S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení

Akčních filmů jsem už viděl sakra hodně, stejně jako souvisejících filmových přípravných tréninků, které většinou v podobných hollywoodských nářezech předcházejí pořádné akci na závěr. Školení drsných chlapíků ze S.W.A.T.u mi však jako jedno z mála zůstalo v paměti vězet dodneška, a to nejen díky drsné Michelle Rodriguez spolu s ostříleným Farrellem, Rennerem a Samuelem L. Jacksonem. Jestliže tedy chcete (po několikáté) vidět, jak spolu Hawkeye a Nick Fury nakopávali záporákům zadky před comicsovou týmovkou Avengers, určitě neváhejte. (08.01.2014)

Hlavní padouch zcela pochybně napochoduje do filmu, bez minulosti, bez budoucnosti – úlet od hlavy až k patě. Ostatní postavy připíchnutý špendlíkem do děje, jenom tak naoko, aby bylo z čeho dělat vývar na polívku. Závěr zcela mimo. SWAT je prostě film, kde i cvičení přepadení letadla neproklamuje psí kusy na konci, ale samotnou kulminaci možností. (28.08.2007)

Hned po úvodních titulcích začíná snad "nejSWATovější" akce celého filmu. Záběry filmové kamery se střídají se záběry kamery "televizní" a vše vypadá jako sestřih opravdové akce SWAT. Potom následuje ještě slušná pasáž tréninku nové party v letadle a jsme u konce toho nejlepšího. Ještě bych překousnul, že se do SWAT ve filmu dostane ženská, ale co se potom odehraje v ději, nemá podle mě s reálnými SWAT mnoho společného. Jedná se bohužel o spoiler, takže se s vámi nemůžu o tu drobnost, která nakonec rozhodla o mých třech hvězdičkách, podělit. (05.01.2004)

Ach, když se chlapci baví, co všechno by udělali s prachama, kdyby nechali Martineze jít a nechali si od něj za to zaplatit, tak jeden z nich řekne, že by si najal Halle Berry jako soukromou instruktorku jógy. A opravdický Martinez si deset let poté vzal opravdickou Halle Berry za ženu, no není to osud. A k Martinezovi mám ještě jednu historku. Moje nejlepší kamarádka jednou řekla, že chce od boha důkaz jeho existence. (Mluvím úplně vážně.) A řekla, že uvěří, když potká Oliviera Martineze. A když byla později na výletě v Londýně, tak ho potkala na chodbě Národní galerie. Takže od té doby moje kamarádka věří v boha a také zcela jistě také ví, že bůh existuje. A když přestanu hovořit o bohu a Martinezovi, tak musím říct, že tenhle film ze všeho nejvíc připomíná epizodu seriálu roztaženou na dvě hodiny, čímž také v podstatě je. A v tom špatném slova smyslu, protože všechny postavy a konflikty jsou načrtnuté tak, aby se v nich divák bez ztrácení orientoval, ale nic nemá žádnou hloubku, nic není zásadní. Vystřelené kulky nic neznamenají, problematická rozhodnutí vyšumí naprázdno. Záporáci skapou a hlavní hrdinové přežijí i průstřel hlavy nebo nějaké podobně důležité části těla. Nedostaví se žádný opravdový strach, žádný opravdový vztek. Je to strašně cool ve smyslu chladné, odtažité, neproniknutelné, zbytečné. Já jsem toho názoru, že i žánrový film může odpovídat na otázky o smyslu života, ale tento film to tedy nedělá. Líbí se mi poznámka jakéhosi kolegy komentátora, že je zde přítomna spousta testosteronu, ale žádný adrenalin. (02.11.2014)

Je tu všechno. Akce, děsní drsnáci nad věcí a taky jedna drsňačka co je současně správná mamina, ale jaksi to.. nefunguje. Chybí tomu švih, napětí i duše. Je to jen taková bez zájmu odehraná a bez jediného nápadu natočená rutina. Emoce probudila snad jen scéna, kdy desítky jásajících slepic sledovaly převoz Montela s transparenty "Vem si mě." Z té opravdu mrazilo. (07.03.2011)