S.W.A.T. - Jednotka rychlého nasazení

Akční "týmovka", která by v osmdesátých letech nejspíš zapadla do průměru, ale v době přeblýskaných videoklipáren je milým osvěžením. Jackson a Farrell odvádějí v solidním (nikoliv dokonalém) scénáři svůj vysoký standard a akce je koukatelná (nikoliv adrenalinová). Nic co byste si za šest neděl pamatovali, ale v kině se nudit nebudete. (25.12.2003)

Řemeslně poměrně slušně natočený akční snímek, který zaujme především v rámci žánru netradičním konceptem vyprávění, kdy sledujeme dvě odlišné dějové linky, jež se spolu vzájemně prolnou až skoro po hodině příběhu. Nicméně musím napsat, že nic dalšího mě ve filmu nepřekvapilo a kdo si nakonec příjde pro odměnu vyhlášenou hlavním záporákem mi bylo jasné už v 5.minutě filmu :). (03.06.2004)

Svižná akce střihnutá trochou agitace a nepovedené psychologie. Docela dobře se na to kouká, příběh je zajímavý (zločinec slíbí sto miliónů tomu, kdo mu pomůže z vězení), ale horší už je provední jednotlivých akčních scén, obzvlášť finální souboj je totálně slabý a v té tmě a špatném nasnímání z něj nic nemáte. Vykreslení postav se moc nepovedlo, vtipné hlášky taky ne, ale potěší dobré obsazení v čele se sympatický Colinem a drsňáckým velitelem jednotky Jacksonem. (10.09.2005)

Přiznávám bez mučení, že jsem S.W.A.T. sledovala koutkem oka od compu. Přiznávám bez mučení, že jsem rozčílila mého syna, který film zaujatě sledoval, stupidními dotazy typu: "Jak to, že ti zlí nevidí, že ti dobří se jim plíží za zády?" a "Proč se zastřelil baterkou?". S.W.A.T je možná dobrý film pro chlapy. A možná to vůbec není dobrý film. (04.10.2008)

Ach, když se chlapci baví, co všechno by udělali s prachama, kdyby nechali Martineze jít a nechali si od něj za to zaplatit, tak jeden z nich řekne, že by si najal Halle Berry jako soukromou instruktorku jógy. A opravdický Martinez si deset let poté vzal opravdickou Halle Berry za ženu, no není to osud. A k Martinezovi mám ještě jednu historku. Moje nejlepší kamarádka jednou řekla, že chce od boha důkaz jeho existence. (Mluvím úplně vážně.) A řekla, že uvěří, když potká Oliviera Martineze. A když byla později na výletě v Londýně, tak ho potkala na chodbě Národní galerie. Takže od té doby moje kamarádka věří v boha a také zcela jistě také ví, že bůh existuje. A když přestanu hovořit o bohu a Martinezovi, tak musím říct, že tenhle film ze všeho nejvíc připomíná epizodu seriálu roztaženou na dvě hodiny, čímž také v podstatě je. A v tom špatném slova smyslu, protože všechny postavy a konflikty jsou načrtnuté tak, aby se v nich divák bez ztrácení orientoval, ale nic nemá žádnou hloubku, nic není zásadní. Vystřelené kulky nic neznamenají, problematická rozhodnutí vyšumí naprázdno. Záporáci skapou a hlavní hrdinové přežijí i průstřel hlavy nebo nějaké podobně důležité části těla. Nedostaví se žádný opravdový strach, žádný opravdový vztek. Je to strašně cool ve smyslu chladné, odtažité, neproniknutelné, zbytečné. Já jsem toho názoru, že i žánrový film může odpovídat na otázky o smyslu života, ale tento film to tedy nedělá. Líbí se mi poznámka jakéhosi kolegy komentátora, že je zde přítomna spousta testosteronu, ale žádný adrenalin. (02.11.2014)