2010: Druhá vesmírná odysea

Kubrickova Dvatisícejednička je umělecké dílo, které si dosud nevídaným způsobem pohrálo s možnostmi filmového média, Hyamsova Dvatisícedesítka je jen řemeslně skvěle zvládnuté science fiction, což mě osobně ale vůbec nevadí. Bylo to napínavé, bylo to zábavné, na svou dobu opět trikově dokonalé, nemám důvod si stěžovat. Díky výraznějším dějovým posunům si dokonce plánuju přečíst literární pokračování, protože jsem zvědavý, jak to celé bude pokračovat. Pokud se filmu toto povede, tak prostě vyhrál :) (07.07.2011)

Kubrickova 2001 by s Hyamsovou 2010 údajně vůbec neměla být srovnávána. Ale proč ne? Natočí-li někdo film, který rozvíjí příběh předchozího snímku, je srovnávání vždy na místě. Peter Hyams měl od začátku projektu těžkou pozici. Buď se vydá ve šlépějích geniálního vizionáře Kubricka a zachová pro pokračování jeho vypravěčský styl s minimem dialogů, přičemž jej kritika semele za to, že nevnesl do Clarkova vesmíru nic nového, nebo se na 2001 nebude ohlížet a natočí pokračování po svém, za což ho kritika opět pořádně vyplísní. Buďto se na pomyslné křižovatce vydá cestou do již částečně prozkoumané země zázraků, a nebo se nechá vést cestou druhou, u níž není jisté, kam jej dovede, ale může to být i pustá poušť. Hyams, který má mimochodem na seznamu úspěšných projektů zajímavé sci-fi KOZOROH 1, zvolil cestou druhou a dorazil, kam dorazil. Kde byl Kubrick zasněný, mysteriózní a kde nechal divákův mozek, ať si ony vizuální orgie sám přebere, tam je Hyams klišovitý a doslovný, takže prostoru pro divákovu představivost a intelekt je pomálu. Zatímco Kubrick si liboval ve vybělených interiérech, kde se promenádují elegantně oděné stevardky, Hyams klesl do atmosférického balastu osmdesátých let, kdy se každý vesmírný koráb vyznačoval potemnělými interiéry a posádkou oděnou do šedých košil. 2010 se snaží být zbytečně akční a to na úkor estetického zážitku; a Hyams si ani neodpustil šíření zvuku ve vakuu, za což mu měl Clarke od plic pořádně vynadat. V jiných filmech bych to zkousl, ale v něčem, co obsahuje podtitul "vesmírná odysea", v žádném případě. No a zakončení s novou formou života a monolitem? Dejte mi do ruky kameru a vyprodukuju něco lepšího. Jen si představte Zarathuštru, znějícího při pohledu na konjunkci měsíců u Lucifera a následný přesun na Europu, kde se za východu nového slunce scházejí u tajemného monolitu záhadné bytosti, naplněné zvědavostí a touhou překonat možnosti vlastní rasy... Suma sumárum, Hyams natočil naprosto rutinní sci-fi, kde se počet zajímavých momentů dá spočítat na prstech jedné ruky. Pokud by nešlo o pokračování Kubrickova veledíla (které mimochodem považuju za nejlepší film všech dob), tři hvězdičky by byly asi zasloužené. Ale takhle opravdu ne. (502.) (05.08.2009)

Ne tak ohromující zážitek jako 2001, ale i tak výborné a inteligentní ( škoda že takové už se netočí) sci-fi s mírnou protiválečnou agitací. Je u ní hodě znát vliv nebezpečné situace ve světě na sklonku studené války, ale varovně zdvižený prst naštěstí z filmu netrčí příliš okatě a vyhrocená situace mezi američany a rusy na palubě Leonova jen přidává na dramatičnosti. (20.09.2007)

Druhý díl bych po stránce kvality dal na podobnou úroveň jako jedničku (a teď mě prosím neukamenujte). Ano, vizuální stránka na rok 1984 vydařená, ale určitě ne revoluční (uvědomte si, že již byl široké veřejnosti 5 let znám původní Vetřelec od Scotta). To jednička v tomto ohledu vyhrává na plné čáře. Ale dvojka se zase pyšní jasnějším lineárnějším příběhem s dost našlapaným hereckým obsazením. Roy Scheider, John Lithgow, Helen Mirren....Tímhle se Kubrickovo dítko nemůže pyšnit. Někomu může ta linearita zápletky vadit, já to ale přivítal s otevřenou náručí. Děj odsýpá, zbytečně se nikde nezastavuje. I těch infarktových situací tady bylo více (třeba modulové záběry z měsíce Europa). A závěr se mi též líbil více, fakticky povedené ukončení této série. Takže bych to viděl na stejné hodnocení. Solidních 7/10 (02.10.2023)