Reklama

Reklama

Zahradnictví: Dezertér

  • Česko Zahradnictví: Salon Valentino (více)
Trailer 2

Obsahy(1)

Filmová trilogie Zahradnictví se skládá ze tří samostatných filmů odehrávajících se na pozadí nejdramatičtějších období minulého století a časově předchází oblíbenému snímku Pelíšky (1999). Vypráví o třech rodinách: rodině leteckého radiotelegrafisty, rodině majitele kadeřnického salonu a rodině majitele zahradnictví. Obsáhne 20 let života postav, které musely v těchto pohnutých časech prožít nejlepší léta svých životů. Druhá kapitola rodinné kroniky Zahradnictví se odehrává na pozadí převratných událostí v letech 1947-1953. Hlavní postavou je majitel noblesního kadeřnického salonu Valentino v centru Prahy Otto Bock (Jiří Macháček) a jeho rodina, kterou zde zaměstnává. Podnik je smyslem a naplněním jeho života, po všech válečných útrapách se sem vrací jako uznávaný šéf se svou manželkou Elou (Gabriela Míčová) a jejími sestrami Bedřiškou (Klára Melíšková) a Vilmou (Aňa Geislerová). Sestry společně přežily válku a německou okupaci a staraly se o malé děti svých manželů, kteří byli zatčeni za protinacistický odboj. Teď všichni s ohromným úsilím realizují svůj sen, jenže přichází zlom po únorovém komunistickém puči. Ottova firma je vyvlastněna státem a jemu se podruhé v životě rozpadá svět. Tentokrát jsou však důsledky otřesu pro něj i pro jeho rodinu fatální... (Cinemart)

(více)

Videa (6)

Trailer 2

Recenze (151)

Anderton 

všechny recenze uživatele

Prvý diel ma vcelku príjemne prekvapil, aspoň vzhľadom na ten všeobecný hejt. Páčilo sa mi vykreslenie postáv prežívajúcich neľahké životné situácie v ťažkej dobe. Naproti tomu je Dezertér plný postáv, ktoré oplývajú jednou vlastnosťou. Jeden je nervák, ďalší dobrák od kosti, tretí stopercentná sviňa, lebo je komunista a štvrtý či štvrtá je tu na to, aby slúžila ako krovie pre grotesknú situáciu, no a piata je komediant. Film akoby sem vypadol z 90- rokov. Jedni sú zlí, ďalší dobrí, pretože je všetko v spoločnosti jednoznačne polarizované, máme tu postavu, ktorá háji všetko americké a nenávidí všetko ruské, takže je problém, keď si jeho brat vezme Rusku. Ale je zadefinovaný ako nervák, takže incident musí skončiť bitkou. Dezertér sa takýmto zjednodušovaním odďaľuje od reality. No a opäť platí, že o množstve potencionálne zaujímavých udalostí iba počujeme z voice-overu, pričom niektoré nakrútené scény dej nikam neposúvajú. Pritom už len film o menovej reforme mohol byť napínavý od začiatku do konca. Z Dezertéra sa o hrôzach komunizmu veľa nedozviete a určite ich neprežijete spoločne s hrdinami. ()

Gogo333 

všechny recenze uživatele

Lepší než první díl. Něco se tu už i děje. Macháček má větší prostor. Film mi přišel svižnější, zábavnější a napínavější než ten první, což nebylo zas tak těžké překonat a tak tento díl zůstává průměrným filmem, který už asi nikdy více neuvidím. Nevím, co si Hřebejk myslel, ale první dva filmy mě nijak neoslovily a spojovat to s Pelíšky je docela hřích. Sem zvědav na ten třetí díl, ale moc si od toho taky neslibuji. ()

