Zahradnictví: Rodinný přítel

Spájanie tohto filmu s Pelíškami môže byť jedine komerčným ťahom, lebo tieto dva filmy majú od seba asi tak ďaleko ako Schindlerov zoznam a Prcičky. Kým Pelíšky boli dokonalé v každej jednej scéne a všetky sú nezabudnuteľné až kultové, tu taká nebola ani jedna. Kým v Pelíškach sa stále niečo zaujímavé dialo a aj vážne situácie boli prezentované s nadhľadom, tu zo 130 minút sa počas 120 nedeje vôbec nič, totálna nuda. Celý obsah filmu je - troch mužov zatkne gestapo a počas tej doby chodí ich manželky navštevovať ich kamarát. Kľudne si počas filmu odbehnite na pol hodinku až hodinku, o nič neprídete. Jedine tak o zabitú hus a vianočné darčeky... Nechápem ako toto mohli stvoriť Jarchovský s Hřebejkom, ktorí zjavne príliš skoro vyčerpali všetky svoje nápady a už pekných pár rokov je to z ich strany len trápenie. Načo ale točiť film, ktorým nemajú absolútne čo povedať? Ak budú takéto nudné aj ďalšie dva diely, tak sa z nich mohol zostrihať polhodinový kraťas. Nudnejší film z obdobia WWII som naozaj ešte nevidel a pritom sa v živote členov tejto rodiny určite počas tohto obdobia dialo dosť zaujímavého, no miesto unudených paničiek to asi chcelo zamerať sa na to, čo prežívali ich manželia v lágroch. Iste, o tom už bolo natočených množstvo filmov, no aspoň by sa niečo dialo. Totálne nezvládnutý film po všetkých stránkach. Prirovnal by som to k telenovele, no aj v nich sa aspoň občas rozprúdi dej a je kúsok napätia, tu zdochol pes... (10.11.2017)

Vzhledem k propagaci bude mít člověk od snímku "Zahradnictví: Rodinný přítel" a vlastně od celé trilogie, příliš velká očekávání, která prostě nemůžou dojít naplnění. Ondřej Sokol tu má skvělou roli, která si v závěru zasloužila víc než pár slov. A když se nad tím člověk zamyslí, on je jediný, kdo vyniká. Chybí humor, drama je dobré, ale je to příliš rozvláčné už u prvního dílu. (30.03.2018)

Potenciálně silná (byť totálně neoriginální) zápletka utopená v nesmyslně masivní stopáži a hlavně rádoby distingovaným, ve výsledku však jen téměř nevzrušivým stylem vyprávění. Postava Ondřeje Sokola je charakterově čistá jak lilie, Mirek Dušín ve srovnání s ním působí jako zfetovaný sadistický pedofil, masturbující nad obětmi holocaustu. Jako tv film na jeden večer vcelku ok, jako kino záležitost od renomovaných tvůrců je tohle utahané melodrama ale kapku fail. 50 % (09.09.2018)

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)

Z mého pohledu to nakonec není tak strašné, jak by se chvílemi dle místních komentářů mohlo zdát. To nic nemění na tom, že se celý Rodinný přítel pohupuje někde ve filmovém průměru a nenabízí nic navíc. To něco navíc by ostatně mohl každý divák očekávat, vzhledem ke vzletné propagaci filmu, honosící se například megalomanskou výstavbou ateliérů. Ale jako vždy platí, že pokud nemáte příběh a postavy, které chytí a budou zajímat diváka, může vám být jakákoliv výprava k ničemu (a to ta samotná výprava ještě ve skutečnosti taky za moc nestojí). Samotný děj mě nijak neuchvátil, nicméně ani neurážel a bylo tam pár momentů, které jsem i chvilkama ocenil. Co však nelze odpustit, je nesmyslné a neuvěřitelně odfláknuté zúčtování s jednou z hlavních postav na konci filmu. Nejde mi do hlavy, jak mohl někdo takový nápad ve scénáři posvětit. Nebýt toho, nebál bych se označit první díl Zahradnictví za celkem slušný, avšak ničím nevynikající snímek. Takto ve mně zanechal pachuť odfláklé amatéřiny. 4/10 (18.05.2017)