. (30.01.2019)

Krásná pohádka. Možná se tu Ivorymu nedaří tak dobře postihnout city a vnitřní hnutí hlavních postav, zato ale exceluje v zachycení různých rázovitých postaviček, jako je třeba "poor Charlotte" Maggie Smithové (kolik takových chudých příbuzných v literatuře najdeme) nebo zcela neodolatelný Cecil Daniela Day-Lewise. (02.10.2011)