Zahradnictví: Rodinný přítel

Na Zahradnictví jsem byla hodně zvědavá, když přišlo pozvání na premiéru do pražské Lucerny, nemohla jsem odolat. Nic mě nemohlo naladit lépe, než procházka rodným městem a zdobný interiér kina. U příběhu jsem od počátku vnímala atmosféru příběhu dokreslenou zdařilou kamerou. Nevadilo mi pomalé tempo příběhu, které přesně zapadalo do doby, ve které se děj odehrával. Ani jistá dávka stylizace a způsob herectví podtrhující dojemnou složku příběhu nepůsobili rušivě. Záměrem autorů bylo vytvořit navazující trilogii v odlišných žánrech s posuny v čase, ale zároveň samostatné filmy. To první zatím nemohu posoudit, ale to druhé se určitě podařilo. Ocenila jsem míru humorných a dramatických prvků. Oboje bylo vyváženo, tak, aby nebyla narušená hlavní linie melodramatu. (1. 5. 2017) S odstupem času po roce a čvrt 2. 9. 2018: Skoro se mi zdá, že jsem loni v květnu viděla jiný film. Je patrné, že jsem byla hodně pozitivně naladěná ... Filmové zpracování vlastních vzpomínek je vždycky ošidné. Pokud se chtějí tvůrci přesně držet předlohy, může nastat okamžik, kdy to chce dramaturgický zásah, ale je striktně odmítnut, protože "tak to prostě tehdy nebylo ..." Rodinný přítel vyznívá sice sladce ale hodně ploše. Postava Jiřího je značně zidealizovaná, je prostě jenom hodný a milý, chybí mu plastičnost. Jakoby byl celý děj podmíněn jen tomu, ukázat, jaký je chlapík. Příliš se nepovedly ani dialogy, jakoby je herci četli a nešly přímo z nich. Hodně atmosféry, málo rozvinutá dramatická složka. (01.05.2017)

Bylo to pro mě velkým zklamáním, já jsem každou chvíli čekala, kdy ten Sokol plácne nějakou hlášku .. bylo to divné vidět ho v takové roli. Přesto, že film byl plný úžasných herců, mě nijak neoslovil, dokoukala jsem ho do konce z důvodů, aby mi utekla v buse cesta domů z práce. Uvidíme, co nás čeká v dalších dvouch dílech. (03.10.2017)

Dramaturgie. Nic jiného v tom není. Hřebejk/Jarchovský jsou tak do sebe zahledění a sehraní, že nedokážou od svého díla udělat ani krok a nevidí absurdně zjevné chyby. Film je emocionálně nečitelný, zmatečný, doslovný a přitom nejasný ve svém sdělení. Jde o chyby tak brutálně začátečnické! Čtyřicet minut rozbalování dárků! Jo a je tam pořád tma! Proč je tam pořád tma? (27.04.2017)

Dle zdejšího velice nízkého hodnocení jsem očekával mnohem větší průser. Celkový nápad a děj nebyl vyloženě marný. Film ovšem nesmírně srazily žalostné herecké výkony. Neodpustím si zmínit zejména Ondřeje Sokola, který zde hrál opravdu jako nějaký pták. Odporně strojená záležitost, a to ho mám kluka ušatého jinak velmi rád. Bohužel jeho herecký talent začíná a končí někde u Partičky. Přitom jeho role byla napsaná moc hezky. Dovedu si představit, že film by byl v úplně jiných číslech, kdyby se té hlavní role ujmul nějaký borec. Je mi záhadou, jakého retarda napadlo Sokola obsadit. Totální přehmat. Nechápu, proč ihned nedošlo k přeobsazení role. Hřebejk už přeci jen má cosi za sebou a není snad slepý a hluchý debil, aby neviděl, že se Ondra Sokol totálně v té roli topil. Naprosto ho ta role přerostla. Aňa Geislerová si zahrála klasickou kurvu balancující mezi více muži, nebylo to poprvé a svoji zkušenost zúročila a jako jedna z mála postav mi vůbec nevadila. Filmu také zbytečně škodí přestřelená stopáž, kvůli které snímek postrádá dynamiku. Tvůrci by si asi měli uvědomit, že se snaží o to, aby se film zalíbil divákům, ti jim ho ostatně taky zaplatí. Málokterý autor si může dovolit udělat film pouze pro svoje potěšení, bohužel mám pocit, že tvůrci šli právě touto cestou a na výsledku je to velmi znát. (27.04.2019)

Vracím se s kina nadšen a z dobrou náladou. A ani ostatní drzí návštěvníci, mi jí nezkazí. Úvod byl teda dost rychlý a divný. Sice jsem si zde již všiml dobré filmařiny, ale jinak jsem se ztrácel a nudil. Ale již scénky s Vánoc mi napravily náladu. Nebyly dlouhé. Ale vybaveny milým humorem, lidskými citlivými dialogy a kouzelnou atmostférou. Zbytek filmu mi připadal výborně natáčený, se skvěle napsanými dialogy a občas až nezapomenutelnými pasážemi (příjezd Jindřicha, rozhovor v posteli, tanec Jiřího, konec s deníkem.) Nesouhlasím, s tím že je to málo dramatické a emotivní. Já přitom filmu pociťoval nějáké emoce pořád. Vlastně už dlouho, jsem neviděl tak emotivně obohacujíví film. Dlouhé scény, zde skutečně mají svůj význám. Beru je jako výraz pro žánr melodramatu, kterému očivïdně oba tvůrci rozumněli. Třeba Tanec Sokola s Melíškovou je neodmyslitelný a řadil bych ho mezi nejlepší scény českého filmu. Celé je to VELMI kouzelné a příjemné. Ovšem, zcela přirozeně. Bez patosu a kýče, Takový film je v dnešní době potřeba. A na konci jsem skoro čekal, že všichni vstanou a zatleskají. Nestalo se. Tak jsem si zatleskal sám. Těším se na další díly. 90 % (29.04.2017)