Insidious: Poslední klíč

Mám sérii Insidious ráda a hodně mě potěšilo, že i tenhle díl si stále drží dobrý standard. Tentokrát nahlédneme do soukromí Elise a musím říct, že mě tenhle výlet do minulosti hodně bavil. Při scéně ve věznici jsem se rozbrečela jak želva, což zrovna nebývá u hororu zvykem. Souhlasím s Marceloo, že ty vtípky těch dvou pátračů po paranormálních jevech jsou většinou zbytečné. Je to takový pokus o vedlejší linku a oni dva k Elise pasují, ale moc se mi to narušování budované atmosféry taky nelíbí. (10.05.2018)

Snad už poslední Insidious je tu. Ne, že by mě to už nebavilo, ale není tam už moc co vymýšlet. příběh trochu skáče mezi 50. léty a současností, ale většina se odehrává v roce 2010. Opět sledujeme příběh Elise a odhalujeme její minulost. Měla opravdu těžké dětství. Zbytek příběhu je pak v Novém Mexiku. Najdeme tu i pár zajímavých zvratů a lekaček. Jinak je děj celkem obyčejný. Snad už tedy naposledy. "Odpusť mi, Anno. Zklamala jsem tě." (13.05.2018)

Stále velmi nadprůměrná hororová podívaná, ale nebudeme si nic nalhávat, už to lehce ztrácí dech a na skvělé první dva díly to nemá. Atmoféra je méně mrazivá, lekačky člověka už tolik nepřekvapí a děj se dá celkem lehce předvídat. I přesto se tvůrcům povedlo krásně uzavřít celý kruh a pokud nikoho nenapadne natočit pětku, bude Insidious: The Last Key, velmi kvalitním uzavřením jedné parádní hororové série. (14.02.2018)

Je s podivem, kam až se dá recyklovat už takhle recyklovaná série o bubácích. Insidious vsadil na kartu jistoty, když hororově vyprahlému, ale zároveň také z velké části negramotnému publiku naservíroval pohádku na pokračování o lovcích duchů. Pak se není čemu divit, že v současné době jsou velebeny podobné rychlokvašné hrůzy (ještě společně s Conjuring nebo Annabelle), které zneužívají divákovy benevolence, přičemž na klasiky žánrů se neprávem zapomíná. Již čtvrtý díl tohoto večerníčku přináší v podstatě stále tu stejnou šablonu - aby taky ne, kdyby měli tvůrci potenciál přijít s něčím novým a neotřelým, asi by se nezahrabávali s touhle duchařskou frenčízou. Čili pokud jste viděli kterýkoli s předchozích dílů, zhruba víte, o co půjde. Model křivda => bubák => hledání bubáka => bloudění na onom světě => odstraňování křivdy / bubáka => zadní vrátka pro další díl, jsou zřejmě nějaké zaklínadlo, bez kterého se soudobý horor podobného ražení zřejmě neobejde. Co však musím pochválit je stále vysoce kvalitní produkce, což je téměř zázrak, neboť film byl údajně natočen za 10mega usd. K dobru rovněž připočítávám několik lekaček, u kterým jsem se lek jak zmrd. (16.05.2018)

Zkurvený děti v kině. Cinema City Pardubice, teď. Lidi jsou dobytek, zasranej, nevychovanej dobytek. A film taky slabota. Když už jsem po delší vychladnul, vrátím se k filmu jako takovému. Bez Wana na režisérské sesli to nemá po hororové stránce co nabídnout. Scénář sahá do komedie až příliš často a vzhledem k nízkému levelu strašení je to velký nepoměr. Občas mám humor v hororech rád, aby člověk při kadenci strachu měl čas vydechnout. Ale zatímco třeba v Lights Out je komediální jen jedna scéna a nahuštěné It občas rozčísne nějaká Ritchieho hláška či samotný Pennywise, tak v posledním Insidious je prakticky půlka filmu komedie v čele s hláškujícím duem lovců a strašení je sakra málo. Ani protkanost děje už není z daleka tak zajímavá, hudba neděsí a démonicky nenahaní husinu jako Bisharova pekelná nota v prvních dvou dílech. A když už se vám na chvilku sevře srdce a daří se atmoška, vteřinu na to máte buď nemístný vtip, nebo laciné finále kopírující kung-fu bordel ze trojky, kdy se s démony prostě mydlíte jak Walker Texas Ranger s laciným kaskadérem. První dva díly miluju, ale i když je čtyřka značně lepší než trojka, bez Wana to nemá šťávu a na špičku ztrácejí poslední díly s dechem. Sice se těšim na klidnou domácí projekci bez chrochtajících, křoupajích a hihňajících vypíčených puberťáků, ale víc jak 60% ze sebe stejně nevymáčknu. Mrtvá frančíza. (04.01.2018)