Režie:
Jan P. MatuszyńskiScénář:
Robert BolestoKamera:
Kacper FertaczHudba:
Atanas ValkovHrají:
Andrzej Seweryn, Dawid Ogrodnik, Aleksandra Konieczna, Andrzej Chyra, Zofia Perczyńska, Danuta Nagórna, Alicja Karluk, Magdalena Boczarska (více)Obsahy(2)
Malíř Zdzisław Beksiński tráví své dny mezi čtyřmi zdmi varšavského bytu, obklopen pouze svou rodinou. Navzdory socialistické šedi okolního prostředí je jeho vnitřní svět plný surreálních vizí, barev, vášně a perverzních fantazií. Píše se rok 1977 a život rodiny se točí kolem syna, neurotického Tomka, který se právě odstěhoval do protějšího domu. Neustálý boj s vnitřními démony mu znemožňuje normálně žít, noří se však do světa hudby a filmů a navzdory svému handicapu se stává průkopníkem západní popkultury v Polsku. Strhující filmová kronika je natočena podle neuvěřitelného skutečného příběhu prokleté rodiny polského malíře. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (139)
Po druhej projekcii fenomenálneho Nocturnal Animals som si povzdychol, že zase bude trvať dlhý čas, kým ma nejaký film doslova rozseká. Mýlil som sa! Posledná rodina je rana krompáčom do hlavy... Som nesmierne šťastný, že som o backrounde filmu aj hlavnej postavy nevedel nič,takto to malo moment prekvapenia z neznámeho... o to viac ma dostalo, keď som po filme dlho do noci googlil o rodine a pozadí. Až potom vie človek doceniť tú presnosť, priam exaktnosť s akou boli natočené jednotlivé detaily. Beksinskeho diela sú to najmetalovejšie čo sa dá vidieť, pričom aj maestro Giger musí prenechať miesto na piedestaly. Film je natočený autenticky, dá sa povedať, že "skromne", pričom sila niektorých scén je niekedy viac pod povrchom (napr. pragmatické vysvetľovanie ako funguje práčka + scenár pohrebu..alebo krátky dialóg medzi manželmi "o Jungovi" - tu je napr. odpoveď prečo maľoval to čo maľoval). Skrátka tu sú slová a myšlienky zbytočné. Stručne a jasne - geniálne dielo! Ako to, kurwa tí poliaci robia?! :) ()
Oslava té podoby čisté, tradiční rodiny, o kterou by se primas český s genderistkami a homosexualisty porval do krve. Tísnivý kontrapunkt rodinného života a někdejší celospolečenské atmosféry vytváří srovnání i promlouvá aktuálně k dnešku a nenápadně vyzdvihuje stabilizující počínání domácích dělnic v dominantním světě uměleckých světa trubců. Pečlivé výtvarné provedení, formální pestrost i nešablonovitá plasticita postavy staršího Beksińského udržují poutavost příběhu ohroženého chladem postav i stereotypem prostředí, osobité herecké provedení. Kvalitní scénář. ()
Filmu se říká „zázračný debut“ a tato historie vymírání jednoho rodu vás na dvě hodiny přiková před plátno (obrazovku). Navíc je podle skutečné události. Hlavní postavy jsou otec, který prosazuje soulad v rodině a syn s psychotickými ataky své psychózy a se sebevražednými pokusy, které bere rodina s klidem i jeho hlášky jako „chtěl bych být velitelem koncentráku“, nebo jeho sexuální dobrodružství, která odvádějí příběh jinam. Černý šibeniční humor funguje jako psychická obrana proti osobním problémům. Babičky se hádají, která ulehne jako první v rodinné hrobce a tipují svého vnuka. Příšerné bezútěšné novostavby z nichž hrdinové nevyjdou ven navozují depresivní náladu a přitom o politice se nedebatuje. K silnému účinku tohoto soukromého vesmíru to úplně stačí. Rodinka nepůsobí efektně ani uměle. Na dobovém putování rodinky 80. a 90. lety, kdy se rodinka maskérsky téměř nemění, vidíme již tehdejší náklonnost Polska k Americe. Navzdory únavnému zachycování každého rodinného rituálu a prodlužování osudové linky je celek soudržný. ()
