Zahradnictví: Nápadník

Je dobře, že JH & PJ stihli na konci filmu věnování nedávno zesnulému Petrovi Šabachovi. Jinak ty filmy divákovi moc nedají, vědí sice, co se stalo před Pelíšky, občas se zasmějou, dojmou i zavzpomínají, kamera a herecké výkony nejsou špatné, ale hlubšího smyslu aby pohledal. Snad Jarchovskému tahle osobní autoterapie k něčemu byla. A jo, Anna Fialová je nádherná herečka!! (30.11.2017)

Třetí díl Zahradnictví rozvíjí dál především příběh Jindřichovy rodiny. Tentokrát je v popředí dění starší dcera Daniela a její svérázný tvrdohlavý tatík. Na půvabnou Annu Fialovou je příjemné pokoukání, činí se i její nápadník urostlý Ivan Lupták. Počáteční hravost graduje konfliktem mezi otcem a dcerou. Na tyto dvě postavy se soustředí nejvíce pozornosti, zbytek rodiny spíše dokresluje atmosféru, bratr Karel se opět jen mihne. Nijak se netajím, že nemám ráda kombinaci drama/komedie/romantický. Pokud drama, pak skutečně s napětím a gradující, jakmile se přidá komedie, žánr se příliš rozmělňuje. Romantickým filmům se vyhýbám úplně. Tady to bylo sice v míře snesitelné, ale právě na úkor gradace děje. Vznikl sice pohodový snímek, místy úsměvný, ale jaksi plochý, ne tak plastický a bohatý jako Pelíšky. Postavy jsou spíše načrtnuty, chybí jim živočišnost, nedočkáme se žádného překvapení nebo posunu v jednání. Asi nejvíc na frak dostávají ženské figury, Bedřiška s Elou jsou sice přítomné, ale děj příliš nerozvíjejí, z jejich života se nedovíme nic nového, Emilka zůstává spíše jako přívěšek svého muže (který je hodně silnou karikaturou, až jsem se bála, že mu z hlavy vyraší ostny). Největším zklamáním je pro mě Vilma. Když se podívám na Emilií Vašáryovou v Pelíškách, je to někdo naprosto jiný. Přitom to mohla být nejzajímavější ženská figura. To už se blíže figuře přiblížil Martin Finger, tam jsem byla ochotná uvěřit, že jde o mladší vydání otce Jindřišky. Je těžko nesrovnávat s divácky úspěšných filmem, který máme za ta léta už nakoukaný. Zdá se, že Petr Jarchovský s Janem Hřebejkem jsou sehraná dvojka, což je jejich silnou stránkou a zároveň jejich slabinou. Chtělo to nějaký dramaturgický zásah zvenčí, něco se dalo upravit dobrým střihem, některé scény byly zdlouhavé a samoúčelné. Celkový dojem nebyl špatný, ale někde uvnitř mi to říká "mohlo to být o dost lepší." (02.10.2018)

Dílo zkázy dokonáno jest. Poslední díl opět o ničem. V centru dění nezáživná love story. Jako u ostatních dílů nulový zájem o osudy postav, je mi fakt jedno jestli je v příštím záběru sejme tramvaj, nebo třeba tyfus. Herecké výkony mdlé. Fingera je mi až líto, jak musel furt hrát psychopatického otce, postavu jen stěží uvěřitelnou, oproti krásné Kodetově cholerické roli. A furt ty vtíravé melodie... (10.10.2018)

Jednoznačně nejvydařenější část této trilogie, důstojný následovník (ve skutečnosti ale prequel) Pelíšků. Byl tady příběh, bylo tady drama, byl tady vtip, Petr Jarchovský tady dokázal výborně vystihnout charaktery, které odnesl čas, díky čemuž se jednalo skutečně o výlet do nedávné dávné minulosti, neubránil jsem se dojetí - líbilo se mi to opravdu moc! Je velká škoda, že si tvůrci nedali větší práci s prvním dílem, a že nám další filmy neservírovali s odstupem, dejme tomu, dvou let- mohla z toho být filmová událost. Takhle nás otrávili Rodinným přítelem a dalším dvěma podstatně lepším filmům už dal šanci jen zlomek diváků. Ze samotného Nápadníka se podle mě může stát filmová klasika, mimo jiné i díky Martinu Fingerovi, který odvedl prvotřídní práci a vůbec bych se nedivil, kdyby si z natáčení odnesl pár srdečních příhod. Jednu si z filmu odnáším i já, je jednoznačně pozitivní a žádné nebezpečí mi kvůli ní nehrozí, byť se mi z toho nečekaně příjemného zážitku výrazně zrychlil tep. (22.07.2018)

Nejlepší díl trilogie. Stále ale naprosto nekoherentní binec plný zbytečných scén, nevyřčených motivací, nepochopitelných postav a, v tradici této tvůrčí dvojice, šíleně nezvládnutých dialozích. K trilogii Zahradnictví mám dvě teorie proč vypadá, jak vypadá. K první mě táhnou mnohé očividné formální chyby, zejména ve střihu. Často se stříhá později než by mělo, občas zase dříve. Nezvládají se znázornit časové předěly. Zničehonic se mezi dvěma interiérovými scénami objeví záběr jak protagonisté jsou ve Stromovce, z kterého vůbec není poznat, co nám má vlastně říct. V takhle dobře zafinancovaném filmu bych nečekal, že se na kraji záběru objeví druhá kamera nebo, že si někdo nevšimne mikrofonu sjíždějícího do rámu. Z toho mám pocit, že Hřebejka to někdy v rané fázi reálně přestalo bavit a snažil se s tím strávit co nejméně času a čím déle produkce trvala, tím více byl myšlenkama jinde. Na postprodukci se pravděpodobně už vůbec nedostavoval. Druhé teorii nahrává ta určitá odlidštěnost, figurkovitost a neživost celé trilogie. Je docela dost možné, že za ní totiž stála umělá inteligence, do které jako referenční rámec byly nahrány všechny (VŠECHNY!) dosavadní Hřebejkovy filmy a na základě toho měla vytvořit vlastní film. Jsou tam ty snahy o poetické momenty, o absurdnost všednosti, je tam ta obžaloba lidské malosti, drobné odvahy, silná gesta, tragédie i smířlivost. Ale jakoby to bylo chladnokrevně seskládáno jenom na bází těchto buzzwordů. Přiblblá, leč sympaticky intimní scéna, kdy se dvojice dává po telefonu zase dohromady, je okamžitě zničena tím, že dívka musí vyběhnout z pošty a začít tančit v ulicích. Stejně přiblblá, ale potenciálně celkem roztomilá scéna, ve které celá rodina zjistí, že jejich dcera je ještě nevinná, protože bezelstně nafoukla prezervativ jako balónek, takže si s ním všichni úlevně pinkají, je degradována tím, že to musí být všechno řečeno nahlas. A teď mi ještě dochází - proč se s ním prve vlastně rozešla? Ježiši nebylo to doufám kvůli tomu, že se poté, co vyslechla tetinu historku, lekla, že může vagínou v sobě šprajcnout penis přítele, že ne? Ježkovy oči, teď když nad tim přemýšlím, tak to bylo kvůli tomu. Nééééé. (08.09.2022)