Pelíšky

Tenhle film mám rád, byť rozhodně není Hřebejkovým nejlepším. Jenže narozdíl do nesourodého a mělkého "Pupenda" se jedná v nejlepším slova smyslu o rodinnou komedii, která pohladí laskavou vypravěčskou nostalgií po duši a přitom skutečně něco řekne o době a těch, kteří ji prožívali. Krom humorné stránky má skoro každá hlavní postava určitou porci vnitřní tragiky, takže nedochází k vzniku roztomilých mluvících komediálních archetypů, jako je tomu v "Pupendu". Pan režisér zkrátka natočil snímek, který obstojí jako zábava i jako výpoveď. Jedna hvezdička spadla z nebes po uvedení fenomenálního "Musíme si pomáhat", ale i tak se "Pelíšky" řadí na čelní místa galerie slávy českého filmu jako doposud nejlepší adaptace Šabachovy předlohy. (22.03.2004)

Jedno z nejlepších děl naší národní tvorby devadesátých let představuje současně jeden z mála zdařilých pohledů na rok Pražského jara a komunistické období vůbec. Pohled o to cennější, že nezkresluje a nedémonizuje žádnou z odpůrčích stran, jejichž přednosti v nezkreslujícím - protože neúprosném - stále dětském pohledu jaksi nejsou ututlávat nebo potlačovat. Chce se říci: Ano, takoví jsme tehdy také byli. (25.08.2007)

po revoluci vzniklo hodně filmů, ale jen pár se jich zapsalo do podvědomí lidí tolika hláškama (..já jsem přesvědčen, že kdyby mi chrstli vařící olej do ksichtu, tak se ona bude co? bude se smát! a otci na očích se tahá s největším exotem v okolí!). tvůrci se ,,nešetřili" a role napsané pro M.Donutila, B.Polívku, J.Kodeta atd., atd. jsou geniální. a také díky nim, jednou i nastupující generace bude vědět, že existovali soudruzi a že byl nějakej rok 1968. jak hlásal J.A.Komenský - škola hrou! komedie pro všechny bez rozdílu věku a politické příslušnosti. ,,to bude asi od soudruhů rodičů!" (16.04.2006)

V Pelíškách už bohužel není nic z té nadějné, rozechvělé a nesmělé kuráže k neobvyklému a čistému, byť dojemně neotesanému tvaru Šakalích let. *** Sice hlavně zpočátku se tu drsně esenciálně zachycuje ta destruktivní neláska, nenávistná zhrublost, zaslepená, sobecká omezenost a zuřivá nemohoucnost různých typů mužských trosek té bezdějinné éry, ale jistá vtíravost, otřelost, podbízivost některých levných vtipů, poplatné humorné postupy a osvědčené inscenační rámce téhle linii značně srážejí hřebínek, přičemž absurdně melodramatický zvrat a konec jí doslova lámou vaz, takže co se až bolestně, byť komediálně, týkalo něčeho zabijácky životného, vyšumí do prázdna a zbude jen harmonicky uzavřený příběh s patetickou douškou a zalkáním. Zůstane jen eunuchovsky mile, literárně vypointovaná, zinscenovaná povídka. Škoda, ale míním, že Hřebejk nic lepšího a životnějšího než Šakalí léta nestvořil, od té doby se šusem zaprodává a valem ztrácí rozum i cit. Mezi Šakalími léty a Pelíšky je sedmimílový krok do tvůrčí normalizace, a Hřebejk od té doby kráčí po šipkách a sám sebou zatlouká do rakve svůj mladý talent, tak předčasně skonalý. (15.02.2015)

"Na mě si s nějakým nokem nepříjdeš děvenko!" ___________ Aneb tragikomická multigenerační výpověď o životě v tý nejzábavnější podobě, nejlepší Vánoční pohádka, Svatý Grál českýho humoru, a zároveň nejmilovanější evergreen domácí kinematografie kterej si zamiluje jak květinová alternativa, tak boomeři. Jednoduše: co scéna to legenda, co hláška to perla. 116 minut český dokonalosti ryzích jak skleničky od soudruhů z NDR. Doporučuje 10 Gagarinových bratrů z 10. (01.09.2016)