Zákon Helena

Nehodnotím. Holčinu lze na jedné straně pochválit za to, že se rozhodla vkročit do dosti smrdutých vod, na které nemá hned tak někdo žaludek, zároveň z toho však místy čiší přístup typu "wau, mafiáni, podsvětí, tvl to nejsem v akčním filmu, to je skutečný." Vyčítat jí to ale není úplně fér. Z tzv. Berdychova gangu se totiž během let stala médii notně přifouknutá a přikrášlená legenda, jakýsi mýtus vyvolávající skoro dojem, že šlo o hierarchizovanou zločineckou organizaci s přísnými interními pravidly, kde to byl samej Tony Soprano, Bugsy Siegel nebo John Gotti a kde se ctila omerta a zrádci se trestali vendettou, přičemž nemalý podíl na tomto barvitém obrazu mají literární počiny Janka Kroupy a seriál Expozitura. To, že došlo ke všem těm zločinům, je nepopiratelné. Nespáchali je však žádní charismatičtí mafiozové, ale obyčejní křupanští čeští drbani, kteří měli v dané době kliku v tom, že nad nimi někdo chvíli držel ochrannou ruku. Nebylo to žádné kriminální bratrstvo, ale týpci, co se mezi sebou někdy dobře a někdy jen povrchně znali a občas udělali "ránu" s jedním, jindy s druhým kámošem. Vyhazovači, dealeři, bitkaři, bývalí policajti, žádné extra mozky. Prachy, co rychle nabyli, taky rychle pozbyli, většinou správně po lopaťácku - kurvy, fet, zlato, auťáky. Nakonec se navzájem -nemafiánsky- napráskali. Něco si potom odseděli a dnes žijí v přesvědčení, jací to byli frajeři, zločinci velkýho formátu. Nic víc přitom nevystihuje jejich celkový "level " jako scény vytírání bytu mopem Gelani Aboudem aka Samopalníkem nebo idylka umolousaného a uťápnutého Davida Berdycha s malým pejskem v rozhovoru s policistkou, která ho dopadla..Dokáže si někdo takto představit Johna Dillingera, Carmina Galanteho nebo Jacquese Mesrina..? (02.01.2017)

Velmi zajímavé téma a odvaha poodkrýt zákulisí českého mafiánského prostředí. Z celého dokumentu mi přijdou nejsmutnější 2 věci: Zaprvé fakt, že pachatelé jsou vnitřně přesvědčeni, že se toho zas tolik nestalo, přece peníze se jinak vydělat prostě nedají - to, že je pak stejně vyhodili z okna za blbosti je další věc. A za druhé skutečnost, že osoba, která celé kauze evidentně obětovala značnou část života a především soukromí, nedostala žádného uznání. Jak sama říká, byla kapkou v moři. Je smutné, že lidi, kteří pracují ve víře konání dobré věci jsou za své skutky spíše pokáráni či jim jsou minimálně házeny klacky pod nohy a ve výsledku se na ně totálně kašle. Končí to pak ztrátou víry, motivace, vyhořením... A kriminálníci jsou po návratu z vězení vlastně v pohodě. Co je to za spravedlnost? Smutné. Absurdní mi ještě přišel závěr, kdy vyšetřovatelka Helena s propuštěným Berdychem kamarádsky cvičí psy. Nevím, jestli si to mám vykládat jako fajn věc, že se Berdych ve vězení poučil nebo to zavání jeho psychopatickou chladností, které je vše jedno. K dokumentu samotnému: stále jsem čekala na nějakou vrcholnou akci, když je neustále zmiňován strach, jenže ono nic. Je tam znát velký odstup od lidí a především nešťastně volené otázky při rozhovorech, které nikam nevedou. Na druhou stranu oceňuji snahu zpracovat takovéto téma jakou svou závěrečnou školní práci. Pokud bude autorka tímto směrem pokračovat, příští dokumenty by mohly být opravdu zajímavé, stačí více zapracovat na dramaturgii a výpovědní hodnotě. (27.04.2020)

Finálním pocitem po shlédnutí Zákonu Helena je jedno velké smutno. Smutno, které vyústilo hned z několika ve filmu odvyprávěných příběhů. Člověka mrazí při představě, že lidé, kteří unášejí, mučí a zabijí mají pro obhajobu svého počínání přichystanou historku o tom, že ti, kterým bylo toto způsobeno nejsou také žádní svatoušci. Staví se tedy do pozice jakýchsi samozvaných soudců s tím, že jim z toho tak nějak na okraj poměrně dost káplo? Lidé jako Berdych nikdy neměli vylézt z basy. Člověka mrazí i při slovech Heleny Káhnové při popisu svého současného postoje k výkonu její služby. Prostě si odhákovat nějakým způsobem svojí službu a konec. Všechno je na hovno na všechno se patří vysrat. A přitom při samotném vyšetřování a dopadení Berdychova gangu se muselo jednat o zcela jiný postoj. Dostanete deset tyček, povýšení a nazdar. Za pár let již stojíte s radarem u cesty měříte rychlost. Jeden se nediví, že potom práce u "pomáhat a chránit" už nemůže přinášet pocit uspokojení. Prostě smutno. (09.11.2016)

Jednoznačně nejhorší dokument který sem kdy viděl ...nic se o tý kauze vlastně nedozvíte .. Režisérka podává naprosto debilní otázky u dialogů který nemají vůbec žádnou logiku nevíte v podstatě nic nového jen co jsme přečetli v novinách + debilní komentář mukla který se víc než kauzy týká jeho pocitů pak střih záběr na režisérku která řekne hrozně se bojím už to nedávam - tak proč točíš dokument o podsvětí ty krávo ... Hnus nuda hnus a to mě to fakt zajímalo ... (12.12.2016)

Dle názvu bych čekala, že bude dokument věnovaný víc Helen Káhnové. Bohužel si myslím, že měla málo prostoru a film se zbytečně příliš věnoval bývalým gangsterům, kteří se plácali furt v tom samém. Především mi přišla zbytečně přehnaná pozornost gangsterovi karatistovi. Škoda, že to nebylo spíš o jejím vyšetřování a podrobnějšímu popisu toho, jak to probíhalo celých 7 let. Obdiv Petře N. za odvahu, ale po několika dnech si z dokumentu pamatuji pouze karate a potetovanou ruku. (12.01.2017)

Docela škoda.Mohlo to být velmi zajímavé téma,ale bohužel to zůstalo trochu na půl cesty.Akteri vypráví docela působivě,ale režisérka Nesvačilová jim mnohdy pokládá nesmyslné otázky a ke konci je trochu znát že si asi ukrojila dost těžké sousto.Škoda.Jinak námět a téma určitě na jedničku, provedení bohužel průměrný. (04.05.2023)