Tarzanova smrt

I když jsem Nesvadbovy povídky čítal rád, zrovna Tarzanovu smrt už si nepamatuju. Její filmové zpracování mě ale potěšilo soustředěným herectvím téměř celého obsazení, nejen divocha Hrušínského, scénářem beroucím nečekané, ale nikoli nelogické zákruty, sevřeností sdělení, i když prý vůči předloze posunutého, a taky zajímavě nasnímanými dobovými pražskými exteriéry. To Blbec z Xeenemünde, kvůli kterému jsem si tenhle disk pořizoval, dopadl o poznání hůř. (23.06.2013)

Tarzanova smrt je vynalézavou a odlehčenou filozofickou úvahou o morálce. Nebojí se tragického pole důrazného naléhání a s ušlechtilou graciézností ukazuje rozpory a rafinované masky. Tarzan není podle fyzických parametrů symbolem úspěšného divocha, přesto je přesvědčivý a strhující ve svém seznamování se s civilizací. Společnost a pokrok slibují možnost blahobytu, ovšem opojné omámení mocí a bohatstvím handlují s upřímností a slušností na nejstarším tržišti lidské pokrytecké morálky. Ceny jsou různorodé a jsou hnány rozličnou ambicí a původem. Výsledek je rozkladný ve víře v lidskost ve všech možných případech. Hlavní postavou osobité filozofické úvahy je nalezený baron Wolfgang von Hoppe alias Tarzan (vynikající Rudolf Hrušínský). Jeho bezelstná bezprostřednost je mámena pečlivě zbudovanou maskou a pokojně unášena v optimistické nadšení a důvěřivost. Postupně snímané masky jsou nemilosrdné rány života a nelichotivý stav společenské morálky v mocenských hrátkách prodejnosti a prospěchu jsou pouhou záminkou a symbolem. Duševní rána je často nebezpečnější a rozvrácenost nitra nabývá rozměrů antické tragédie v její uhlazeně důrazné vznešenosti. Hlavní ženskou postavou je anglická vychovatelka Regina Smith (dobrá Jana Štěpánková) v cílevědomé cestě za vyšším posláním i osobního postavení. Chladnokrevná, panující, vítězící. Důležitou postavou je Wolfgangův bratranec a baron Heinrich von Hoppe (velmi dobrý Martin Růžek), ve vytrvalém tahání nitek a využívání dětinské důvěřivosti si snaží udržet své výsostné společenské postavení. Z dalších rolí: nadšený antropolog a šokovaný zachránce dr. Forejt (zajímavý Vlastimil Hašek), obezřetná ředitelka cirkusu (dobrá Slávka Budínová), poslušný SA-man (Miroslav Homola), neústupný Reginin šéf (zajímavý Karel Peyr), či tragický cirkusový klaun v původním středověkém posláním zábavy i odhalování pravdy pomocí jinotajů (dobrý Jan Tříska). Tragikomické filozofické zamyšlení uchvátí svou podobou a syrovým provedením. Nechybí nadhled, zvrácenost cynického osudu, hloubka myšlenky a podmanivé expresionistické podání. (04.05.2017)

Míň jak 4 dát rozhodně nemůžu. Rudla jako tarzan je geniální. Ač přichází z džungle a učí se civilizovanosti, sám nakonec zjistí, že zákony a morálka džungle jsou daleko spravedlivější a vyspělejší než smýšlení lidí. Ono, když se člověk zničeho nic objeví v Německu v druhé polovině 30tých let 20tého století, není se čemu divit. (23.11.2011)

„Lidi přeci nejsou zvířata, mezi lidmi nejsou přeci tygři.“ Nebo, že by tomu bylo krapánek jinak? Pro Wolganga von Hoppeho alias Tarzana v podání kouzelného "opičáka"  Rudolfa Hrušínského je čím dál tím složitější se v tom v lidském světě vyznat. Jeho výkřik, "lidi, co to děláte, lidi!", zní jako silné memento a to nejen v kontextu doby, ve které se film odehráva (předválečné nacistické Německo), ale vlastně v kontextu jakékoliv doby. Už jen pro toto poselství musím tento film ocenit, ač zejména bláznivou scénu, v níž se snad každý pere s každým, protože "tady jde přeci o naftu", bych si asi odpustil. (03.11.2021)

Tarzan po česku (československu)? Inu proč ne. Bylo celkem zajímavé sledovat tuto variaci na známý příběh, která nebyla vůbec špatná. Hrušínský podal vcelku dobrý výkon, ostatní osazenstvo taky nebylo marné, navíc to místy mělo i slušnou atmosféru. Zklamán tedy určitě neodcházím, jen ten konec mohl být ještě více dramatický – ten úprk ze sídla a hromadná „bitka“ vskutku byla spíše komického rázu… (23.06.2021)