Dievčatko
Girlie
Režie:
Benjamin TučekScénář:
Benjamin TučekKamera:
Antonín ChundelaHudba:
Ivo HegerHrají:
Dorota Nvotová, Jana Hubinská, Pavel Kikinčuk, Tatiana Dyková, Martha Issová, Ondřej Vetchý, Dana Batulková, Lukáš Latinák, Mario Kubaš, Adéla Decastelová (více)Obsahy(1)
Během tří dnů a nocí na periferii dnešního velkoměsta se sedmnáctiletá Ema rozejde s frajerem Viktorem, prožije románek s budoucím pilotem Karlem a potká jediného opravdového muže svého příběhu, taxikáře bez taxíku. Ve vztahovém propletenci se postavy a jejich city náhodně setkávají a osudově míjejí. Zhuštěný milostný příběh je vyprávěn tak, jak Ema vnímá svět kolem sebe a hledá v něm lásku, radost a zábavu. Není však jediná, kdo touží po štěstí a nechce tím nikomu ublížit. Emina opuštěná matka hledá druhou životní šanci, zatímco Karlovi rodiče se marně snaží nalézt dávno ztracený smysl svého manželství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (73)
Moc jsem nepochopil, proč hlavní hrdinka Ema bydlí v hotelu Twin a ten pošuk, co vypadá na 13 let a nosí pořád nějakou uniformu, bydlí pro změnu v hotelu Kupa. Taky jsem nepochopil, proč se děj má odehrávat na jižňáku a neustále sledujeme Spořilov a autobus, co sjíždí z Jižní spojky u Spořilova. Navíc na Jižní spojce žádný autobusový zastávky nejsou, takže Ema zřejmě jezdila autobusem, kterej pravděpodobně jel manipulační jízdu z depa na Kačerově do garáží na Bohdalec. Celkově jsem měl z toho pocit, že postavy ve filmu spíš používaj teleport a vždycky se tak nějak náhodně někde vyskytnou. Prostě v tom je trochu (spíš hodně) bordel. Ale tak jako beru, že divák, kterej se v Praze nevyzná, si toho nevšimne a bude mu to jedno. Pak jsou tu ty neustálý náhodný setkávání. Chápu, že je to film a že je to natočený trochu s nadsázkou, ale aby se v jednom podivnym country baru vystřídala ve stejnej večer dcera, její matka, její bejvalej nabiječ, její vyhlídnutej nabiječ, rodiče nabiječe a ještě pipka z kadeřnictví, kde zrovna ten den byla, to už je fakt trochu moc. I když tyhle záležitosti mi film poněkud zkazily, tak to ještě neznamená, že je film úplnej průser. Mam rád Jižní Město, líbil se mi (docela) soundtrack, líbila se mi Dorota Nvotová (hlavně ze začátku s červenejma vlasama) a líbil se mi taky ten Ford Capri. Když sečtu, co se mi líbilo, tak za to musim dát hvězdu navíc. Film sám o sobě teda 2 hvězdy + 1 navíc za to, co jsem vyjmenoval. ()
Na první shlédnutí (tuším, že kdysi dokonce v kině) nic moc. Napodruhé mi ale "sednul" přesně do nálady... A právě nálada je i u tohoto filmu rozhodně nejsilnější zbraní. Hledat tudíž chybky v logice děje nebo dokonce hnidopišsky řešit, odkud kam jezdí hlavní hrdinka autobusem (viz komentář uživatele "dobytek"), mi přijde přinejmenším úsměvné :) Zaprvé - člověk, který nezná Prahu, tohle opravdu nepostřehne. A za druhé - je evidentní, že tento film užívá veškeré prostředí (a vlastně i jednotlivé scény a situace) spíše modelově a nesnaží se zobrazovat konkrétní reálie. Zato atmosféra budovaná přesvědčivými výkony (nejen) obou hlavních představitelek (Dorota Nvotová mě zaujala už v Perníkové věži, byť tam dostala minimum prostoru), vynikajícím hudebním podkresem a kreativní prací s kamerou, má rozhodně svoje kouzlo. V sobotu v noci, když je člověk sám doma, dvojnásob... 80% ()
Myslim, že jsem viděl celkem dobré herecké výkony a to především v hlaví roli (Dorota Nvotová) a hustej Ondra Vetchý jako "taxikář bez taxíku". Taky celkové zpracování včetně hudby se mi moc líbilo. Akorát děj bysme zde hledali jen s těží, ale v tomto případě o něj zas tak moc nejde. Mimochodem víte odkud je vám povědomý Karlův otec? ()
