Soumrak dne

Panské sídlo a jeho chod vnímaný očima prvního sluhy v historických třicátých letech minulého století i poté. Tuto osu doplňuje druhá. Je jí historie nenaplňovaného, ale přesto zřejmého vzájemného hlubokého vztahu muže v livreji a ženy v zástěře. Lidí služebných a deformovaných tuhou konzervativní konvencí, ale přesto charakterově a osobnostně pevných, stálých, nahmatatelných. V překotném chodu všedních úkonů, v soukolí úsluh, praní, mytí nádobí, cídění nábytku, v larvě nikdy nedoceněných a deformovaných lidských altereg svých chlebodárců plyne život rychleji než voda v Temži nebo Severnu. To, co by v normálním světě trvalo hodiny a dny, v tomto paralelním služebném bytí probíhá měsíce a léta. V závěru filmu pod tuhou škraboškou konvence postřehneme to podstatné: dva zmařené, nenaplněné lidské životy. Nemusíme vždy vadnout, bohatě stačí, jsme-li odtrženi od svých kořenů. Hopkins i Thompsonová v tomto mimořádném šerosvitném díle své nejednoznačné postavy podali se skutečnou uměleckou noblesou a povýšili je - a s nimi i film - na uměleckou událost minimálně roku. Chtělo by se věřit, že nejen roku. (10.02.2008)

Nemám slov. Na tenhle film se u mně doma dost dlouho prášilo, protože jsem se bál těch nekonečných dvou hodin nudy - a ze začátku nic nenasvědčovalo tomu, že mne čeká něco jiného, než Morfeovo obětí někde v prvním poločasu. Ach, jaké překvapení, přátelé moji! Zprvu netečný, postupně jsem se začal napřimovat a pozornět, až ke konci jsem už byl přilepen k obrazovce a hltal všechna ta smítka dějových a hereckých pochoutek, které mi tvůrci tohoto filmu tak hojně nadělili. Hopkins je prostě úžasný - a úžasná je je i jeho role, ideální plocha pro rozpohybování krasohledu mimických tiků a jemných nuancí. Miluju filmy, které místo hutných, drásajících scén pracují spíše s náznaky - a tohle je klasický příklad takového díla. S napětím jsem čekal na nějaký průšvih, snad v závěru, na konci režisér konečně uklouzne a dokonale zpacká celou atmosféru ... Kdepak. Kdo by kdy řekl, že mne takto uhrane pomalý příběh z Anglie 30tých let? Život je jedno velké překvapení. (07.01.2009)

Akademiznus vo svojej najkryštalickejšej podobe. Založený na sile giest hlavných hrdinov, kde sú silné emócie vyjadrované jemnými nuansami ich tvárí. Vizuálne dokonalé, z čoho by mal plynúť emocionálny chlad, ale vnímavejší divák (aký iný by to však pozeral?) bude dojatý. Podanie druhej svetovej vojny ako pozadia príbehu mi pripadalo trochu zjednodušujúce a možno skresľujúce. Pokiaľ ste mladší divák a Emmu Thompson poznáte len z Upratovačky a Pottera, budete príjemne prekvapení jej príjemným vzhľadom. Je pochopiteľné, že to mávalo počas dlhých rokov služby aj s jej kolegom na panstve. Koniec koncov aj to je jedna z tém filmu. Čo mi chýba k plnému hodnoteniu a čo iným nie, neviem presne definovať, možno je to už obsiahnuté v predošlom texte, možno sa to definovať pri tak kvalitnom filme slovami presne nedá. (17.12.2013)

Majordomus Stevens, vysněný vzor všech komorníků, je jednou z nejšťavnatějších a nejnezapomenutelnějších postav filmové historie. Za každou cenu odměřený, nikdy neodhalující své skutečné city, na druhou stranu to uvnitř něj vře, ale vždycky z každé situace vybruslí s obličejem pokerového hráče a se slůvky "Dobře tedy, mějte se hezky. Dobrou noc." Dokonce ani když je přítomný u nějaké významné události (zde v podobě setkání, které předcházelo Mnichovu), vždy se soustředí pouze na to, aby přítomné dobře obsloužil a do ničeho nijak nezasahoval. Lépe to snad ani zahrát nešlo a já smekám před Anthony Hopkinsem, že tuhle náročnou roli uhrál s takovou grácií. James Ivory se pak musel na takovém sídle sám narodit, protože režíruje stejně odměřeně, jako pan Stevens mluví se slečnou Kentonovou a bezchybně vystihuje atmosféru zdánlivě poklidného rodinného sídla. Ke konci sice už trošku zdlouhavější, ale jinak to snad ani zakončit nešlo. Poslední slůvko u mě patří Emmě Thompson, která byla Hopkinsovi více než vyrovnanou partnerkou. Jednou chci takové místo jako je Darlington taky vlastnit... (07.03.2010)

Krásna ukážka toho, že upútať divákovu pozornosť nedokáže iba film s úžasne zaujímavým príbehom, alebo super filmovou formou. Niekedy ku šťastiu stačia len skvelí herci a podmanivá atmosféra, ktorá dokáže vyťažiť to najlepšie z hercov a prostredia, ktoré ich obklopuje. To je presne tento prípad. Dejová linka je hrozne jednoduchá - jeden muž skalopevných zásad s jediným životným poslaním (slúžiť pánovi) a jedna žena podobných hodnôt, ktorá však zatúži vyskúšať aj niečo iné... Od hereckého koncertu oboch postáv nešlo odtrhnúť oči. Pre mňa jednoznačne najlepšia postava A. Hopkinsa, hotové majstrovské stelesnenie anglického gentlemana. Tu sa tento herec našiel. 85/100 (28.04.2017)