Reklama

malylada 

všechny recenze uživatele

Za mě o stupínek lepší než předchozí Rodinný přítel. Film se má točit kolem postavy holiče, která si naštěstí prostor nekrade jen pro sebe a opět divák prožívá rodinné drama se starými známými v poválečné době. Počátek plyne v lehkém, úsměvném tempu a k mému překvapení se Dezertér mění v docela silné, hutné drama. Rozum zůstává stát nad samotnou postavou Dezertéra a občas to chtělo větší ucelenost děje. Naopak, proti předchozímu dílu se daří vystihnout dobu mnohem drsnějším způsobem a z praktik socialismu běží místy mráz po zádech. Závěr, předávání štafety novým hercům mile překvapí.....8/10 ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Jen další čekání na kompati(de)bilitu a unikátní propojení s Pelíšky. Pelíškovská prequel trilogie tímto vstupuje do své prostřední fáze. Válečné období střídá nástup komunismu, udávání, vyvlastnění majetku a persekuce osob, které s režimem nekorespondují. A tak největší negativní sílu pocítí Otto Bock, majitel kadeřnického salonu, současně i švagr Jindřicha Krause, na jehož přerod do cholerického nerudy Jiřího Kodeta je každý zvědavý. A stále se tak neděje. Až na pár ráznějších výstupů, je Martin Finger ve své "kodetovské" transformaci stále nervově umírněný. Už se ale divák dočká jeho druhé dcery, Jindry, s níž v Pelíškách vedl pozdější spor o noky. Film je natočen technicky kvalitně, kamera, výprava i ostatní si drží vysokou úroveň. Ne už tak střih, respektive střihová skladba. Děj je totiž větší měrou roztříštěný, návaznost některých scén je hodně slabá, mnohdy ani nebylo zřejmé, co chtěl režisér danou sekvencí vyjádřit, neb častá podivná, debilní a zmatená ukončení různých scén, které nikam nevedly, vyvolávala nemalé divácké rozpaky. Film určitě není humorný. Jedinou humornou scénku představuje ta z kadeřnictví, kdy nešikovným kadeřnickým zásahem dojde ke ztrátě vlasů na palici ruské komunistky. A dál už je film takový různě polohovatelný, přičemž nejvíc působil neradostně, melancholicky až hodně smutně, občas ale i hodně sterilně. Jan Hřebejk nezapomněl na svého hereckého oblíbence Jiřího Macháčka, toho postavil do popředí příběhu. Ani tentokrát se druhý prequel neocitne v kolonkách divácké obliby. Pořád je to jen vláčné přemostění k závěrečnému vyvrcholení jménem "Nápadník", v němž bude dokončena transformace Martina Fingera na šíleně nesnesitelného tyrana Jiřího Kodeta, přičemž zvítězí humorné pojetí, které bude mít k Pelíškům nejblíže. 6/10 ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"A komu tím prospějete," napadá mě otázka z Pelíšků v souvislosti s hodnocením tohoto filmu ze strany některých uživatelů. Jako chápu, že se to nemusí někomu líbit tak moc jako dnes mě, ale proč hned odpad? Tohle hraniční hodnocení dávám jen filmům, co jsou fakt marný, nemají žádný příběh a žádnou myšlenku. Dá se toto říct o Dezertérovi? Podle mě rozhodně ne. Hlavně kvůli postavě Jindřicha, který je mi takto ještě sympatičtější, než když jsem ho znal jen z původních Pelíšků. Má můj obdiv za své možná pro někoho až směšné vlastenectví ("táta zas staví pomník :D), za břitký antikomunismus ("komunista nezná bratra, natož sestru") i za to, že dokáže pojmenovat věci takové, jaké skutečně jsou i v okamžiku, kdy se to může zdát vrcholně netaktické. Má přitom rozhodně pravdu, když říká: "Dneska se nás to snaží sežrat zevnitř, jako rakovina". Komunisti u nás v 50 letech tu rakovinu skutečně šířili, co jim síly stačily. A tak i když se někomu může zdát, že jsou ve filmu komunistické postavy ztvárněny trošku schematicky, věřím, že většina komunistů se ve skutečnosti takto hnusně fakt chovala. Jinak by nemohly zničit tolik lidských životů (Milada Horáková a další). Život zničili i holiči Ottovi. Ta doba ho totálně semlela a on se nakonec začne chovat tak, že i jeho vlastní (do poslední chvíle milující) ženě nezbývá než konstatovat: "Ty jsi horší než komunisti....." Tahle dějová linka byla za mě dost silná. Zvláště, když se v první půli filmu zdá, že Otta je na rozdíl od Jindřicha, jež se nedokáže přiblížit ke své dceři Danušce, ideální rodinný typ. Ideální otec i strýc. A Otta je i ten, co se snaží o smír i tam, kde evidentně není šance na smír, zatímco Jindřich nemá problém před svým komunistickým švagrem prohlásit, že mu je "milejší Francouz, když bleje, než Rus, když tančí." Má však pravdu, když své ženě důrazně připomíná, že to co přichází není "májový deštík, ale potopa...potopa našeho světa". Ale i tak jako má biblický příběh o potopě v sobě nese poselství o naději (vyjádřené duhou svítící na nebi), přináší naději, že bude líp i události a děje z konec filmu. A to zdaleka nejen ty politické v podobě smrti Stalina a Gottwalda, po níž z úst Jindřicha zazní pro diváky Pelíšků již legendární hláška: "Dávám bolševikům dva roky, maximálně tři." Doba se mění, z dětí se před očima diváků stávají mladé slečny a mladí pánové (u scény, kdy klučina hraje Fibichův Poem a v půli si s ním vymění místo u klavíru mladík, který bude tuto postavu ztvárňovat v dalších filmu, mě šel mráz po zádech) a my se můžeme těšit na slibovanou komediální romanci, kterou by se měla celá tato trilogie uzavřít. Co říct závěrem? No pokud jsem u prvního dílu dal 5 hvězdiček s hodně odřenýma ušima a to hlavně kvůli samotnému Hřebejkově záměru vrátit se k příběhu Pelíšků, tentokrát je to 5 hvězdiček bez mrknutí oka. Děj se zrychlil, přibyli více politiky a přišlo i silné rodinné drama. A co naopak zůstalo jsou skvělí dětští hrdinové. Že to někteří nevidí? No možná ani vidět nechtějí... Jako třeba argument paní Spáčilové (kritika na idnes.cz), že "divák není netuší, proč se hlavní hrdina začne náhle chovat jako z jiného románu." Copak je vážně nutné některé věci říkat jak pro blbé, když si je divák může domyslel z celkového kontextu filmu. Co je tak nepochopitelné na tom, že Ottu ty nové komunistické poměry natolik psychicky vydeptaly, že se s tím vším nedokáže vypořádat jinak, než totálním odpoutáním sebe od všeho, co mu připomíná ten krásný "starý svět"? Špatná dramaturgie? Mě by naopak vadilo cokoliv co by bylo více návodné a kde by pak chyběl ten moment překvapení, který prožívá rodina (i divák filmu), když dojde na onen inkriminovaný Ottův dopis... () (méně) (více)

Galerie (24)

Zajímavosti (6)

  • Film podpořil Státní fond kinematografie částkou 6 milionů korun. (SONY_)
  • Mixér Pragomix byl dán do výroby v roce 1955, což znamená, že ve filmu nemohl ještě existovat, když se píše rok 1953. (ČSFD)
  • Tato epizoda se odehrává v letech 1947-1953. (Varan)

Reklama

Reklama