Godzilla

Odozva hodenia atómovej bomby americkou armádou na veľké mestá Hirošimu a Nagasaki je prítomná. Aj bez nej ide o skvelý film. Prostredníctvom katastrofického príbehu upozorňuje a varuje pred pokusmi s jadrovými zbraňami. Tie sú totiž schopné nepredvídateľných mutácií. Na druhej strane varuje pred likvidáciou tvorov, generovaných toxickými pokusmi. Naopak dôkladné zmapovanie príčin ich správania, zvyklostí a potrieb môže neskôr viesť k prípadnej účinnej eliminácii (nie zničeniu!) ich nasledovníkov. Apel na kľudné pozorovanie je jednoznačne prítomný aj v správaní vedca, čo vymyslí hrozivo účinnú zbraň. Sám sa jej následkov zľakne a z obavy pred jej zneužitím mocensko - priemyselným komplexom plány na jej výrobu pre istotu spáli. Všetko zlé je ale na niečo dobré. Veď kto by nechcel zažiť živého trilobita. Mimochodom je zaujímavé, že v kinematografii sa prvý raz oživený trilobit zjavil v roku 1954 práve v Godžire a následne rok nato - 1955 v Ceste do praveku Karla Zemana. Východoeurópsky rozmer filmu zastupuje spomínané mesto Budapešť a orchester z hlavného maďarského mesta, spláchnutý z lode prvou akciou dosiaľ nevideného megatvora v prvej scéne. (10.11.2014)

Gojira je filmom, ktorý má z dnešného pohľadu mnoho nedostatkov. Naivný priamočiary príbeh, jednorozmerné postavy, nezriedka prehrávajúcich hercov, melodramatickú výplňovú vatu, miestami povážlivé technické kvality, v pokojnejších pasážach zlý strih. Prečo potom hodnotím dobre? Pretože je (a týmto sa odlišuje od valnej väčšiny príbuzných filmov) rodinné striebro spoločnosti Toho bystrou alegóriou atómového veku a jeho detí. Razantná čiernobiela portretizácia dobra a zla, morálnej voľby a zodpovednosti zdoslovňuje príslovie "zlo plodí zlo, a to plodí ďalšie zlo". Iširó Honda úspešne prešiel atestáciou na poli katastrofických filmov, ktoré sa snažia v druhom pláne niečo komunikovať. Rovnako triky sú na svoju dobu relatívne kvalitné a Honda formou a atmosférou úspešne zakrýva obsahové nedostatky (a taktickým umiestnením určitých pasáží do noci zasa tie formálne). Zaujímavé je sledovať aj zvuk a jeho význam vo filme, či spôsob, akým sa postavy dozvedajú o prítomnosti monštra, expozícia a jeho nástup na scénu. Ifukubeho hudba je skutočným klenotom, soundtrack k 60. výročiu filmu si môžete vypočuť tu. 80% (12.12.2014)

Za ta léta nám naše milované monstrum lehce vyčpělo. Varování ohledně zneužití atomových zbraní je možno brát stále aktuálně, ale na druhou stranu může být monstrozita Godzilliných proporcí pro určitý druh diváků dost ubíjející (můj spolubydlící). A to z jediného důvodu: sledovat "jeden dávný monster-movie velkofilm", který není ani tak monster, ale spíše nefalšovaně alegorickým dramatem odrážejícím stíny historie, který postrádá napětí a vlastně i zápletku (odputovala na úkor poselství) a zamrazí jen při postapokalyptických obrazech, co připomenou Hirošimu a Nagasaki, se ukazuje jako tvrdý oříšek k rozlousknutí. Pokud ale odhlédneme od reflexí na atomovou hrozbu (a již zmíněného nebezpečí plynoucí ze zneužití nových smrtících vynálezů obecně), můžeme se nechat unášet na vlně euforie z dnes již velmi zábavného řádění chlápka v latexovém kostýmu neforemného monstra. Především scéna s útokem letectva za použití prskavek a rachejtlí je božská! (08.04.2008)

Je to do určité míry (tak do půlky stopáže) skvělá práce s ukazováním/neukazováním monstra a budováním napětí, mít tu ale dvacet let tohle jako jediní funkční prvek mi přijde jako že ne dost. 100 minut spoléhat na opětovné těšení se na znovupřítomnost Godzilly po jeho x-tém zjevení už prostě nestačí. Mrzí mě, že očividná snaha o přesah šla úplně mimo mě - přišla mi poněkud toporná a nastrčená. Je ale hezké, že se Japonci pokusili o víc než obyčejný monster film pro pobavení (na rozdíl od obou amerických verzí). Především skvělé a dodnes plně funkční triky, které hodně předčily moje očekávání, to pak táhnou skoro ke čtyřem hvězdám... ale nedotáhnou. 3 a 1/2 bez jakékoliv "úcty" - s ní bych čtyři hvězdy klidně dal. (18.05.2014)

Moje hodnocení tohohle starýho monster fláku kterej jsem si konečně doplnil berte z rezervou, protože jsem to od začátku až do konce nebral vážně a vesměs jsem se prosmál celým dějem, ale to nic nemění na faktu, že je to lepší než Emmerichova a Edwardsova verze dohromady a ve svý době na to čumím z držkou dokořán.65% (17.03.2017)