Ztratili jsme Stalina

„CHYSTÁ SE TOLIK ZMĚN. A NĚKTERÝ Z NICH SE TI BUDOU LÍBIT, NIKI… /// Politická satira připomínající starý (špatný) časy. Mohla by to bejt filmová divadelní hra. Jde tady o dialogy a mimiku postav (herců). To, jestli se mluví zrovna v lese, není podstatný. Kulisy jen líp ukazujou, co se děje mimo "Ústřední výbor". Kromě politickejch intrik s komoušskou specialitou - nevěř nikomu, nechybí zatýkání, popravy, výslechy... prostě všechny ozdoby totalitního režimu. Jednání postav má vyvolat úsměv z absurdity chování a zároveň by z něj měl běhat mráz po zádech. Daří se víceméně to první. Film vychází ze skutečnejch událostí, takže je třeba mít na paměti, že všechno, co nám dneska připadá jako černej (absurdní) humor, tenkrát byly hodně vážný a hlavně skutečný věci. Dá se tedy pousmát nad spřádáním politickejch intrik, ale poprava nevinnýho (asi v každým) vyvolá jiný pocity. Tomu, že nepůjde o žádný velký politický drama nasvědčuje výběr hereckýho obsazení. Nejsou to žádní suchaři a všudypřítomnou absurditu si náležitě užívaj. Osobně mě potěšil Michael Palin (MONTHY PYTHONŮV LÉTAJÍCÍ CIRKUS). Vyacheslav Molotov v jeho podání je dokonalej mix "Stalinova kladiva" a člena týhle parodistický a recesistický skupiny. Jsem celkem zvědavej, jak film přijme mladá generace. Všechno vypadá tak komicky, že by ani nemuseli věřit, že taková byla realita. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Francouzskej grafickej román „La mort de Staline“, autorů Fabien Nury a Thierry Robin (2010 - 2012), neznám. 2.) Když umřel Josif Vissarionovič Stalin, nebrečel jsem. 3.) Vždycky jsem Ti fandil Nikito! 4.) Thx za titule „num71“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.03.2018)

Je to kombinace hodně černé komedie a docela dost věrného popisu toho, co se dělo ve špičce vedení Sovětkého svazu po Stalinově smrti. Nevím, jestli část s odstavením (teda pokud to lze tak nazvat) Beriji nebyla oproti realitě zrychlená. Nejzábavnější postavy jsou frajírek Žukov a ustrašený Molotov (Palin). (30.07.2018)

Břitký mix trefné satiry, jež kulminuje do nadprůměrných výšin v kombinaci s vybroušenou komediální stránkou a skvělými hereckými výkony. Na snímek The Death of Stalin jsem se velice těšil, jelikož knižní předloha z pera Fabiena Nuryho patří k tomu nejlepšímu, co jsem v žánru satiry zatím četl. Byť bývá častým jevem, že filmová předloha bývá znatelně horší než ta knižní, opak je zde pravdou. Režisér Armando Iannucci s velkým umem a citlivostí pro detail zachytil toho správného ducha knihy a přidal k nim pár svých vlastních nápadů, což ve výsledku stvořilo skvělou černou komedii o naprosto šílených událostech bezprostředně po Stalinové smrti. Pokud Vám tedy nebude vadit, že všichni ve snímku mluví anglicky, The Death of Stalin bude právě tím filmem, který Vás chytne a už nepustí. Skvělá práce! „I know the drill. Smile, shake hands and try not to call them cunts.“ (24.02.2018)

Pokud budete tenhle film brát čistě jako komedii budete určitě spokojeni. Je sice hodně černá, ale to jí rozhodně neubírá na kvalitě. Ba naopak, je to její největší devíza, spolu s výborným Stevem a několika opravdu vtipnými situacemi (hlasování výboru, generál Žukov, nahrávání desky), kde jsem se opravdu královsky pobavil. A to mi dnes bohatě stačilo. Zároveň je to konečně film o Rusku, natočený na západě, který má své nesporné kvality. (25.02.2018)

„Měli bychom zavolat doktora. - Všichni doktoři jsou mrtví. Popravili jsme je.“ Hodně černá, ale neskutečně zábavná lekce dějepisu, narvaná fóry a hláškami, které razancí nemají daleko do atomovky, přitom mrazivě děsivá, když si člověk uvědomí, že takhle nějak podobně to nejspíš vypadalo. Stejně absurdní, stejně chaotické, jen mnohem víc krvavé a mnohem méně zábavné. Už dlouho neměla žádná komedie tak razantní nástup, tak absurdní momenty jako byla diskuze na bezvládným tělem, o tom zda zavolat doktora hned nebo počkat až bude výbor usnášení schopný a povolání lékaře odhlasuje. A to kadence fórů nepolevila až do závěrečných titulků, přestože se občas v závěrečné třetině trochu zadýchávala. Skvělý intrikán Steve Buscemi, výborný Michael Palin (Stalinovi by se to líbilo.) a překvapivě zábavný Jason Isaacs (“Porazil jsem Německo, jednoho pionýra snad zvládnu.“). Oni i všichni ostatní si své role evidentně užívali a bavili se tak dobře jako já. I když v mém případě to byl často smích, při kterém současně běhal mráz po zádech. (19.07.2019)