Neváhej a toč takové (ne)normální polské rodinky aneb film, který vzbuzuje a zanechává pocit, pro který neexistuje exaktní pojmenování; něco na pomezí nepopsatelného smutku, odzbrojující opravdovosti, upřímné radosti, nevyřčeného mezi řádky, existenciální osamělosti, klaustrofobického panelákového geniu loci, voyerské depkoidní tragikomedie a neuchopitelné nádhery toho všeho. Silná slova, silný film a redefinice životopisného žánru jako takového. Beksińského znepokojivé surrealistické obrazy to nikterak neřeší a přesto to o nich vypoví vše. Zadře se to pod kůži způsobem, který lze vydýchat jedině netečným pozorováním noční oblohy, kdy si zapalujete jednu o druhou. Bez ohledu na to, že jste zapřísáhlý nekuřák. Je nad mé chápání, kde se výše uvedené bere v tak mladém (a debutujícím!) tvůrci. Prostě... Gratuluji. ()
Musím se přiznat, že film byl výborný, pokládám jej za hluboké, syrové a působivé dílo. Mám k němu ale řadu výhrad, díky kterým nesdílím názor, že by se jednalo o bůhvíjak průlomový debut, nýbrž pouze kvalitní debut. Celkové ztvárnění je dle mého názoru standardem současné evropské kinematografie, které lze rámcově přirovnat k filmům Hanekeho - syrové, tiché, s minimalizovanými výrazovými prostředky, skoro úplnou absencí hudby a na kost obroušeným studeným naturalismem. Provedené sice kvalitně, nicméně nijak zvlášť originálně. Krom polských reálií mohl film vzniknout v řadě jiných evropských zemí. Ani by mne toto nenapadlo kritizovat, navíc se jedná o režijní prvotinu, na druhou stranu nesdílím současné označování filmu jako "zázračný". Názory na špičkovou kameru apod. lze sdílet, ale důležité je rovněž vnímání filmu jako celku. Dále mi mírně nesedělo časové vymezení, jelikož Beksinski tvořil již od 60. let, zatímco tento film jej sleduje až od jeho přistěhování do Varšavy v roce 1977 do roku 2005. Velkou část svých vrcholných děl Beksinski vytvořil do poloviny 80. let, převážně tedy v době ještě před dějem tohoto filmu nebo před zmiňovanými rodinnými tragédiemi. Není mi tedy jasné, z jakého důvodu je jedním z témat snímku působení okolního světa na Beksinskiho tvorbu (surová realita vs. surrealistické obrazy), když zjevně její hlavní pocitové a myšlenkové koncepty mají kořeny v jeho mnohem mladším věku, kterému se film vůbec nevěnuje a který zdá se nebyl až tak negativní či ovlivněný pozdní tragédií jeho rodiny, byť Beksinski nepřetržitě tvořil až do smrti. Události v 90. letech jsou pak zaměřené zejména na zmíněná rodinná úmrtí, kdy v kontextu chování postav lze najít vazbu na název Poslední rodina, ale potom se ptám, dobře, ale proč tedy vůbec nějaký výstřední Beksinski? Proč ne zcela anonymní rodina, kterou obdobné události zajisté mohly postihnout. Kontrast jeho výstřednosti a naturalistické tragické reality mi jako symbolická vazba přijde poměrně vratký. Tomu je poplatné i odvíjení děje v druhé části, kdy divák sleduje vývoj událostí, a snaží se je konfrontovat s dějem jako celkem, ale je od svého uvažování neustále vyrušován myšlenkou, že takovou konfrontaci není třeba vést, jelikož film stejně jen s dokumentární přesností vypráví to, co se opravdu ve skutečnosti s Beksinskiho rodinou stalo. Včetně extrémního závěru, který je na jednu stranu velice působivý (nemůžu nesrovnat se scénou z Hanekeho Caché), na druhou stranu se tam ve mne stále ozývá to "no...ano, to se stalo i doopravdy, a...?". Život takové osobnosti jako Beksinski je samozřejmě sám o sobě téma a námět jako hrom, ale tady mi jeho uchopení zkrátka trochu vazbí. Možná jsem ale pouze mírně zklamán tím, že jsem skutečně očekával film více lyrický, výtvarný a snový...ale tak, to je spíš problém můj, to bych taky mohl říct, že jsem si to mohl natočit sám a lépe, o čemž samozřejmě zásadně pochybuju :-DDD 7/10 ()
Galerie (38)
Zajímavosti (6)
- Celosvětová premiéra proběhla 4. srpna 2016 na Locarno FF ve Švýcarsku. (ČSFD)
- Na námietky toho, že postava Tomeka (Dawid Ogrodnik) bola možno iná, než je stvárnená, režisér Jan P. Matuszyński uviedol: "Nejde o životopis." (Arsenal83)
- Autor knihy „Skutočný portrét“ („Tomek Beksiński. Portret prawdziwy“, 2016) Wiesław Weiss, ktorý rodinu poznal, sa na 700 stranách pokúsil vylíčiť portrét Tomasza Beksińského (Dawid Ogrodnik) a čo najčestnejším spôsobom zrekonštruovať jeho osud. Znechutil ho práve tento film a pobúrilo ho, že z Tomka Beksińského urobili duševne chorého človeka. (Arsenal83)
Reklama