Je hrozná škoda, že český nezávislý film (tak bych totiž nazval toto hnutí ve stylu filmů Samotáři a spol.) zemřel na úbytě a dnes už se nic takového netočí. Ne všichni lidi jsou úspěšní byznysmeni a pracujou v kancelářích. Hodně lidí žije úplně jinak a taky daleko zajímavěji. To asi ale už nikoho netankuje, což je vidět i na zdejším hodnocení. Mě by to moc bavilo i dnes. Tenhle film má skvělý soundtrack, výtečnou hlavní představitelku, skvělé dialogy a poselství, které není sice na první pohled patrné, ale zato jasné- život sám o sobě je to, co má jediné opravdu cenu. Takový vzkaz je možná pro většinu lidí bezcenný, já ho ale zejména v českém filmu postrádám čím dál víc. A Dorota Nvotová je prostě úžasná. 85% ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (2)
- Ocenění Český lev v roce 2002 získala Jana Hubinská za Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. (M.B)
- Film má jedno zajímavé prvenství: je historicky prvním projektem ve střední a východní Evropě, který byl realizován digitální technologií HDTV. (raininface)
Poměrně nepřesvědčivé a mírně nereálné potácení se postavy životem, které mírně odkazuje k Čekání na déšť, fakticky ale stojí na počátku dlouhé linie českých oslavných filmů o lůzrech a spodině společnosti. ---- Děvčátko aneb Balada o očích Eminých. Nový český film Benjamina Tučka vskutku připomíná baladu – už jen proto, že v něm nic neskončí dobře. Nový český film debutujícího režiséra Benjamina Tučka má velké ambice, jež je možné vidět na každfé kroku - počínaje skvěle flashovými internetovými stránkami filmy a konče např. anglicko-českými závěrečnými titulky filmu. Navíc se jistě z mnoha médií dozvíte, jak se film natáčel jako první ve východní Evropě na japonský systém HDTV (High Definiton TV) - ale už se třeba nedozvíte, že tento běžně systém při natáčení používají evropští filmaři sdružení Dogma 95 několik let. Této ambicióznosti je škoda, protože český člověk je již na reklamy mírně alergický a opatrný. A přitom jde na české poměry o film poměrně nadprůměrný, na evropské a světové minimálně průměrný. Dvacetiletá Ema žije na jednom pražském periferním sídlišti v Praze - nejspíše Jižní Město - jen se svou matkou. Jako by obě neznaly nic jiného než moře paneláků kolem sebe. Nikdo jim nevolá, na záznamníku nenajdeš jediný vzkaz. Ema však touží po lásce, ráda by našla někoho, s kým jí bude hezky a dobře. A tak jeden den sleduje mladého vojáka a zaplete se do jeho milostných eskapád, druhý den se pokouší o útěk z domova a třetí se snaží seznámit s podivínským taxikářem bez taxíku, který odváží opilé klienty v jejich autech domů. Přitom však potká i mnohé další lidi, s nimiž se srovnává či konfrontuje. Řazení scén a dialogy připomínají inteligentní mix Zelenkových, Ondříčkových a Gedeonových filmů. Opět nezůstáváme u jedné postavy, ale po vzoru jak Samotářů, tak třeba Amélie z Montmartru sledujeme osudy dalších osob, s nimiž se Ema setká - osamělé mladé matky, rodičů vojáka, jeho dívky, bývalého Emina kluka, Eminy matky, kadeřnice apod. Nejvýraznější dojem nejspíš učiní kamera - jednotlivé záběry jsou precizně domyšleny do detailů, a i když se občas nedrží klasických pouček, vytvářejí dokonalou depresivní atmosféru. Také u scénáře je vidět, že měl velice kvalitního dramaturga, a tak lze ocenit mnohé scény, jejichž smysl vám ve vší plnosti (a leckdy hrůze, někdy však i pobavení) "docvakne" až o chvíli později při scéně úplně jiné. Pokud jde o problémy mladých, působí ve filmu poměrně životně, i když ztvárnění postav nejde příliš do hloubky a spíše klouže efektně po povrchu - např. se nedozvíme nic o minulosti Eminy matky ani podrobnosti o Emině otci, zdá se, že žádná postava ve filmu již nemá žádné další příbuzné apod. Problémy nastávají i ve chvíli, kdy se přejde od problémů dospívajících k problémům dospělých - jejich motivy, jednání a činy vůbec nezodpovídají motivům, jednáním a chování lidí po čtyřicítce, ale spíše zase nějakým puberťákům - a to ať jde o rodiče Problémy nastávají i ve chvíli, kdy se přejde od problémů dospívajících k problémům dospělých - jejich motivy, jednání a činy vůbec nezodpovídají motivům, jednáním a chování lidí po čtyřicítce, ale spíše zase nějakým puberťákům - a to ať jde o rodiče vojáka, tak postavu taxikáře. () (méně) (více)